Pod pojmem mobbing v současnosti rozumíme všechny formy společenské šikany spolupracovníka, kterými může být ovlivněn psychický, ale i fyzický stav poškozeného.
Projevy mobbingu začínají posměchem a pomluvami, ale mohou končit až fyzickým
ubližováním.
Zda problém mobbingu existuje i v české společnosti a v jakém rozsahu, opětovně zjišťovala společnost GfK Praha v období měsíce února 2003. K tomuto účelu bylo využito opakovaného vícetematického šetření – Omnibusu v rámci populace České republiky. Reprezentativní vzorek respondentů byl vybrán metodou vícestupňového náhodného výběru. Z dotazování byly vyloučeny osoby, které nejsou v současné době v pracovním poměru (např. důchodci, studenti). Konečný vzorek se proto skládal z osob, které pracují (693), a které tudíž mohou mít s tímto problémem nějaké osobní zkušenosti.
VÝSLEDKY VÝZKUMU
Některou z forem mobbingu na vlastní kůži pocítilo 28 % osob. Za nejčastější projevy takovéto šikany můžeme označit zadávání nesmyslných pracovních úkolů, ukládání nekvalifikované práce, nedoceňování již provedené činnosti, zesměšňování a pomlouvání osoby v rámci pracovního kolektivu. Oběti šikany jsou také často okřikovány, jejich práce je podrobována neustále kritice. Formy fyzického násilí jsou uplatňovány pouze v minimálním počtu případů.
Téměř čtvrtina postižených je některé z forem mobbingu vystavována jednou týdně i častěji, více než polovina (54 %) potom po dobu delší než jednoho roku.
Ve srovnání s rokem 2001, kdy bylo společností GfK Praha provedeno šetření zabývající se mobbingem poprvé, vzrostl počet osob uvádějících osobní zkušenost s některou z forem šikany, a to o 12 procentních bodů. Mobbingu ale stále zůstávají více a častěji vystavovány osoby mladší (do 29 let), a ty s nižší úrovní dosaženého vzdělání.
(Zdroj: tisková zpráva GfK)