FinExpert.e15.cz

Rozhovor s Miroslavem Ševčíkem: Stát selhává

S Miroslavem Ševčíkem, ředitelem Liberálního institutu, o funkcích státu a o tom, jak je stát neplní, o nedokonalém daňovém systému a oblastech našeho života, které bychom si bez státu dokázali obstarat lépe.
Rozhovor s Miroslavem Ševčíkem: Stát selhává
Proč vlastně vznikl v dávné minulosti stát jako společenství občanů? Jaké měl plnit funkce?

S trochou nadsázky se dá říct, že stát je formou organizovaného násilí na svých občanech, ale samozřejmě, že důvody k jeho vzniku byly. Mezi ty základní funkce určitě patří obrana proti vnějšímu a vnitřnímu nebezpečí, tedy proti útoku zpoza hranic a zabezpečení, aby jednotlivci a skupiny občanů nemohli beztrestně zneužívat svého postavení vůči jiným jednotlivcům a skupinám. Ideální by bylo, kdyby se stát zabýval zabezpečením těchto dvou funkcí.

Takže podle vás by měl stát jen zajistit obranu svých občanů připravenou armádou a schopnou policií, je to tak?

V té optimální podobě by mohl i dohlížet na rovné postavení svých občanů na startovní čáře. Už by ale rozhodně neměl bránit tomu, aby se někteří jedinci pomocí svých schopností a vědomostí dostali na vyšší úroveň než jejich spoluobčané. V žádném případě by stát neměl plnit funkci sankční a do té míry přerozdělovací, že by poskytl naprosto rovné podmínky pro všechny – bez ohledu na to, jak se zasloužili o jakousi obecnou úroveň společnosti.

Možná je těžké odpovědět na následující otázku v obecné rovině, ale přesto se zeptám: Máte pocit, že dnešní státy tyto funkce plní?

Tady je potřeba rozlišovat. Ty funkce, které by stát měl plnit, podle mě zajišťuje nedostatečně a na druhou stranu se plete do věcí, do nichž by vůbec neměl zasahovat. Například ty vnější obranné funkce je většina států schopna svým občanům jakžtakž zabezpečit. Velké rozdíly v tomto ovšem jsou mezi vyspělými a méně vyspělými státy, takže ty ekonomicky mocné státní celky mohou relativně beztrestně zasahovat proti dění na území států ekonomicky slabých a méně významných. Často se přitom zaštiťují myšlenkou demokratizace a ochrany vydobytých svobod na území toho slabšího státu. To je samozřejmě těžko posouditelné a připouštím, že některé režimy se bezesporu mohou z dlouhodobého hlediska stát hrozbou i v celosvětovém měřítku. Pak se musí ty vyspělé státy rozhodovat, zda se budou bránit už před svými hranicemi proti tomu, co se dnes dá nazvat celosvětovým terorismem.

Funkce vnější obrany je tedy podle vás nutná a v menší či větší míře naplňovaná. Co ty ostatní?

Tam už je to výrazně horší. Podívejte se na vnitřní bezpečnost většiny států a zjistíte, že ani tuto základní funkci státy nejsou schopny zabezpečit. A vedle toho jsou tady již zmíněné oblasti, kde je stát viditelný až příliš. To se projevuje nadměrnou regulací, nadměrným přerozdělováním a spoustou dalších demotivujících prvků, které zabraňují plnému rozvinutí schopností občanů. Stát podle mne neplní své funkce, není moderní, není pružný, není flexibilní. Je obecně zkostnatělý, zbyrokratizovaný a čím dál více korupční. To v některých zemích platí zvlášť výrazně.

Mají vůbec občané šanci nějak ovlivnit tyhle negativní projevy států, které jim de facto diktují jejich životní podmínky?

Jsem skeptický pokud jde o nejbližší léta a nejbližší volební období. Řekl bych, že ta šance je velmi omezená. Vývoj státu se dá dobře dokumentovat na stoupající míře přerozdělování. Na konci 19. a začátku 20. století se ve Spojených státech přerozdělovala zhruba 3 % HDP a v Evropě to bylo necelých 10 %. Dnes je to Evropě zhruba polovina a v USA více než třetina HDP, které  je přerozdělováno prostřednictvím státu a podíl přerozdělování neustále roste. Stát tím chce dát najevo, že jedinec nedokáže omezené prostředky, které jsou v každé ekonomice k dispozici, použít lépe než státní aparát. Přitom opak je pravdou.

Zdá se, že z toho není úniku. Někdy ale přece musí dojít ke zlomu opačným směrem...

Vyléčit by tento stav mohla situace, kdy by celá společnost byla vysoce vzdělaná, nad svými záležitostmi by přemýšlela a především by měla dostatek informací. Tady je ovšem velká asymetrie a paradoxně nemají nejvíc informací k dispozici ti, kteří rozhodují o přerozdělování. Přitom by bylo omylem se domnívat, že ty prostředky jsou přerozdělovány výhradně ve prospěch těch nejpotřebnějších. Takže je potřeba zvýšit vzdělanost, informovanost, motivovat lidi k tomu, aby se o tyhle věci zajímali. Aby si byli vědomi toho, že když nebudou muset zbytečně platit nějaké byrokraty, ty peníze jim zůstanou a oni je budou moci utratit sami podle svého rozhodnutí.

Předpokládám, že demokracie je jediný typ státního zřízení, ve kterém vůbec lze tyto požadavky uvést do života...

Určitě. I když je demokratický systém velmi nedokonalý, pořád platí, že z těch stávajících možností je nejlepší. Předpokladů jeho budování a posilování je ovšem víc. Musí existovat mírové prostředí s pluralitním systémem politických stran. K tomu je potřeba, aby byla možnost volného vzniku a zániku politických stran a aby občané měli svobodu výběru z nabízených politických uskupení. Aby nevybírali nahodile a pod dojmem nereálných předvolebních slibů, k tomu je právě potřeba vzdělanost a dostatek informací.

Vraťme ještě ke službám, které stát poskytuje svým občanům. V liberálních kruzích se hodně diskutuje možnost takzvané „secese“, což by pro občany znamenalo možnost výběru služeb, které od státu chce a těch, jež si dokáže zajistit vlastními silami. Přitom by státu platil jen za ty služby, které využívá. Myslíte, že tato myšlenka vůbec je realizovatelná?

Myslím, že to rozhodně realizovatelné je. Řadu služeb, které dnes poskytuje stát, by bylo možné poskytovat na soukromé bázi. Je ovšem potřeba radikálně snížit to, co nám stát jako svou službu vnucuje společně s myšlenkou, že jinak než prostřednictvím státu ji realizovat nelze. To je zásadní omyl. My nepotřebujeme řadu úřadů – některé by se mohly zrušit bez náhrady okamžitě, některé postupně. Nepotřebujeme zavádět množství administrativně složitých procesů. Nepotřebujeme regulaci kdečeho. Z toho by pak vyplynulo, že my tu státní správu můžeme pořídit daleko levněji. Levněji pořídíme i celkovou správu bez zprostředkování státem když si ji budeme platit přímo. Každé další zprostředkování totiž stojí další peníze. Mohli bychom si tedy určitě přímo připlácet třeba na vysokoškolské vzdělání, které není veřejným statkem.

Když se podíváte na Českou republiku, které další aspekty našeho života by bylo možno vyjmout z přerozdělovacího státního systému a financovat je soukromě?

Přinejmenším jsou to problematické resorty školství a zdravotnictví. Zdravotnictví by bylo možné založit vyloženě na systému pojištění. My tady teď sice máme jakési zdravotní pojišťovny, ale jejich fungování má do pojišťovenského systému hodně daleko. Mám na mysli systém, kde by každý měl možnost mít individuální zdravotní účet a na základě vybraného pojistného programu by platil pojistné. Přitom to nevylučuje solidaritu. Stále by se totiž platilo nezbytné minimum na zajištění nezbytně potřebné péče pro každého, ale nadto by si každý platil tuto individuálně určenou částku, jejíž výši a servis za ni poskytovaný by si sám zvolil. Ten systém by se okamžitě zprůhlednil a stanovily by se ceny na základě nabídky a poptávky – nikoli na základě nějakých imaginárních bodů a působení lobbyistických skupin. Podobný model by šel bezpochyby uplatnit i na penzijní systém.

Máte mimochodem nějakou představu o tom, jaká část těch přerozdělovaných peněz je utracena jen samotným přerozdělováním, tedy vlastně na údržbu státního aparátu?

To se opravdu dá těžko odhadnout. Kdybych ale z veřejných rozpočtů odečetl část prostředků poskytovaných prostřednictvím sociálního systému, zohlednil další položky, které vlastně nepotřebujeme, zamyslel se nad výdaji státu v oblasti vnější bezpečnosti a nad přerozdělovacími procesy v zemědělství, dostal bych se zhruba k pětadvaceti až čtyřiceti procentům výdajů veřejných rozpočtů.

Zřejmě nejviditelnějším průsečíkem vztahu občana a státu jsou daně. Liberální institut pravidelně vyhlašuje Den daňové svobody, který vypovídá o zatížení občanů daněmi.

Ano, letos připadl na  14. června *. Konkrétní datum se snažíme stanovit pomocí metody, jež by poskytla výsledky srovnatelné s jinými zeměmi. Stanovujeme jej jako podíl výdajů rozpočtu na HDP, ale pokud bychom to vztahovali jenom k tomu, co spotřebuje občan, byl by ten den někdy na podzim. Tedy pokud bychom dělali podíl daní, které subjekty v ekonomice zaplatí k jejich spotřebě, tedy jen části HDP.

(* Pozn. red.: To znamená, že 164 dnů z letošního roku vydělával průměrný občan ČR na běžné výdaje veřejných rozpočtů. Více viz www.danova-svoboda.cz)

Jak Den daňové svobody vypovídá o tom, jak jsou na tom občané České republiky?

Vypovídá o tom, že vyšší daňové odvody podporují korupční prostředí v tomto státě. Také může občan konfrontovat svůj příspěvek k fungování státu a protiváhu služeb, kterou mu za to stát dává. Každý si může uvědomit kolik státu platí a kolikrát byl naproti tomu okraden, vykraden nebo dokonce ztlučen někde v parku, kolikrát musel jít zbytečně na úřad kvůli odevzdání nesmyslného formuláře a podobně. Občanům ale bohužel zatím nedochází, že buzeraci státem dopouštějí oni sami. Že neprotestují třeba prostřednictvím voleb proti tomu, že daně jsou příliš vysoké. Pokud by se totiž ty peníze nevybraly a nefinancovaly se mnohé zbytečnosti, nebylo by čím platit některé nadřazeně se chovající úředníky.

Všichni úředníci ale určitě nejsou zkorumpovaní a nesnaží se v prvé řadě dát občanům najevo svoji omezenou, i když do jisté míry velkou, moc...

Samozřejmě že ne. Taky jsem dalek toho, abych házel všechny úředníky do jednoho pytle. Je jich dost takových, kteří se snaží vyjít lidem vstříc, ale bohužel musím říct, že na úřadech jsou v menšině. Stav byrokratizace a míra regulace ze strany státu se navíc za vlády sociální demokracie evidentně zhoršil. To ovšem není problém jen naší země. Dokonce se nedávno sešli čelní představitelé Evropské unie, provedli jakousi revizi všech těch celoevropských direktiv a shodli se na tom, že je jich příliš. Budou se tedy snažit některé z těchto norem zrušit, aby příliš nezatěžovaly evropské ekonomiky a nebrzdily rozvoj evropských zemí. Přeregulovanost evropské ekonomiky je taky důvod, proč určitě nebude naplněna Lisabonská strategie, jenž tvrdila, že jako Evropská unie bychom po stránce výkonnosti ekonomiky měli do roku 2010 dohnat Spojené státy.

Jak by podle vás měla vypadat ideální daňová soustava?

Především by měla být pro každého občana přehledná. Daně by měly být upraveny pouze jedinou normou. Není navíc možné ji novelizovat tak často, jako třeba daň z příjmu, která byla změněna asi sedmdesátkrát a více jak stopadesátkrát se tam vyskytuje slovo „výjimka“. V tom se nevyznají ani tvůrci těch zákonů, ani ti, kdo mají na jejich dohlížení dodržovat. Jak se v nich potom mají vyznat běžní občané! Nemělo by být možné, aby byly daňové předpisy vykládány několika různými způsoby. Aby na jeden daňový problém měl jiný názor finanční úřadě v Praze a jiný někde jinde, což je dnes běžná praxe. Daňová soustava by měla být flexibilní.

Jak zajistit, aby byly daně spravedlivé? Jinak řečeno které daně jsou podle vás nadbytečné?

Pojem spravedlivá daň se používá, ale je velmi relativní. Z pozice státu je spravedlivá každá daň. Co bude připadat spravedlivé vám, nebude se zdát spravedlivé mně a už vůbec ne třeba premiéru Paroubkovi. Zásadním opatřením by ale mělo být, aby nedocházelo k dvojímu, trojímu nebo čtverému zdanění. To znamená, že by měly být zrušeny všechny majetkové daně, všechny daně, které přerozdělují něco, co už bylo přerozděleno. Dejme tomu, že nejprve postavíte a po nějaké době budete prodávat dům. Když jste ten dům stavěl, platil jste zedníky, odváděl jste zdravotní a sociální pojištění, platil jste DPH za cihly, cement a podobně. Není důvod proč byste při prodeji měl platit další daň z převodu nemovitosti. Podobně není důvod, proč by se měla platit daň z  nemovitosti nebo daň darovací.

Má vůbec nějaký praktický smysl rozdělení DPH na dvě sazby?

Já jsem stoupencem toho, aby došlo k postupnému sloučení sazeb. Socialisté by argumentovali, že to postihne sociálně slabší občany, ale to není pravda. První návrh na sloučení sazeb jsem dával někdy v letech 1996-97. Když se přitom podíváte na vývoj dotčených položek za tuto téměř poslední dekádu a vezmete v úvahu, že by se sazby sjednocovaly na úrovni 15 %, zjistíte, že v tu dobu ceny základních položek, jako jsou potraviny a podobně, klesaly. Sociálně slabí by to tedy v té době téměř nepocítili. Přičemž to, co socialisté před nedávnem provedli - přesun některých druhů zboží a služeb ze snížené do základní sazby – občané v cenách jednoznačně pocítili. Tyhle změny se tedy promítly na vyšším výběru DPH, respektive lidem bylo díky změnám sazeb vytaženo z kapes více peněz.

Jaký význam by ale mělo sloučení sazeb dnes, když „tu pravou“ dobu pro minimalizaci cenového dopadu jsem zřejmě už propásli?

Jde o přehlednost. Pomocí jediné sazby by zmizely problémy s nadměrnými daňovými odpočty a další manipulace se zařazováním položek do jednotlivých sazeb.

Jak se touto optikou díváte na návrh takzvané rovné daně?

To, co je dnes nazýváno rovnou daní ve skutečnosti není rovná daň. Rovná daň by bylo něco takového, jako jsem v polovině 90. let navrhoval pod pojmem daň z hlavy. To znamená, že pokud vy budete mít příjem půl milionu ročně a někdo jiný tři sta tisíc korun ročně, každý z vás zaplatí ročně třeba patnáct tisíc korun daně . To je rovná daň, protože není závislá na výši příjmů. Ona takzvaná rovná daň tedy není rovná, ale je tam pouze rovná daňová sazba z různého daňového základu. Každý ale zaplatí jinou výši daní v závislosti na výši svých příjmů.

Jaký typ daní byste z hlediska průhlednosti daňového systému preferoval. Daně přímé nebo nepřímé? Myslíte, že by bylo možné některou z těchto daňových skupin úplně zrušit?

S vylučováním nějaké skupiny daní bych byl velmi opatrný. Z organizačního hlediska by bylo pro občana jistě pohodlnější kdyby neplatil žádné přímé daně a všechno co státu odvádí, bylo vybíráno formou nepřímých daní. Jenže lidé si často neuvědomují, že koupením každého rohlíku platí státu DPH tedy nepřímou daň *. Možná byste se divil, kolik důchodců má pocit, že neplatí vůbec žádné daně. No a tento stav s ponecháním pouze nepřímých daní by nahrával politikům, kteří by mohli daně nadále zvyšovat a mnozí občané by si to ani neuvědomovali. Já myslím, že by měly zůstat obě daňové skupiny, ale jejich sazby by měly být co nejnižší. Kvůli přehlednosti by se zároveň mělo za plat považovat nejen to, co z hrubé mzdy odvádí státu zaměstnanec, ale i to, co za něj odvádí zaměstnavatel.

(* Pozn. red. : Daně nepřímé jsou zahrnuty v ceně zboží a služeb, zejména DPH a spotřební daně; přímé daně jsou daně z příjmů a daně majetkové.)

Ke konci září předložila skupina poslanců návrh na zrušení tzv. trojdaně, tedy daně dědické, darovací a převodu nemovitostí. Není to ovšem první návrh tohoto druhu a předchozí snahy vždy skončily nezdarem. Vidíte nějakou šanci, že v blízké budoucnosti ke zrušení opravdu dojde?

Konkrétně u těchto daní je jejich výběr často nákladnější než to, co z nich stát získá, takže o smysluplnosti jejich zrušení nemůže být sporů. V případě, že volby vyhraje ODS, tak si myslím, že trojdaň zrušena bude. Upozorňuji, že tahle trojice daní je zcela zanedbatelným příspěvkem do státního rozpočtu, takže na celkovém stavu by to moc nezměnilo. Do veřejných rozpočtů přispívají všechny majetkové daně asi třinácti miliardami.

Už jsme na to narazili v obecné rovině. Pokud jde konkrétně o náš stát, kde si myslíte, že je až příliš viditelný?

Kromě toho, o čem jsme už mluvili, by bylo určitě potřeba přeorganizovat vědu, která by měla patřit pod vysoké školy a ne být rozptýlená v desítkách samostatných institucí. Pak by se možná i zjistilo, že mnohé státní instituce, to neplatí jen pro oblast vědy, jsou naprosto neefektivně organizovány. Vezměte si například, že máme Akademii věd, kde bezesporu je několik desítek nebo stovek špičkových vědců na světové úrovni. Jenže Akademie má několik tisíc zaměstnanců. A podobně je tomu i jinde. Velké množství lidí je placeno ze státního rozpočtu. Nemyslím čistě jen státní správu; patří sem vojáci, policisté, učitelé, část zdravotního personálu a spousta zaměstnanců rozpočtových a příspěvkových organizací, které jsou součástí jiných státních institucí. Takových lidí je v současnosti téměř osm set tisíc a za posledních zhruba dvanáct až patnáct let jich přibylo skoro o sto tisíc. Takže tady je potřeba hledat. Úspory v těchto oblastech by mohly být v řádu desítek miliard korun, protože stát za tyto lidi platí i zdravotní a sociální pojištění.

To jsou tedy potenciální možnosti úspor, oblasti, kde náš stát utrácí mnohem víc, než je potřeba. Co by ale bylo dobré z jeho rukou úplně odebrat?

Jak můžete vidět, tak stát vůbec není schopný efektivně řídit zdravotnictví a školství. V podstatě úplně selhává při zabezpečení vnitřní bezpečnosti zvlášť ve velkých městech. Mnoho občanů má bohužel osobní zkušenost s kriminalitou včetně neschopného přístupu policie, která mu klade stupidní otázky a za měsíc pošle oznámení, že pachatele se nepodařilo vypátrat. Navíc jsou některé státní instituce doslova prolezlé zločinci, což zvlášť platí o některých skupinách policie. Skupinou samou pro sebe je soudní moc. Tam jsem naprosto skeptický, to je stát ve státě, protože mnozí si pletou nezávislost soudů se samoděržavím. Tomu ovšem stát nahrává a dokonce mám pocit, že některé paragrafy jsou vytvářeny na objednávku. Tady v těchto oblastech to stát bohužel neumí.

Miroslav Ševčík (* 1958)

Klepněte pro větší obrázek

Absolvoval Vysokou školu ekonomickou, fakultu národohospodářskou v Praze. Přednášel Dějiny ekonomických teorií,  později Makroekonomii, Mikroekonomii a Hospodářskou politiku. Je členem vědecké rady FNH VŠE, předseda akademického senátu FNH. Od roku 1989 je ředitelem Liberálního institutu. V minulosti  působil např. jako prorektor VŠE, člen předsednictva Rady vysokých škol.

Mimo jiné je předseda organizačního výboru a ředitel mezinárodního atletického mítinku Memoriálu Josefa Odložila, IAAF Grand Prix II a předseda disciplinární komise Českého atletického svazu.

Publikační činnost:
  • cca 300 článků pro časopisy a denní tisk
  • komentáře v denním tisku k ekonomickým a politickým záležitostem
  • komentáře pro televizní stanice
  • odborné texty pro vysokoškolské učebnice a další odborné publikace

Více viz www.libinst.cz

Další článek


 

celkem 94 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Ještě bych doplnil.
Michal Bartůsek
12. 5. 2007, 15:24
Re:Ještě bych doplnil.
Michal Bartůsek
12. 5. 2007, 10:57
BIG EX KOMUNISTA SEVCIK...
KRITIK SEVCIKA
4. 5. 2007, 22:30
Re: N E S M Y S L
t
28. 11. 2005, 12:27
Re: N E S M Y S L
t
28. 11. 2005, 12:23

Další články

Spouštíme nový FinExpert!

Spouštíme nový FinExpert!

Několik posledních měsíců jsme intenzivně pracovali na nové verzi webu FinExpert.cz.

5.  4.  2017  |  Ondráčková Kamila

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Zálohy živnostníků na sociální pojištění v roce 2017 porostou. Výše zálohy se vypočítává dle zisku v předchozím období. (aktualizováno)

4.  4.  2017  |  Gola Petr  |  9

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

4.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš
Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1
V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1

Mzdová kalkulačka

Student
Držitel průkazu ZTP/P
Invalidita 1. nebo 2. stupně
Invalidita 3. stupně
Penze / rodičovská dovolená