Do nových Osobních financí 5/06 chystáme článek o rovné dani. Srovnáme ji s aktuálním daňovým systémem a poukážeme na výhody a nevýhody tohoto typu zdanění. Pokud vás rovná daň zajímá, můžete si už nyní přečíst informace zveřejněné na webu rovnadan.unas.cz, kde najdete nejen historii rovné sazby daně, ale také přehled zemí, kde již byla zavedena a jaké z tohoto vyplynuly následky.
Citace úvodního textu: „Rovná daň (také proporční, anglicky flat tax nebo proportional tax) je takový způsob zdanění, ve kterém jsou všechny subjekty spadající pod (rovnou) daň zdaněny vždy stejnou relativní sazbou daně (typicky například daň z příjmu fyzických osob nebo daň z příjmu právnických osob). Nejčastěji je rovná daň spojována s daněmi z příjmu. Rovná daň není ve srovnání s progresívní daní, ve které se relativní sazba daně zvyšuje s rostoucím příjmem, příliš rozšířený model. Většina daňových systémů, ve kterých je rovná daň zavedena, má současně zaveden institut nezdanitelného minima, které je ze zdanění vyloučeno. Nezdanitelné minimum přibližuje rovnou daň k progresívní dani. Spor o efektivitu a spravedlivost rovné daně je současně na jedné straně sporem mezi obhájci progresívního zdanění (socialisté, sociální demokraté, křesťanští sociálové) a rovného zdanění (liberálové, konzervativci), na druhé straně příznivců rovné daně bez odpočitatelné položky (liberálové) a příznivců rovné daně s odpočitatelnou položkou (konzervativci). Neznamená to, že politické strany, které se hlásí k uvedeným myšlenkovým proudům, jsou současně dogmatickými odpůrci nebo obhájci myšlenky rovné daně. Spíše se zdá, že rovná daň má více příznivců u liberálů, méně u konzervativců, nejméně u socialistů.“