Platy za komunismu a dnes

Pro srovnání si na pomoc vezmeme údaje Českého statistického úřadu, které nám umožní srovnat nárůst reálných mezd, tedy nárůst očistěný od vlivu inflace.

Za posledních více než 20 let došlo k několika velmi zásadním změnám. Kriteriem pro stanovení mzdy jsou okolnosti související s aktivitou a schopnostmi člověka, jako je třeba vzdělání, specifické schopnosti nebo odvedená práce. Dobře, někde do toho vstupuje i míra pochlebování šéfovi, ale už například nerozhoduje vaše členství v KSČ.

Dále se projevuje stále širší diferenciace mezd; dvě třetiny zaměstnanců úrovně průměrné mzdy dnes totiž nedosahují.

Vezmeme si tedy na pomoc srovnání výdělků za roky 1988 a 2011 podle jednotlivých zaměstnání, které provedl ČSÚ. Je celkem logické, že se při vzájemném srovnání objevují nejvyšší nárůsty u profesí, kde je požadována vysoká úroveň znalostí. Předpokládá se zde nejen vyšší formální vzdělání, ale také určité dovednosti. Platová úroveň naopak stagnovala u těch zaměstnání, kde převládá rutina a postačuje fyzická síla.

My si z celkového přehledu vezmeme jen ta zaměstnání, u nichž je nejvyšší nebo naopak nejnižší nárůst reálné mzdy. Jak uvidíte, pokles reálné mzdy nastal jen u 6 povolání, tedy téměř všechna povolání si se mzdou reálně polepšila. Mzdové údaje jsou za rok 1988 v Kčs a za rok 2011 v Kč.

V tabulce je několik položek, jež si zaslouží další komentář. Že mají vedoucí pracovníci a zejména pak ti ve finančních službách vysoký nárůst mezd, asi nikoho nepřekvapí. Že se ale na druhém místě objeví statistici, to je poněkud překvapivé – nárůst je zde spíše „způsoben“ (jako u archivářů) nízkou výchozí mzdou. Vždyť někteří oponenti komunistického režimu směli vykonávat jen ta nejhůře placená zaměstnání, kam mimo jiné patřili i někteří pracovníci archivů.

Výrazně dobré je umístění lidí ze zdravotnického sektoru (lékaři, farmaceuti, zdravotní sestry), což silně kontrastuje s neutuchajícími nářky od tohoto personálu na nízké mzdy, kteréžto plačky jsou sem tam prokládány hrozbou protestní akce. Vysoký nárůst mezd u zdravotnického povolání je však logický – jde o žádané pozice, vyžadující dlouhodobé a náročné studium a následné udržování kvalifikace.

Na spodní straně žebříčku nalezneme některá povolání, jež byla komunisty silně protěžována jako vzor dělnické třídy – dobrým příkladem jsou horníci. Jak je vidět, v roce 1988 měli jednu z nejvyšších mezd, ale jelikož jde o práci intelektuálně méně náročnou, není v současné době tolik ohodnocena, jak tomu bylo dříve. Podobným případem jsou slévači.

Zastavme se ještě jednou poznámkou u řidičů nákladních vozidel. U těch jsou totiž v mezinárodní dopravě velmi významnou součástí celkového příjmu cestovní náhrady (diety) – přitom diety jsou daňovým nákladem pro zaměstnavatele, jejich příjemce je nedaní a ani nejsou součástí mzdy (tedy neplatí se z nich sociální a ani zdravotní pojištění). Člověk s praktickou zkušeností z oboru dopravy by si až mohl myslet, že tito řidiči mohou někdy být záměrně placeni formou diet. Každopádně nelze brát údaje za řidiče nákladních vozidel plně v potaz.

Zdroj: www.malepenize.cz