Banky se většinou snaží toto zrušení obejít – ať tak, že jsou inovativní v zaúčtování tohoto poplatku jinou cestou, anebo tak, že zvýší další. Ukazuje se jediné – žádnou regulací se dál nedostaneme…
Jak to? Tak jako v každém případě státní regulace proti soukromému sektoru i v bankovnictví platí, že motivace vytvářet zisky v soukromém sektoru je několikanásobně vyšší než motivace státních úředníků toto jednání efektivně potlačovat. Proč? Když vydělám korunu jako podnikatel, zůstane mi (či majiteli firmy) v kapse. Když jakožto státní úředník ušetřím korunu či získám korunu pro stát (třeba tak, že odhalím krácení dní), nic z toho nemám.
Těch příkladů z oblasti bankovních poplatků bychom mohli najít hned několik. Například takový poplatek za zrušení účtu. Poté, co regulátor v minulosti na základě výkladu legislativy bankám přikázal nepenalizovat klienty za to, že si u ní chtějí zrušit účet (tj.: „Nevybírejte poplatky za zrušení účtu u klientů, kteří u vás mají účet déle než 12 měsíců“), trvalo řádově minuty, než se v hlavách bankéřů zrodil plán, jak toto obcházet – u bank sice bylo možné zrušit účet „zdarma“, ale některé z nich začaly vybírat poplatky za každý trvalý příkaz nebo inkaso, které bylo nezbytné ukončit při rušení účtu.
Největší vítr v bankovních poplatcích udělal zejména zákon o platebním styku (účinnost od 1. listopadu 2009) a pak také zákon o oběhu bankovek a mincí (účinnost od 1. července 2011). Naposledy jsme psali o stanovisku ČNB k poplatku o zrušení inkasu a trvalého příkazu, které musí dle jejich výkladu zdarma nejen při rušení účtu, respektive musí existovat alespoň jeden způsob, jak to provést bez poplatku.
Předtím jste se mohli dočíst o tom, že vklady v hotovosti na přepážce banky jsou zdarma díky zákonu o oběhu bankovek a mincí z poloviny minulého roku. Ačkoliv je zřejmé, že tímto zákonem nedošlo k úplnému zrušení poplatku za vklad v hotovosti (jak některá média mylně informovala), resp. že se mohou vyskytnout situace, kdy si banka bude poplatek oprávněně účtovat, nikdy to nesmí být v případě, že klient hradí závazek vůči bance.
Touto úhradou může být například splátka spotřebitelského úvěru, úhrada kontokorentu nebo ve smlouvě stanovený závazek o výši měsíčního vkladu na depozitní účet. Seznam všech doteď zrušených poplatků je uveden níže.
Ačkoliv se může zdát, že regulace poplatků je pozitivní věc, bylo by chybou to tak vnímat a vzývat k jejich hromadnému zakazování. To by totiž nebylo správné. Finanční sektor by měl být trhem jako každý jiný, tedy trhem, kde základní vývoj ukazují zákony nabídky a poptávky.
O existenci či neexistenci poplatků se nesmí rozhodovat ve Sněmovní ulici (Poslanecká sněmovna PČR), ani v ulici Na Příkopě (Česká národní banka), ale na trhu prostřednictvím jednání spotřebitelů.
Jestliže existují banky, kde jsou poplatky nulové nebo velmi nízké, měli by se klienti starat sami, a nikoliv „tupě“ hledat pomoc pod křídly nejhoršího hospodáře na planetě zemi – státu. Pokud se totiž bude nezanedbatelný objem klientů (a jejich peněz) přesouvat z dražších bank do těch s nižšími poplatky, budou na to muset zareagovat i tito velcí hráči. Jen takový postup přinese ovoce a nebude ho moci obejít tak, jako zákony, které se (nejen) v tuzemském prostředí bůhvíproč nedaří udělat tak, aby v nich nebyly myší díry vyzývající k obcházení zákona.
Je třeba si uvědomit, že cílená regulace bankovních poplatků je zcela nesmyslná, a to i pokud se bavíme o těch nejabsurdnějších z nich. Pokud nám poplatky vadí, jděme do bank, kde je platit nemusíme!
Zrušené bankovní poplatky
- Poplatek za zrušení trvalého příkazu a inkasa
- Poplatek za zrušení přidružených služeb při rušení účtu
- Poplatek za vklad hotovosti*
- Poplatek za výměnu bankovek a mincí (do 100 Ks)
- Poplatky za platby, kterými klient vyrovnává závazek vůči bance
- Poplatek za zrušení účtu
- Poplatek za zrušení výpisu k účtu (informování o transakcích)**
- Poplatek za blokaci karty z podnětu klienta
* při splnění vymezených podmínek
** klient má nárok na jeden výpis zdarma
Článek vyšel na www.bankovnipoplatky.com