Pan Novák musí zaplatit za dodávku tepla z centrálního zdroje 3 600 Kč s 2 % úrokem. Tak zní výrok soudce.
Paradox je v tom, že má vlastní kotel a od centrálního vytápění je odpojen. Vyhláška ministerstva bohužel ignoruje fyzikální zákony. Pan Novák (redakce má k dispozici skutečná jména účastníků sporu i rozsudek soudu) je dále povinen zaplatit žalobci 7 000 Kč na náklady řízení. To vše do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. I takto můžete dopadnout, když necháte svůj byt odpojit od centrálního vytápění a zůstanete v domnění, že už nemusíte platit žádné další náklady na vytápění.
Pan Novák se rozhodl, že si do svého bytu pořídí vlastní etážové topení. Nechtěl být dále odkázán na teplárny a jejich rozmary, kdy si usmyslí zapnout či vypnout topení, nehledě na vysokou cenu za teplo. Jelikož má byt v osobním vlastnictví, musel zajistit souhlas všech ostatních členů společenství vlastníků, že může byt od centrálního vytápění odpojit. Všichni podepsali smlouvu, v níž pan Novák také potvrdil, že bude i nadále přispívat na náklady vytápění společných prostor. Na základě této smlouvy pak už mohla topenářská firma byt odpojit od společných rozvodů tepla a instalovat tam vlastní kotel na vytápění a ohřev vody. Za veškerou instalaci vody, plynu, topení, nový kotel a nové radiátory zaplatil pan Novák něco přes 80 tisíc korun.
Se zákonem nikdo nehne
Vše se zdálo v pořádku, až do doby, kdy panu Novákovi přišlo roční vyúčtování nákladů za teplo. Částka činila 3 600 Kč. Šlo o úhradu podílu na základní složce nákladů na tepelnou energii dodanou do celého domu. Pan Novák odmítl zaplatit, jelikož žádné teplo neodebíral a společné prostory vytápěny nejsou. Se společenstvím vlastníků se nedohodl, a tak se obrátil na soud. A výsledek? Společenství vlastníků má na úhradu uvedených nákladů ze zákona právo.
Ministr myslel na všechny
Konkrétně se vychází z § 78 energetického zákona č. 458/2000 Sb. Podle tohoto paragrafu hodnoty naměřené a zjištěné dodavatelem a ceny v místě měření tvoří náklady na tepelnou energii, které se rozúčtují mezi konečné spotřebitele, jimiž jsou uživatelé bytů a nebytových prostorů. Způsob rozúčtování rozvádí vyhláška 372/2001 Sb. vydaná Ministerstvem pro místní rozvoj ČR. Ve vyhlášce je upravena i situace, kdy se někdo, jako například pan Novák, od centrálního vytápění odpojí. Na takové byty a nebytové prostory je rozúčtována základní složka nákladů podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Přičemž základní složka činí 40 % až 50 % z celkových nákladů na tepelnou energii na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období, zbytek nákladů tvoří spotřební složku.
A tak pan Novák sice neodebírá žádné teplo z centrálního systému vytápění domu, ale přesto musí část z těchto nákladů platit. Ceny se každým rokem zvyšují a návratnost investice pana Nováka do vlastního etážového topení se stále vzdaluje. Ve výsledku platí více, než jeho sousedé napojeni na centrální vytápění.
Lepší dům, než byt
Jak z této patové situace ven? Rada od právníka zní: Nechte odpojit od centrálního vytápění celý dům. Vyhláška pojednává o domech, nikoli o bytech, které jsou napojeny na centrální topení. Je proto nutné ji aplikovat na všechny domy, které jsou napojeny na centrální vytápění, včetně těch, v nichž se nachází některé byty s vlastním topením. Z tohoto důvodu pan Novák u soudu neuspěl. Když se však odpojí celý dům, vyhláška se na něj již vztahovat nebude.
Otázkou zůstává, zda se budou schopni domluvit všichni nájemníci.