FinExpert.e15.cz

Téma: Penzijní reforma (nejen) v Česku

Penzijní reforma se dnes a denně skloňuje ve všech pádech. Její potřeba je přetřásána médii a zcela samozřejmě zaměstnává také politiky.

Kapitoly článku

Jde politickým stranám o občana nebo jen o slova?
Přehled penzijních systémů v Evropě

Téma: Penzijní reforma (nejen) v Česku

Penzijní systém je v troskách

Penzijní reforma se dnes a denně skloňuje ve všech pádech. Její potřeba je přetřásána médii a zcela samozřejmě zaměstnává také politiky. Podle průzkumu veřejného mínění, který si objednalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, je reforma penzí nejdůležitějším tématem dneška i pro občany. A jedná se nepochybně o největší sociálně ekonomické téma současnosti, protože hodnota všech vyplácených důchodů v České republice přesahuje částku 300 miliard korun ročně – tedy přes 9,5 % HDP.

Starobní důchody představují 60 % objemu vyplácených důchodů. Počet důchodců neustále poroste, protože průměrný věk se zvyšuje. Průměrný důchod je dnes jen o málo vyšší, než kolik je polovina průměrného čistého příjmu zaměstnanců (přibližně 53 %). Ovšem pozor, skutečné sociální transfery ve prospěch důchodců jsou mnohem vyšší. Čistý náhradový poměr (důchod + ostatní sociální dávky ve srovnání s průměrnou čistou mzdou + ostatní sociální dávky) dosahuje v ČR přibližně 80 % (Česko je v tomto parametru typickým členem Evropské unie. Stát nemůže připustit, aby se tento poměr výrazně posunul v neprospěch důchodců. To by vyvolalo růst chudoby. Podíl vyplácených důchodů na celkovém HDP se proto bude zvyšovat. Počet občanů České republiky starších více než 65 let je dnes přibližně 1 450 000, v roce 2050 by to mělo být podle ČSÚ asi 2 950 000. Můžeme předpokládat, že objem vyplácených důchodů se v roce 2050 bude blížit ke 20 % HDP.

Zjednodušeně řečeno: do roku 2050 se musí najít cesta, jak zdvojnásobit objem vyplácených důchodů. Musí to být cesta pozvolná, aby nedošlo k narušení rovnováhy ostatních peněžních vztahů v ekonomice. A je zcela jisté, že to nemůže být cesta pouze skrze státní rozpočet. Panuje poměrně všeobecná shoda na tom, že výdaje (i příjmy) státu by se měly pohybovat na úrovni 30 – 40 % HDP, takže pak by ve státním rozpočtu nezbyly peníze na nic jiného. Dnes představují důchody asi 30 % všech výdajů státu, pokud by neproběhla důchodová reforma, představovalo by zatížení státního rozpočtu v roce 2050 kolem 55 %.

Nejistá volba řešení podle idejí stran


Jak z toho ven? Jisté je, že řešení se najít musí. Zcela nejisté je, jaké řešení zvolit. Situace je o to komplikovanější, že prudce klesá porodnost. Ve věkové skupině 20 – 24 let chybí 50 000 lidí proti průměru skupin 25 – 49 let, ve věkové skupině 15 – 19 let chybí už 100 000 lidí a v každé další věkové skupině se situace dále dramaticky zhoršuje. Celkový výpadek skupiny 0 – 24 let je oproti skupině 25 – 49 let neuvěřitelných 900 000 osob! To bude mít své pochopitelné negativní konsekvence v okamžiku, kdy do důchodu začnou odcházet dnešní čerství čtyřicátníci a mladší – tedy po roce 2030. V nejkritičtějších deseti letech po roce 2038 bude scházet až 80 000 práceschopných lidí ročně.

Relevantní politické strany v České republice – tedy ty, které mají a budou mít vliv na tvorbu zákonů, navrhly své důchodové reformy. Jejich obsah odpovídá ideovému zakotvení politických stran. Není nijak překvapivé, že se jednotlivé návrhy liší. A výsledná kompromisní reforma určitě nebude čistým opisem žádného z politických návrhů. Součástí politického boje a vyjednávání je docela tvrdá oponentura vůči návrhům protivníků. Bohužel se v argumentaci jednotlivých aktérů občan ztrácí. Není běžné, aby lidé znali důchodové modely fungující v okolních zemích. Maximálně se zprostředkovaně přes média anebo právě díky politikům dozvídají, že důchodová reforma na Slovensku nebo v Maďarsku je úspěch/propadák (to podle toho, kdo o reformě informuje). Tomu následně odpovídá i úroveň diskusí na oblíbených diskusních fórech. Realitou je, že většina občanů České republiky dobře nezná ani náš stávající a desítky let fungující model s parametrickými změnami z posledního období. A ten je přitom poměrně jednoduchý. Tento text nabídne čtenářům zprávu o stavu a vývoji důchodových systémů stávajících členských států Evropské unie (EU-27 – tedy včetně Bulharska a Rumunska, ale bez kandidátských zemí). U každé země budou uvedeny nejdůležitější parametry důchodového systému (důchodový věk, náhradový poměr, zatížení veřejných rozpočtů).

Každý stát má své odlišnosti

Nejdříve ze všeho je třeba si uvědomit, že současná situace není ve všech státech Evropské unie stejná. Různá je struktura obyvatelstva, bohatství i předpokládaný budoucí vývoj. Různé jsou i zvyklosti, na což se často a velice nesprávně zapomíná. Celkově se počet obyvatel EU-27 nebude zvyšovat, ale nebude do roku 2030 ani klesat. V tom je obrovský rozdíl mezi EU-27 a USA, protože počet občanů Spojených států bude i nadále růst přibližně stejným tempem, jako tomu bylo v posledních padesáti letech. (Pokles počtu obyvatel doprovázený výraznějším zestárnutím populace než v EU-27 čekají v Japonsku. Obrovské problémy se očekávají v Číně. V Indii by k výrazným otřesům dojít nemělo.) Tzv. „reprodukční úroveň“ 2,1 narozeného dítěte na jednu matku není v rámci EU naplňována již několik desítek let. Průměr porodnosti států EU činí nyní 1,47. Pod hranicí porodnosti EU se pohybují s výjimkou Kypru a Malty všechny nové členské země EU. Bezpečně nad hranicí porodnosti EU se pohybuje Irsko s porodností téměř 2,0. Porodnost se ale podařilo zvýšit i ve Francii – 1,89, Nizozemí – 1,73, Dánsku – 1,73 a Finsku – 1,72. Rozdíl mezi starými (EU-15) a novými členskými zeměmi EU je podstatný také v průměrné očekávané délce života. Zatímco průměrný věk v EU-15 se pozvolna zvyšoval od roku 1960 ze 70 na současných 78,5 let, v nových členských zemích (kromě Kypru a Malty, které zaznamenávaly přibližně stejný vývoj jako země EU-15) průměrný věk stagnoval po celou dobu kolem sedmdesátky. Od počátku 90. let nastal v nových členských zemích prudký nárůst průměrné očekávané délky života a nyní rychle dohání země EU-15. Bez ohledu na lokální či mezistátní rozdíly je v současnosti jedinou hybnou sílou populační změny imigrace ze zemí mimo EU. Ta je nyní vyšší než milion osob ročně (1,25 mil.). Kromě toho stále přetrvává stav, kdy se občané nových členských států stěhují do států EU-15, i když trend se z roku na rok snižuje. Podle zkušeností dříve chudých zemí EU-15 se lze domnívat, že během několika let se situace obrátí a lidé z nových členských států EU se „začnou vracet domů.“

Pokud tato fakta shrneme, je jasné, že jiná situace je v zemích EU-15 a jiná v nových členských zemích EU s výjimkou Kypru a Malty. Proto bude vhodné rozdělit země na skupinu EU-17 (země původní Patnáctky + Kypr a Malta) a EU-10 (Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko).

Skupina zemí EU-17 své důchodové systémy upravovala průběžně v reakci na postupně rostoucí tlaky na vyrovnanost účtů. Většina změn v těchto státech měla pouze parametrickou podobu (a předem je nutno říct, že ne vždy úplně šťastnou), ale Itálie, Švédsko a Dánsko prosadily ve svých zemích v průběhu 90. let skutečné důchodové reformy. Existuje řada zemí EU-17, kde jsou důchodové systémy velmi problematické. V zemích EU-10 došlo od 90. let ve srovnání se zeměmi EU-17 k významným reformám důchodových systémů. Část reforem směřovala k „vyšší kompatibilitě“ se systémy, které fungují ve většině zemí EU-17. Tím je myšlen přechod na vícepilířové důchodové systémy. Vedle toho se státy EU-10 mnohem odvážněji pustily do hlubokých strukturálních reforem důchodových systémů. Země EU-10 se musí vyrovnat s obrovskou podfinancovaností svých důchodových systémů. Musí se totiž vyrovnat nejen s poklesem porodnosti (a větším než země EU-17), ale i se stárnutím populace (a rychlejším než v zemích EU-17). Proto je průměrný odvod z hrubého příjmu určený k financování důchodových systémů v zemích EU-10 vyšší než v zemích EU-17 (průměrná úroveň odvodů v zemích EU-10 přesahuje 25 %), ale průměrný čistý náhradový poměr je v zemích EU-10 nižší, než v zemích EU-17. Celkově je současná situace zemí EU-10 horší, než v zemích EU-17. Ovšem ani většina ze zemí EU-17 se v budoucnu reformám nevyhne. Mají na to většinou více času. Podle materiálu (Zelené knihy) Komise EU „Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny“ se počet seniorů ve věku 65 – 79 zvýší mezi lety 2010 – 2030 o 37,4 %. Materiál například srovnává současnou praxi, kdy ve věkové skupině 65 – 74 pracuje v EU 5,6 % občanů oproti 18,5 % v USA. Alespoň část seniorů ve věku nad 65 let bude nezbytné do roku 2030 zapojit do produktivní činnosti. Podle údajů v Zelené knize se počet velmi starých seniorů (tedy nad 80 let) zvýší do roku 2030 v zemích EU na celkem 34,7 milionu (nárůst o 57,1 % oproti současnému stavu).

Vymírající Evropa


Ve všech zemích EU-10 (kromě Slovinska) již došlo k zastavení růstu populace, přesněji řečeno v těchto zemích již celkový počet obyvatel začal klesat. Naopak ve všech zemích EU-17 bude ještě nějakou dobu populace narůstat (nejdříve se zastaví v roce 2012 v Itálii, ale skupina zemí Irsko, Malta, Kypr, Lucembursko a Švédsko bude vykazovat růst populace ještě po roce 2050). Závažnější je růst, resp. pokles „práceschopného obyvatelstva“ (takového, které přispívá anebo může přispívat do důchodových fondů). Zastavení růstu a dokonce pokles zaznamenali již Italové, Němci, Lotyši, Bulhaři, Rumuni a Maďaři, loni je následovali Litevci a Estonci. V roce 2007 budou následovat Češi. Většina zemí EU dosáhne tohoto bodu zvratu do roku 2012. Ovšem Irové až v roce 2035, Malťané v roce 2042, Kypřané v roce 2044 a Švédové s Lucemburčany až po roce 2050. Kombinací růst/pokles celkového počtu obyvatel a růst/pokles práceschopných obyvatel lze logicky vyvodit pomyslnou hranici ufinancovatelnosti důchodových systémů v jednotlivých zemích. Druhou důležitou věcí pro ufinancovatelnost důchodových účtů je výše čistého náhradového poměru. Ten je v zemích EU-17 většinou vyšší, než v zemích EU-10.

Poznámka nakonec před samotným přehledem zemí EU. První pilíř je povinný a představuje odvod do průběžného systému (PAYG – Pay As You Go, nepředstavuje žádnou formu spoření, plně je průběžně spotřebováván současnými penzisty). Druhý pilíř je povinný a představuje odvod do fondu (ať už státem kontrolovaného nebo zcela soukromého, představuje spoření na individuálním účtu, slouží k budoucí potřebě střadatele). Třetí pilíř je dobrovolný a představuje odvod do fondu podobně jako ve druhém pilíři. Rozdíl mezi druhým a třetím pilířem je v povinnosti. Například česká praxe penzijního připojištění je nepovinná, nikdo nemusí spořit, takže se jedná o příspěvek do třetího pilíře. Rozdíl mezi dávkově definovaným PAYG a příspěvkově definovaným PAYG spočívá v tom, že dávkově definované systém vyplácí penzi jako dávku (třeba i všem stejně vysokou), kdežto příspěvkově definované systémy hodnotí celkovou výši odvodů (příspěvek) do systému za produktivní věk (přiznané důchody jsou pak velmi rozdílné).

Další kapitola
 

celkem 33 komentářů

Nejnovější komentáře

Re:důchod ve Francii
Jan Zapletal
28. 5. 2007, 08:58
důchod ve Francii
slunicko.len
27. 5. 2007, 16:45
Re:predcasny dochodok na slovensku neexistuje?
Jan Zapletal
25. 5. 2007, 07:51
Re:predcasny dochodok na slovensku neexistuje?
awake
25. 5. 2007, 07:02
Re:predcasny dochodok na slovensku neexistuje?
Dalibor Z. Chvátal
24. 5. 2007, 14:07

Další články

Spouštíme nový FinExpert!

Spouštíme nový FinExpert!

Několik posledních měsíců jsme intenzivně pracovali na nové verzi webu FinExpert.cz.

5.  4.  2017  |  Ondráčková Kamila

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Zálohy živnostníků na sociální pojištění v roce 2017 porostou. Výše zálohy se vypočítává dle zisku v předchozím období. (aktualizováno)

4.  4.  2017  |  Gola Petr  |  9

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

4.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš
Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1
V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1

Mzdová kalkulačka

Student
Držitel průkazu ZTP/P
Invalidita 1. nebo 2. stupně
Invalidita 3. stupně
Penze / rodičovská dovolená