Přestože od fatálního prohlášení kancléřky Merkelové uplynul nejeden den, valí se na eurozónu další vážné trable. Další ze zemí ohrožených dluhy a označovaných jako PIIGS - Portugalsko už stojí nad propastí, která spolkne další várku dluhů. Na stůl ekonomů se tak zase a opět vrací stejná otázka:
Má ještě vůbec smysl zachraňovat euro?
Podle všeho, ve stávajícím modelu fungování nikoli. „Sloupkař“ agentury Bloomberg, Matthew Lynn, k tomu říká: „Evropská unie a euro není totéž.“ Členské země EU by si proto podle něj měly velmi pečlivě rozvážit, zda a jak pokračovat v jízdě, kterou ekonomové hanlivě nazvali evropská jízda státního dluhu. A Lynnovým aktuálním vývodům dávají za pravdu i čeští ekonomové.
Ekonomicky by se, vystoupením zemí z eurozóny a návratem k původním národním měnám, podle jejich mínění nestalo celkem nic zásadního. Ekonom České spořitelny Luboš Mokráš dokonce přirovnává vystoupení členských zemí eurozóny z měnové unie k historickým událostem, jako bylo rozdělení Československa, rozpad Jugoslávie nebo rozpad Sovětského svazu.
„Celkem spolehlivě se dá říct, že z ekonomického hlediska by se vystoupením zemí z eurozóny nestalo nic převratného a jednotlivé státy by se velmi pravděpodobně postupně vrátily do podobných režimů, v jakých fungovaly před vznikem eura,“ vysvětlil Mokráš. Prakticky by to podle něj znamenalo to, že jih Evropy by se vrátil k režimům s vyšší inflací, vyššími schodky státního rozpočtu s trvale postupně slábnoucí měnou. Sever Evropy naopak k silným stabilním měnám, s nízkou inflací.
Za neudržitelný a nevyvážený považuje stávající ekonomický vývoj eurozóny kvůli dluhovým potížím zemí, Matthew Lynn. „Tři z dlouhodobých členů EU – Velká Británie, Dánsko a Švédsko - zůstaly mimo eurozónu,“ argumentuje Lynn. Podle něj rozbití eura nebude to samé, jako rozbít EU.
Samo euro vytvořilo nestabilitu
Podle něj jsou řeči politiků o tom, že euro se musí zachránit a díky tomu stabilizovat Evropu, jen doslova „prázdným přáním.“ „Ve skutečnosti vytvořilo nestabilitu samo euro, a lékem na nestabilitu rozhodně není euro, ale její příčina,“ tvrdíLynn.
Sám přitom navrhuje, aby nedošlo k odtržení jednotlivých měn, ale k vytvoření dvou nebo tří různých „eurozón“, které by dávaly větší smysl. „Země s nižšími schodky státního rozpočtu na severu Evropy by mohly tvořit jeden blok, zatímco vysoce deficitní země z jihu Evropy, kromě Irska, by mohly tvořit další,“ navrhuje Mathew Lynn.
Návrat k národním měnám při zachování principů fungování EU
Ideální podle něj je nyní návrat ke konkurenci národních měn při zachování principů fungování EU, tak jak jsou nastaveny dnes. „Sloupkařova“ představa počítá s tím, že by byl zachován stejný volný pohyb zboží, peněz i lidí v členských zemích EU, jako dnes, spolupráce v oblasti bezpečnosti, policie, obchodu, zemědělství a životního prostředí, by nedoznala výrazných změn.
Díky nižšímu směnnému kurzu by se třeba španělská, irská či portugalská ekonomika pustila podle Lynna do obnovy s větší chutí, než nyní. A poté by zapracoval multiplikační efekt. „Do jednoho roku by celý kontinent, osvobozený z okovů jednotné měny, rostl znovu rychlým tempem,“ avizuje Lynn.
Euro, jako nástroj finančního vypořádání mezi zeměmi EU, však Matthew Lynn nezavrhuje. Problémem ale podle analytiků bude uskutečnění takových záměrů. „Vše mají v rukách politici, protože z ekonomického hlediska je vystoupení z eura nepochybně reálná možnost,“ řekl Luboš Mokráš.
Náklady na rozdělení eura by podle něj byly relativně nízké a spočívaly by v procesu fyzického zavedení staronových měn a nutnosti přeúčtovat všechno z eura do nových měn. A čeští experti se s většinou zahraničních shodují v tom, že právě kvůli silnému politickému tlaku, je vystupování zemí z eurozóny a návrat k původním domácím měnám, zatím spíše utopií.
Zdroj: www.usporim.cz