Parlament schválil jednorázový únorový příspěvek důchodcům ve výši 1200 Kč, což rozpočet vyjde na 3,5 mld. korun. Že „pro“ hlasovala současná koalice, nepřekvapí (premiér už jednou ukázal, jakým odpovědným ministrem financí umí být), že byla pro i KSČM už vůbec ne. Ale že se k tomuto kroku přikloní i opoziční poslanci, to v plné nahotě odhaluje špidlovskou fiskální mentalitu.
Výdaje na důchody letos za leden-říjen vzrostly díky návratu k původnímu modelu valorizace penzí (o inflaci a 1/3 růstu mezd) a díky mimořádnému zvýšení důchodů o 8,4 mld. Kč. Inflace v ČR je a i v roce 2016 zůstane nízká, eroze koupěschopnosti tak je minimální. A zatřetí, rozpočet skončí letos i navzdory skoro 5% růstu ekonomiky v deficitu 50 mld., což je pro příští rok, kdy bude tempo maximálně poloviční, nedobrá zpráva.
Tvrzení premiéra, že „ekonomika roste velmi slušně, můžeme si dovolit zvýšit příspěvek na 1200 Kč“ je u příležitosti dne bez dluhů (11. 11.) eufemisticky řečeno zvláštní. A co je nejpodstatnější, opozice rezignovala na snahu o shodu na systematické změně penzijního systému a válcována zleva přistoupila na hru na (sporadické) uplácení stávajících důchodců.
S prvním náznakem růstu je to v české fiskální politice prostě „business as usual“. A kroky centrálních bank, jejichž výsledky jsou zde i v Evropě nevalné, růstem indukované fiskální laxnosti napomáhají.
Autor je analytikem společnosti Conseq.