Sametová revoluce. Dvě slova složená z osmi znaků.
Zdravotní sestry, studenti, STB, Kolja.
Všichni v ulicích. Podzimní jaro po dlouhé zimě.
Sametová revoluce. Civilizovaný národ? Všeobecný pocit kolektivní viny v praxi?
Německo
Adolf, národní socialismus, válka, zvěrstva.
Následně Norimberk a zúčtování!
Národ bez minulosti, bez Hitlera, bez fašismu.
Česko
Klement, český socialismus, „Mír“, zvěrstva. Chléb a hry. Později stěží chléb. Spokojená dělnická třída. Jarní svítání. Sovětský soumrak. Gustav. Podzim. Klíče. Sestřičky.
Následně OF, ticho po pěšině, věčný kandidát Petr Cibulka.
Národ bez páteře, bez hrdosti, zato s registrovaným komunismem.
Tolik k mírně depresivnímu úvodu. Měli jste se za komunismu lépe? Navštívili jste Bulharsko, jedli boršč v ruském letovisku? Položili jste věnec na hrob neznámého vojína? Oslabovali jste systém zevnitř? Znáte heslo „Kdo nekrade, okrádá svou rodinu“?
Čtyřicet let socialismu zdevastovalo čistou švejkovskou duši českého národa. Znárodnění a následné přerozdělování majetku zničilo jakýkoli pojem o osobním vlastnictví. Všechno bylo všech. Nikomu nic nepatřilo. Nikdo se tedy o nic nestaral. Kdo nevyčníval, nepřišel o hlavu. Kdo nikam nechtěl, byl svobodný. Kdo nic nepotřeboval, byl spokojený. Strana dodala jídlo a udavače, lid dodal hlasy. Plánovalo se na pět let dopředu. Byl to krásný romantický čas a lid směřoval ke šťastným komunistickým zítřkům.
Komunismus je však jako perpetum mobile. K funkčnosti vyžaduje stoprocentní nasazení a stoprocentní využití veškeré energie k další produktivní činnosti. Člověk je však všeobecně tvor líný a sobecký. Pracuje jen do té doby, než uspokojí potřeby své, potažmo svých blízkých. Potřeby lidí, které v životě neviděl, ho nezajímají.
Po čtrnácti letech od sametového vstupu do života se radikálně změnily základní ekonomické problémy. Z dřívějšího „Umění sehnat cokoli“ jsme se dostali k problému „Umění prodat“. Čtyřicet let byl problém vyrobit dostatek čehokoli, kromě tanků.
Myšlenka komunismu je nepochybně krásná. Vyžaduje však vzájemnou lásku, nesobeckou spolupráci a sebeobětování jednoho člověka všem ostatním. Ve skutečnosti si vzájemná soudružská láska v minulém století vyžádala asi sto milionů obětí, tj. dvakrát více než 2. světová válka. Z toho dvacet milionů mají na svědomí soudruzi ze SSSR a přes šedesát milionů soudruzi z Číny.
Víte snad o tolerované nacistické (národně sociální) či fašistické straně v německy mluvících zemích? Můžete někde jinde zaškrtnout na volebním lístku syna masového vraha? Ne? Chcete lepší zítřky? Chcete silnou a stabilní stranu? Chcete klidnou práci bez práce? Chcete nařezat? Volte KSČM – jsme perspektivní, volilo by nás 23,4 % a stále rosteme.