Vzdělaní lidé hrají klíčovou roli při rozvoji domácí ekonomiky ve všech vyspělých zemích světa. Lidský kapitál je v současné době hlavním faktorem zlepšující životní úroveň občanů. Pro výrobu produktů s vysokým podílem nových technologií je vždy zapotřebí to nejdůležitější – schopní zaměstnanci.
Nejlepší v matematice jsou Finové
Z členských zemích OECD mají nejlepší znalosti z matematiky Finové (hodnotili se znalosti 15 letých žáků), následují žáci Japonska a Jižní Korey. V těchto zemích přibližně 20% žáků dokáže velmi dobře řešit složité matematické úlohy. V těchto zemích je velká skupina osob s matematickým myšlením, kteří se podílejí na růstu a rozvoji hi-tech technologií. Nejhorší matematické znalosti vykazují žáci v Itálii, Mexiku, Portugalsku, Řecku a Turecku.
Školy většinou platí stát
Většina výdajů vzdělávacích institucí je dnes financována z veřejných zdrojů. Základní a střední školství je v členských zemích OECD financováno z 80% z veřejných zdrojů. V posledních letech bylo veřejné financování vzdělávání ve většině zemí omezeno. Nejméně platí občané za vzdělání svých dětí v Dánsku, Finsku, Norsku a Česku (méně než 4%). Nejvíce za vzdělání musí platit rodiče dětí v Austrálii, Japonsku a Spojených státech (více než 50% nákladů), v Korey dokonce více než 80%. Dle studie OECD jsou výsledky žáků soukromých škol lepší než žáků veřejných škol. Žáci soukromých škol měli průměrně o 35% lepší výsledky. Největší rozdíl byl v Německu (60%).
Maturita je sice základ, ale ne pro všechny státy
Více než 90% Dánů složilo úspěšně maturitní zkoušku. Následuje Švédsko (87%), Finsko s Rakouskem (oba 85%) a Německo (83%). Naproti tomu v Portugalsku (35%), ve Španělsku (58%) a v Itálii (60%) lidí má maturitu. Vzestup významu vzdělání je přesto pozorovatelný ve všech vyspělých zemích světa, v Evropě obzlášť. V jižních státech Evropy (Portugalsko, Španělsko, Itálie a Řecko), kde je úroveň středního školství nejnižší, došlo k největšímu posunu. Mladí lidé ve věku 25-29 let mají maturitu oproti svým dědečkům a babičkám o více jak 15%. Jeden ze dvou Portugalců opustí školu po absolvování základní školy. V Evropské unii ve věku 18-24letých to je potom neuvěřitelných 20%. Samozřejmě jsou mezi jednotlivými státy značné rozdíly. Ve Skandinávii a nových členských zemích z východní Evropy je toto číslo nejnižší (necelých 7%). Naproti tomu na nelichotivé špici stojí Itálie (27%), Španělsko (29%) a již zmiňované Portugalsko (46%). Ve všech zemích kromě Německa opouští předčasně školu v drtivé většině chlapci. Rozdílná úroveň vzdělání je patrná i uvnitř jednotlivých států. Jsou regiony, které jsou na tom o poznání lépe než ostatní. Nejvyšší touha po vzdělání je ve velkých městech, kde mladí lidé vidí šanci se uchytit a získat dobře placené místo. K tomu samozřejmě potřebují spousty znalostí a dovednosti, a proto prahnou po vzdělání. Naproti tomu na venkově je motivace ke studiu o poznaní slabší.
Nízké vzdělání = nízká mzda
Občané s nízkou kvalifikací vykonávají činnosti, kde je hodinová mzda nižší nežli 75% průměrné mzdy v zemi. Jedná se především o pracovníky v službách, prodavače, zemědělce a další jednoduchá povolání. Počet občanů pracujících za méně než tři čtvrtiny průměrného příjmu je ve všech zemích okolo 30%. Nejméně jich je ve Slovinsku (20%) a v Německu (22%), naopak nejvíce jich je v Portugalsku (33%) a na Kypru (33%). Naproti tomu v Nizozemí téměř polovina zaměstnaných občanů pracuje v oborech náročných na jejich znalosti a dovednosti. Nizozemská vláda podporuje investování do IT technologií a do progresivních oborů, Nizozemci jsou vzdělaní a podnikaví. To vše jsou výborné podmínky pro zakládání high-tech firem v zemi či dokonce pro jejich stěhování ze zahraničí. Na dalších předních místech se umístily země ze Skandinávie. Firmy podnikající v náročných technologiích neodrazují v těchto zemích ani vyšší daně, protože ve Skandinávii je nejvíce vysokoškolsky vzdělaných občanů. V Evropské unii byl v roce 2004 podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí 25%, v zemích Skandinávie je to více než 32%. Nejnižší zastoupení vysokoškoláků potom je v Itálii, Španělsku a v Portugalsku (těsně nad 12%). Naopak nejméně zaměstnanců pracuje v náročných oborech v Portugalsku, Španělsku a Řecku.