Dosahovaná produktivita práce je důležitým ekonomickým ukazatelem o vyspělosti jednotlivých zemí. Nejvyšší produktivitu práce mají nejvyspělejší země světa s nejvyšší životní úrovní obyvatel. V zemích s vysokou produktivitou práce jsou i nejvyšší mzdy. Totéž platí o jednotlivých odvětvích národního hospodářství. Vyšší mzdy jsou samozřejmě v odvětvích s vyšší produktivitou práce. Nízká produktivita práce je u živností, obchodu a podnikových služeb.
Nejvyšší produktivita práce je v Norsku
Pro porovnání hodinové produktivity práce mezi jednotlivými členskými zeměmi OECD je jako výchozí hodnota použita produktivita práce ekonomicky nejvyspělejší země světa – Spojených států Amerických (USA = 100). Pět evropských zemí se může pochlubit vyšší průměrnou hodinovou produktivitou práce než USA (Norsko, Lucembursko, Francie, Belgie a Irsko). Z nejproduktivnějších deseti zemí odpracují však občané ve Spojených státech nejvíce hodin za rok. Navíc na prvních místech, s výjimkou Francie, jsou malé evropské země. Ve Spojených státech jsou státy s nejvyšší produktivitou práce na světě (Kalifornie, New York či Florida). Díky nižší produktivitě některých vnitrozemských států (Iowa, Alabama, Nebraska, Idaho) je celková produktivita práce nižší než v uvedených čtyřech zemích.
Asie pracuje více než Evropa
Zaměstnanci v Evropě pracují mnohem méně než v ostatních vyspělých zemích světa. V asijských zemích (Malajsie, Thajsko či Japonsko) se odpracují zaměstnanci více než 2000 tisíce hodin za rok. Nejvíce času v práci stráví zaměstnanci v Jižní Korey - 200 hodin za měsíc. Ve více než dvou třetinách členských zemích Evropské unie pracují občané v průměru méně než 40 hodin týdně (počítá se pouze pracovní doba – mimo přestávek na oběd…). Vždyť ve Francii je zákonem stanovená týdenní pracovní doba dokonce 35 hodin a i v dalších evropských zemích docházelo v minulých letech ke snižování zákonné pracovní doby. Při snížení státem uzákoněné pracovní doby musí zaměstnavatel příjmout nové zaměstnance, aby byly splněny termíny zakázek. Dochází tak ke snižování nezaměstnanosti v zemi. Na druhou stranu rostou zaměstnavateli mzdové náklady a ztrácí tak v boji s konkurencí na světových trzích. Během posledních let došlo téměř ve všech členských zemích Evropské unie k poklesu pracovní doby. V průměru nejméně hodin v práci stráví Nizozemci (113 hodin za měsíc), Francouzi (120 hodin) a Dánové (123 hodin). V Nizozemí je to především proto, že zde více než 40% občanů pracuje na zkrácené pracovní úvazky, ženy dokonce z necelých 80%.
Při krátké pracovní době je produktivita vyšší
Zaměstnanci pracující na zkrácený úvazek tedy sice pracují denně pouze okolo 4 hodin, ale zato pracují velice rychle, přesně a soustředí se na práci po celou dobu. Produktivita práce je tedy u zaměstnance na zkrácený úvazek mnohem vyšší než u zaměstnance na plný úvazek. Zkrácené pracovní úvazky umožňují podnikatelům vyšší flexibilitu v přijímání zakázek, současně mohou lépe optimalizovat počet zaměstnanců, čímž si snižují své mzdové náklady. Naopak nejvíce času v práci stráví Východoevropané. Delší pracovní doba je jednou z konkurenčních výhod těchto zemí. Navíc produktivita práce je v nových členských zemí Evropské unie výrazně podprůměrná.
Jak jsme na tom v Česku?
Meziroční průměrný nárůst produktivity práce v České republice je vyšší než v mnoha členských zemích OECD, od roku 2000 do roku 2004 se zvýšila o 13,1%. Jedná se však o relativní výhodu, a ta nedokáže vyrovnat nižší ekonomickou úroveň. Produktivita práce v českých firmách je srovnatelná s ostatními středoevropskými zeměmi – Maďarskem a Polskem. V oblasti produktivity práce jsou i v České republice velké rozdíly mezi jednotlivými průmyslovými odvětvími. Vyšší produktivitu práce mají společnosti pod zahraniční kontrolou či zahraniční účastní a firmy, které se orientují na vývoz svých výrobků do zahraničí.
Budoucnost = mírné zvyšování?
Protože v posledních měsících mají mnohé velké západoevropské firmy problémy s konkurencí na světových trzích především díky vysokým mzdovým a daňovým nákladům, očekává se mírné zvyšování pracovní doby. Ve Francii a Německu již několik firem pohrozilo stěhováním do jiného státu, pokud zaměstnanci nebudou pracovat za stejnou mzdu každý týden o něco déle. Sociální vymoženosti, pracovní ochrana je v zemích Evropské unie na vysoké úrovni, což je pro všechny členské země finančně náročné. Pro udržení nastavených sociálních výhod je nezbytně nutné zvyšovat produktivitu práce, vzdělanost v zemi, podporovat evropské podnikatele a především investovat do výzkumu a vývoje.
Produktivita práce v členských zemích OECD (rok 2004)
|
Produktivita práce (USA = 100) |
Zvýšení produktivity práce od roku 2000 do roku 2004 (v %) |
Norsko |
122 |
7,3 |
Lucembursko |
121 |
12 |
Belgie |
110 |
5,9 |
Francie |
103 |
6,5 |
Irsko |
102 |
22,3 |
USA |
100 |
10,5 |
Nizozemí |
95 |
2,6 |
Německo |
91 |
2,9 |
Dánsko |
88 |
5 |
Švédsko |
86 |
6,3 |
Velká Británie |
86 |
9,7 |
Finsko |
85 |
9,6 |
Rakousko |
83 |
4,9 |
Španělsko |
79 |
12,8 |
Švýcarsko |
79 |
2,7 |
Itálie |
78 |
3,7 |
Kanada |
76 |
10,5 |
Austrálie |
75 |
14,6 |
Island |
73 |
10,1 |
Japonsko |
70 |
3,9 |
Řecko |
62 |
17,9 |
Nový Zéland |
57 |
17 |
Portugalsko |
52 |
1,9 |
Slovensko |
47 |
19,7 |
Maďarsko |
46 |
15,3 |
Česko |
45 |
13,1 |
Korea |
40 |
19,8 |
Polsko |
38 |
12 |
Mexiko |
29 |
6,6 |
Turecko |
28 |
15,1 |
Pramen: OECD estimates, September 2005: „Breakdown of GDP per capita in its components, 2004“