Zplodit syna, zasadit strom a postavit dům. Pokud poslední ze zásadních životních rozhodnutí plánujete po novém roce, vězte, že váš dům bude muset být z hlediska energetické náročnosti tzv. nákladově-optimální. Nenechte se ale odradit. V podstatě jde o nízkoenergetický dům.
Domy jsou považovány za významné konzumenty energie a všeobecným cílem, na který apeluje Evropská unie, je energetickou náročnost snižovat. Od nového roku vstoupí v platnost novela zákona o hospodaření energií, která do české legislativy implementuje evropskou směrnici 2010/31/EU o energetické náročnosti budov. Novela mj. rozšiřuje povinnost využívání tzv. průkazů energetické náročnosti budov (PENB), které si nově musí nechat zřídit i majitelé, jež budou chtít nemovitost prodat nebo pronajmout.
Co je nízkoenergetický dům?
Vraťme se ale k pojmu „nákladově-optimální“ – do takového standardu se musí vejít každý dům postavený po novém roce. „Půjde přibližně o nízkoenergetický dům. Nákladově-optimální znamená, že za dobu životnosti se kvalita provedeného opatření vlastníkovi vyplatí,“ sdělil Petr Holub z iniciativy Šance pro budovy.
Podle obecných definic by nízkoenergetický dům neměl spotřebovat více než 50 kWh/m2 tepla za rok. Běžná novostavba si vezme průměrně 100 kWh/m2 tepla. Co si pod tím má běžný stavitel představit v praxi? Aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám tepla, je třeba dům izolovat – základem je kvalitní fasáda s dostatečně silnou vrstvou izolace, těsná okna i dveře, ale také izolace dalších míst kde dochází k úniku tepla, jako je například střecha. Součástí každého nízkoenergetického domu by měl být i moderní a účinný kotel.
Většinou se nevyhnete ani využití dalších moderních technologií – pokud už jednou šetříte energie, není vhodné přicházet o teplo neefektivním větráním okny. Proto řada odborníků doporučuje jako součást nízkoenergetických domů rekuperaci. Její podstatou je tzv. tepelný výměník, kde – jednoduše řečeno – předá odváděný (ohřátý a vydýchaný) vzduch teplo přiváděnému (studenému a čerstvému) vzduchu zvenčí.
Vyplatí se nízkoenergetický dům?
Otázkou, kterou řeší každý stavitel, samozřejmě zůstává, zda se nízkoenergetický dům vyplatí. Návratnost investice do úsporného domu záleží na řadě faktorů – nejde přitom jen o to, z jakého materiálu dům bude (dřevostavba, zděný…) nebo jak levně materiál nakoupíte, ale také o to, jak kvalitní izolaci zvolíte, zda fasáda bude skutečně dobře izolovat a okna budou dostatečně těsná. Důležitý je také kvalitní projekt a samozřejmě i vývoj cen energií.
Obecně platí, že investice do nízkoenergetického domu by neměla být o více než 10 procent vyšší než náklady na stavbu běžného domu. Vícenáklady na nízkoenergetický dům se zpravidla vrátí během 20 až 40 let.
Za co si připlatíte u nízkoenergetického domu
- projekt
- kvalitní izolace
- těsná okna a dveře
- vzduchotechnika – rekuperace
Kde vám nízkoenergetický dům ušetří
- pořízení kotle – zpravidla stačí méně výkonný, tj. i levnější
- dlouhodobě při úsporách za vytápění
Od nízkoenergetického k nulovému domu
Přehledné shrnutí požadavku na budovy, které vyplývají z novely zákona, najdete na stránkách iniciativy Šance pro budovy. Nutno podotknout, že nízkoenergetický dům je pouze začátkem. U rodinných domů se od roku 2020 počítá s téměř nulovou spotřebou energie. Stavět by se měly takové budovy, které budou vysoce efektivní a část své spotřeby energie budou pokrývat z obnovitelných zdrojů (solární panely, fotovoltaika apod.).
Budovy se spotřebou blížící se nule (near zero energy building) jsou v současné době stále výjimkou a jejich realizace je díky drahým technologiím finančně nákladná. Ačkoli Evropská unie pojem budova s nulovou spotřebou ve své směrnici uvádí, jeho specifikaci nechává na každém státu. Řešením by proto mohla být po roce 2020 stavba pasivních domů, které jsou charakteristické velmi nízkou spotřebou energie, a to přibližně 15 kWh/m2 ročně.