„V každém okrese už dnes existuje firma, která zaměstná 95 procent dlouhodobě nemocných lidí a nasadí jim fiktivní plat dvacet tisíc korun, aby dostávali nejvyšší nemocenské dávky. Tito lidé samozřejmě nepracují, ale marodí. Nemocenská však neputuje na jejich osobní účet. Oni dostanou jen její část a zbytek si bere ta firma,“ prohlásil ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.
Řešení jak této praxi předejít, je podle něj jediné – změnit zákon. „Systém není nastaven ideálně a je třeba ho změnit. Dokonce je třeba ho měnit alespoň jednou za dva roky, aby se v něm lidé nenaučili chodit,“ dodal Škromach. Podle něj lidé poznali, že je výhodnější marodit, než být na sociálních dávkách. Člověk s hrubým příjmem 10 tisíc korun dostane za třicet dnů nemoci necelých sedm tisíc. Ten, kdo má příjem 20 tisíc, už má nárok na téměř 12 tisíc korun.
Jak řekl před časem ředitel České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Jiří Hoidekr, letos se poprvé objevil deficit na kontě nemocenských dávek: „Od ledna do července připadalo z příjmů sociálního pojistného na nemocenské dávky 17,9 miliardy. Vyplatili jsme ale 19,8 miliardy. Čili je tam dluh 1,9 miliardy. Na dávkách vyplácíme o devět procent víc než za stejné období minulého roku,“ konstatoval s tím, že se prodlužuje právě délka nemoci.
Škromach proto hodlá do problému nemocenských dávek více zapojit lékaře a zaměstnavatele. Škromach s Hoidekrem se totiž domnívají, že lékaři někdy vystavují neschopenky zbytečně. Podle Škromacha by mohlo pomoci, kdyby zdravotní pojišťovny začaly lékařům vydávat certifikáty, že mají oprávnění vystavovat nemocenskou. Přitom by byly stanoveny určité průměry nemocnosti. Pokud by některý lékař výrazně vybočil z průměru, to znamená, uznával by lidi příliš málo nebo příliš mnoho, pojišťovna by věc prošetřila, a případně certifikát lékaři odebrala.
Zaměstnavatelé by zase měli být motivovány tím, že by prvních sedm až deset dnů nemoci platili svým zaměstnancům oni a měli by o 40 až 50 procent nižší pojistné, než jaké musejí odvádět nyní. Opatření by se ale měla týkat pouze větších podniků, které mají více než 25 zaměstnanců.
Zdroj: Právo