Zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, jak dlouho vám vydrží svetr koupený v běžné konfekci módních řetězců? Kolikrát si jej vezmete na sebe, než začne vypadat tak, že je dost nošený? Za tento svetr dáte sice třeba „pouhých“ 500 korun, ale když si tuto částku vydělíte počtem nošení, kdy je opravdu pěkný, možná se budete divit, jak draze vás vyšel. Na přísloví „nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci“ možná něco bude. A tady se dostáváme k hlavní myšlence „pomalé módy“. Jde totiž o takové kousky oblečení, které nosíte déle než jednu sezonu. Když se nad tím zamyslíme, nejde o žádnou převratnou novinku. V podstatě máme v šatníku několik kusů kvalitního oblečení, které jsme k sobě schopni navzájem ladit, a vydrží nám několik sezón. Tak to dělali lidé před pár desítkami let naprosto přirozeně.
Zato v dnešní době se může zdát, že jsme otroky módního průmyslu. Někdo řekne, že momentálně jsou in neonové barvy a všichni letí do obchodů, aby si pořídily několik kousků takového oblečení. Řídíme se podle masových trendů. Opět vyhozené peníze, protože když pomineme to, že se nám oblečení za chvíli srazí a sepere, můžeme si být stoprocentně jistí, že v příštím roce už rozhodně neonové barvy in nebudou, a pokud nechceme být za outsidery, můžeme v neonových tričkách maximálně spát.
Možná si řeknete: no a co? Oblečení stojí pár korun a příští rok si koupíme nové. Nejde ale jenom o těch pár korun. Jde především o fakt, že oblečení do nadnárodních řetězců většinou šijí dělnice, mnohdy i děti, z třetího světa v nemyslitelných podmínkách, oblečení je plné chemie, jeho výroba samozřejmě ničí životní prostředí a spotřebovává velké množství přírodních zdrojů. Slow Fashion totiž vznikla jako reakce na tragédii v Bangladéši. V troskách tamní textilní továrny zemřelo přes tisíc lidí. Svět se poté začal více zabývat podmínkami práce těchto lidí a na protest proti masové textilní výrobě se začal oblékat pomalu.
Pomalou módou může být oblečená například vaše babička, která si před lety koupila kvalitní boty a nosí je stále, protože se jí ještě nerozpadly.
Jak je možné, že je oblečení tak levné
Když se nad tím zamyslíme, oblečení nemůže být levné. Musí se vyrobit a zpracovat látky, poté z nich někdo musí ušít oděv, přepravit jej třeba přes půl zeměkoule, dostat na pulty obchodních řetězců. Nějaká koruna se na tom musí vydělat. Takže jak je možné, že tričko stojí 100 korun? To už o něčem musí vypovídat.
Už i velké řetězce se snaží vyrábět oblečení v eko kvalitě. Možná je ale za tím spíše obchodní tah, protože bio oblečení je stále více v módě.
Jak tedy v oblékání zpomalit?
Odpověď je asi jasná. Nakupujme jenom to oblečení, které potřebujeme, vybírejme si kvalitní oblečení nejlépe bio a lokální zboží. Je možné si také zjistit, jakým způsobem bylo oblečení vyrobeno a odkud pochází.
Pokusíme se spočítat, na kolik nás vyjde výchova dítěte od jeho narození až po dospělost.
Problém je ale s dostupností této módy. Pokud se do jejího propagování nezapojí zákazníci, prodejci i stát, nebude pomalá móda tak snadno dostupná. Zatím najdeme pár obchodů s tímto sortimentem ve velkých městech. Slow Fashion se začínají zabývat i někteří módní návrháři.
Když se rozhodnete pro bio oblečení, dejte si pozor na to, jestli kupujete opravdu bio kvalitu. Někteří prodejci totiž využívají bio značky pro zvýšení své prestiže. Zjistěte si, jestli značky jsou certifikované. Abyste neplatili velké peníze za bio materiál, který ve skutečnosti bio není. Na cedulce u oblečení by mělo být jasně napsané procento a druh bio materiálu.
Jak už bylo výše uvedeno, oblečení je potřeba nakupovat s rozmyslem. Pořídit několik lehce kombinovatelných kousků. Když už oblečení není ve své podobě nositelné, je možné jej přešít nebo (protože je z bio materiálu) zrecyklovat. Představte si například, kolik byste doma měli místa na uložení jiných věcí, pokud by každý člen domácnosti měl o polovinu méně oblečení.
Slow Fashion není ani tak jen o penězích, ale i o přesvědčení chránit naši planetu a dobré podmínky lidské práce.