Složitost daní v Evropské unii

V Evropě je vysoké sociální cítění

Daně zasahují do života životu občanů všude na světě, ať už ve formě přímých, nepřímých daní či výší sociálního pojištění, které je v podstatě taky daní. Země Skandinávie  jsou oblíbeným cílem zahraničních investorů, i když jsou zde daně vůbec nejvyšší. Důvodem je vysoká vzdělanost občanů, legislativní vyspělost a  jednoduchá administrativa. Celkové daňové zatížení v zemi je v členských zemích Evropské unie podstatně vyšší než v ostatních vyspělých zemích světa. Země Evropské unie mají výrazné sociální cítění. Občané nalézající se v složitých životních situacích (zdravotní problémy, dlouhodobá nezaměstnanost…) mají zaručeny finanční prostředky na obstarání nejzákladnějších lidských potřeb. O těchto vymoženostech si v ostatních zemích světa mohou lidé nechat jenom zdát. V Asii či Jižní Americe jsou občané odkázáni především na sebe a svou rodinu.

Kritéria hodnocení

Do indexu složitosti daňové soustavy dle Světové banky  jednotlivých členských zemí Evropské unie se promítlo zejména:

• celkový počet vybíraných daní na území státu (čím více, tím horší umístění)
• časová náročnost na splnění všech daňových povinností (jak pro drobné podnikatele, tak pro velké společnosti)
• počet výjimek a rozdílných přístupů k vypočtení daňové povinnosti
• rozsáhlost jednotlivých právních norem upravujících daňové povinnosti
• zda-li se daň odvádí pouze centrálně nebo i do obecních či místních rozpočtů

Největší důraz byl potom kladen na daň z příjmů právnických osob a fyzických osob, daň z přidané hodnoty a sociální pojištění (tedy daní a povinných státních odvodů, kterou jsou zavedeny ve všech členských zemích Evropské unie).

Index daňové složitosti nezohledňuje celkové daňové zatížení, a proto jsou v první patnáctce Švédsko, Dánsko, Finsko, Belgie, Francie a Německo – tedy země s nejvyšší daňovou zátěží. Země s nejnižšími daněmi  v Evropské unii (Lotyšsko) je díky složitosti daňového systému až na 21. místě. Zohledníme-li celkovou daňovou zátěž a jednoduchost daňové soustavy, umístí se na prvních dvou místech Estonsko a Irsko. Daňové přiznání v těchto zemích jsou poměrně jednoduchá a současně se odvádí nízké daně (obě země jsou v první pětici členských  zemí EU s nejnižšími daněmi).

Nejjednodušší daňový systém je v Estonsku

Dle Světové banky má z členských zemí Evropské unie nejjednodušší daňový systém Estonsko, na opačném pólu tabulky se umístilo Nizozemí (především kvůli nejvyššímu celkovému počtu vybíraných daní). V Estonsku je zavedena rovná daň u právnických a fyzických osob ve výši 23% (platí od 1.1.2006, minulý rok činila 24%) a příští rok má činit 22%. Daňové přiznání je poměrně jednoduché, existuje velmi málo výjimek, odčitatelných položek či slev.

Naproti tomu v Nizozemí existují např. u daně z příjmů fyzických osob 3 kategorie zdanitelných příjmů, z nichž každý má vlastní zdanění (příjmy ze závislé činnosti, příjmy ze společností, příjmy z cenných papírů či úroků), daň z příjmů právnických osob má více sazeb dle výše zisku. Mimo to jsou v Nizozemí vybírány např. tyto daně: daň dědická, daň darovací, daň z výhry, DPH, spotřební daně (velmi složité a uvaleny na velký počet výrobků), ekologické daně,  daň z dividend, daň z právních převodů, daň z osobního automobilů a motocyklu, daň z majektu,  daň z motorového vozidla, daň z těžkých motorových vozidel, daň z převodu nemovitostí, clo, daň za znečišťování životního prostředí… Dále jsou vybírány povinné státní odvody jako sociální a zdravotní pojištění a jednotlivé obce mají stanoveny výběr vlastních daní. Česko se dle hodnocení Světové banky umístilo na slušném 17. místě a až za námi skončilo Rakousko či Velká Británie.

Složitost daní ve světě (za rok 2005)

Pramen: The Worldbank – Doing Business 2005