Vnitřní nastavení člověka „na venkov“ nebo „do města“ si s sebou neseme často už z dětství. U některých lidí není toto zaměření nijak výrazné a tak se dokáží poměrně snadno přizpůsobit jinému prostředí, než jakému by sami dali přednost. Jsou mezi námi však i takoví, pro které žít jinde, než by chtěli, znamená trvalou nespokojenost.
Touha vlastnit domek se zahrádkou je pochopitelná.
Lidé citliví na hluk a nesnášející davy
Citlivost vůči zvukům máme každý jinak velkou. Je dána jednak vrozeně, druhak naším postojem k hluku, nebo jeho zdroji. Je známo, že lidé z venkova jsou tolerantnější vůči rámusu, pocházejícímu od hospodářských zvířat a méně jej vnímají, lidé z měst zase často neslyší zvuky ze sousedního bytu. Dlouhodobý pobyt v prostředí, které nám svými zvuky drásá nervy, může mít někdy až poškozující účinky na psychiku.
Vášniví zahradníci a lidé zvyklí žít v sepětí s větším množstvím zvířat
Zde, myslím, není co dodat. Ačkoliv se domácí i jiná zvářata vejdou i do bytu nebo domku vměstské zástavbě, farmě nebo minizoo se samozřejmě bude lépe dařit vméně omezeném prostoru.
Nepřátelé moderní techniky
Nejde jen o mobily, notebooky, tablety nebo myčky nádobí. Těm se můžeme poměrně snadno vyhnout – prostě si je nekoupíme. Žijí mezi námi však i lidé, kterým vadí například všudypřítomná veřejná wifi, blikající obrazovky s reklamami za výlohami obchodů, jezdící schody nebo automatické zavírání dveří. Někdy je tato nesnášenlivost jen osobním postojem dotyčného, může se však pohybovat až na úrovni fobie z těchto věcí.
Jazykoví antitalenti
Město se neustále mění. Nové značky, trendy, reklamní sdělení, nápisy na nejrůznějších výrobcích nebo třeba plakáty či hudba, linoucí se z reproduktorů v obchodech. To vše bývá ve větších městech velmi často v anglickém jazyce. Tak nějak obecně se počítá s tím, že každý zná alespoň základy nebo se v trendech a módních značkách orientuje natolik, aby rozlišil restauraci od obchodu s oblečením nebo si nespletl paštiku s krmivem pro psy. Lidé, kteří si ani po letech, uběhlých od sametové revoluce, nezvykli a činí jim obtíže cizojazyčné nápisy, mohou zejména v centrech velkoměst trpět horší orientací.
Ti, kteří se neobejdou bez fyzické práce
Jsou lidé, kteří jsou dlouhodobě navyklí den co den pracovat rukama, aniž by to jejich zaměstnání vyžadovalo – okopávat, štípat dříví, sekat trávník či natírat plot. Pro mnohé z nich se fyzická práce, i když by ji třeba ani dělat nemuseli, stala životní potřebou, něčím, bez čeho se z nich stávají nervózní mrzouti, rázující bytem od ničeho k ničemu a dožadující se obvyklých venkovních aktivit. V některých případech se to dá dobře řešit garáží či zahrádkou, jindy se tato potřeba transformuje například v zálibu v jízdě na kole či běhu.