Současné znění zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) na tuto situaci pamatuje a to v § 15 odst. 6, kde stanoví, že nárok na uplatnění odpočtu pojistného na soukromé životní pojištění zaniká a příjmem podle § 10 ve zdaňovacím období, ve kterém k porušení podmínek nároku na odpočet podle § 15 odst. 6 došlo, jsou částky, o které byl poplatníkovi v příslušných letech z důvodu zaplaceného pojistného základ daně snížen.
Dodatečné daňové přiznání podávat nemusíte
To znamená, že pokud si například poplatník snižoval v letech 2004 a 2005 pokaždé základ daně o maximálně možnou částku 12 000 Kč a v roce 2006, kdy nedosáhne věku 60 let, smlouvu o soukromou životním pojištění vypoví a dojde tak k jejímu zániku, není povinen podávat dodatečné daňové přiznání za roky 2004 a 2005, ve kterých by byl povinen zvýšit základ daně o částky v těchto letech uplatněného odpočtu, tj. o 12 000 Kč v každém z těchto daňových přiznání. Protože není povinen takto podat dodatečné daňové přiznání, tak mu ani nehrozí penále z titulu podání dodatečných daňových přiznání na vyšší daňovou povinnost oproti řádným daňovým přiznáním za roky 2004 a 2005.
Příjem se vám zvýší v dalším roce
ZDP pro poplatníka v takovém případě výhodně stanovuje, že částky 12 000 Kč a 12 000 Kč se budou považovat za příjem poplatníka podle § 10 (ostatní příjmy) ZDP až v roce 2006 a poplatník je bude povinen uvést do svého daňového přiznání za rok 2006.
To ale také obecně znamená, že poplatník nebude nucen vždy za rok, kdy podmínky odpočtu porušil, daňové přiznání podat a v něm uvést jako příjem podle § 10 ZDP částky, o které mu byl v příslušných letech z důvodu zaplaceného pojistného základ daně snížen. Touto úpravou v § 15 odst. 6 se totiž dostává do režimu § 38g ZDP, ze které vyplyne, jestli je v takovém případě vůbec povinen daňové přiznání podat.
Nemáte-li jiný příjem, máte vyhráno
Pokud by například nastal případ, že by zaměstnanec s jedním zaměstnáním uplatnil v rámci ročního zúčtování za rok 2005 u svého zaměstnavatele nárok na snížení základu daně o 6 000 Kč pojistného na soukromé životní pojištění, které zaplatil, a v roce 2006 by z jeho osobních důvodů došlo předčasně k zániku tohoto pojištění, tak by sice částka 6 000 Kč byla považována za rok 2006 jako jeho ostatní příjem podle § 10 ZDP, ale v případě, že by poplatník za tento rok již neměl jiné příjmy než z jednoho zaměstnání a těchto 6 000 Kč jako ostatní příjem podle § 10, tak by podle § 38g odst. 2 ZDP poplatník nebyl povinen podat za rok 2006 daňové přiznání, protože za tento rok neměl jiné příjmy podle § 7 až 10 ZDP vyšší než 6 000 Kč. V takovém případě by zánik pojištění u něj byl v roce 2006 bez daňových dopadů.
Vychytralost se nevyplatí
Je však třeba upozornit, že kdyby poplatník takovým způsobem každoročně uzavřel smlouvu o soukromém životním pojištění, uplatňoval u zaměstnavatele snížení základu daně o zaplacené pojistné a další rok ji zrušil s tím, že by nebyl daňové přiznání povinen podat, mohlo by se při eventuální daňové kontrole u zaměstnavatele stát, že by finanční úřad posoudil takové jednání poplatníka jako jednání, kdy poplatníkovi ve skutečnosti nikdy nešlo o uzavření smlouvy o soukromém životním pojištění s tím, že by někdy čerpal z jejich výhod, ale pouze o uzavření této smlouvy z důvodu uplatnění odpočtu pojistného od základu daně. Takto posoudit jednání poplatníka může finanční úřad podle § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků, protože zde platí, že při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, pokud je zastřený stavem formálně právním a liší se od něho. Potom by se tedy mohlo stát, že by finanční úřad snížení základu daně u poplatníka v jednotlivých letech o zaplacené pojistné neuznal a daň z příjmů dodatečně za jednotlivé roky vyměřil, a to spolu s příslušným penále.