FinExpert.e15.cz

Nejčastější investiční omyly

Pokud investujete sami a nemáte s kapitálovými trhy dostatečné zkušenosti, pomůžou vám následující rady.
Nejčastější investiční omyly

Vyhnout se základním chybám znamená vyhnout se zbytečným ztrátám. Některé zásady jsou přitom zcela jednoduché. Kdo chce být profesionálem v daném oboru, musí ho soustavně sledovat a podrobně se jím zabývat. Investování je činností, ve které se pohybujeme všichni, ale ne všichni máme čas věnovat jí pozornost a přístup, který by si zasluhovala. Nedostatečné vzdělání v oblasti kapitálových investic přináší katastrofální výsledky. Nejjednodušším řešením je využití odborníka, nejčastěji finančního poradce. Většina klientů si chce ale pomoci vlastními silami. Ušetří za poradce a výsledek bude nakonec ještě lepší. Ne že by to nešlo, ale...

Pokud se nechcete pouštět do žádných velkých experimentů, není investiční sebevzdělání nijak zvlášť časově ani odborně náročným problémem. Pro dosažení dobrého investičního výsledku je především nutné vyhnout se nejčastějším investičním omylům. Nahromadění se velkého množství základních investičních chyb přináší portfoliím vysoké reálné ztráty, které jsou v konečném důsledku úplně zbytečné.

Svět kapitálových trhů nabízí širokou, mnohdy až nepřehlednou produktovou nabídku, silnou reklamní „masáž“ a nepojmutelné množství informací. Důležité je zachovat chladnou hlavu, seznámit se se základními principy a získat alespoň minimální odbornost. Teprve potom je možné pustit se do samotných investic. Využití „selského rozumu“ je v investičním prostředí potřebné a platné více, než kde jinde. Ne všechno, co na první pohled působí velmi profesionálně, odborně a atraktivně, takové ve skutečnosti je. Investor musí ovládat svoje emoce, vystříhat se iracionálnímu jednání a dodržovat investiční disciplínu.

Chyby při vytváření portfolia

Investování by se v žádném případě nemělo vyvíjet na základě rychlých rozhodnutí, neplánovaně bez širšího konceptu. Jediným správným přístupem je vytvoření investiční strategie na základě standardního investičního dotazníku, jehož hlavními prvky jsou: investiční horizont, míra rizika, které je investor ochoten podstoupit, referenční měna a likvidita. Teprve, když vznikne základní investiční strategie včetně cílů, může dojít k tvorbě portfolia.

Rozhodování o portfoliu spočívá v tom, že investor uvažuje o všech svých investicích jako celku. Chybou je oddělování jednotlivých investic na základě produktového rozdělení, např: akciové portfolio, portfolio fondů, portfolio certifikátů atd. Takovým přístupem vzniká rozmělnění portfolia na několik menších celků a zvyšuje se nepřehlednost. Základní investiční strategie by měla vycházet z jednoho velkého portfolia bez ohledu na to, jakými typy produktů, respektive mixem produktů je tvořeno. Druhým důležitým prvkem, který je v praxi uplatňován ke škodě investorů hodně ojediněle, je pohled na investiční portfolio jako celek. Tím je myšlen celkový pohled na majetkovou situaci. Investor by při vytváření investiční strategie měl sledovat nejen majetek, ale i závazky. Tedy například půjčky nebo hypotéky a s nimi související peněžní toky.

Základní znalostí investora by měl být problém inflace jako znehodnotitele kupní síly finančních prostředků. Prvním z cílů investování je pokrýt inflaci, tedy uchovat dlouhodobě kupní sílu prostředků. Dosáhnout výnosnosti nad inflaci je až vedlejší cíl. Investiční strategie vychází ze zadaných parametrů investora zjištěných na základě investičního dotazníku. Je chybou, pokud je vytvořené portfolio příliš konzervativní, tzn. investor je zbytečně převážen v defenzivní složce i přesto, že má dostatečně dlouhý horizont a vysokou toleranci k riziku. Příkladem je vysoký podíl majetku na běžném účtu, termínovaných vkladech nebo vysoký podíl portfolia v peněžním trhu. Opačný extrém, tzn. převážení do dynamického (rizikového) portfolia vzhledem k požadavkům na strategii, je rovněž chybou. Investor potom podstupuje vyšší riziko, než je schopen unést.

Měnová rizika

Za naprosto zbytečnou chybu se dá označit špatný výběr referenční měny. Toto rozhodnutí dělá investor hned na počátku při vytváření investiční strategie. Pokud je zvolena chybná referenční měna, je neúspěch investice stoprocentně zaručen. Investor totiž ve finále hodnotí investici úplně v jiné měně, než na kterou je nastavena. Jednoduchá pomůcka, podle které se dá referenční měna odvodit: Je to měna, v níž bude investor na konci investice spotřebovávat. Investoři často chybují tím způsobem, že staví konzervativní část portfolia na jiné než referenční měně. Důvodem může být například vysoká úroková sazba jiné měny, která tuto investici opticky zatraktivňuje. Je to ale pouze klam, protože kolísavost směných kurzů je vysoká a investor si může pod dojmem „levně“ získaných výnosů přivodit v portfoliu citelnou ztrátu. I když měnové riziko působí na obě strany, tedy i ve prospěch investora, u konzervativní složky je nepřípustné. Typickou hrubou chybou bývá například nákup zajištěného fondu v jiné než referenční měně. Pokud máte zajištěný fond do měny, která vůči vaší referenční měně ztratila za dobu investice například 40 %, je výsledek žalostný.

Nejčastější dilema domácích investorů bývá v rozhodnutí, zda zvolit za referenční měnu českou korunu nebo euro, kterým by se u nás mělo v budoucnu platit. Zde je třeba zvážit všechny vlivy. Termín přijetí eura není znám, což znamená, že pro krátkodobé investice by měla být logicky referenční měnou česká koruna. U dlouhodobých investic je nutné počítat s tím, že investoři často porušují investiční horizont (zkracují ho). Současně nelze opomíjet dlouhodobě posilující korunu, což při volbě referenční měny eura bude investory stále vést k hodnocení výkonnosti v koruně. Investoři budou litovat „ušlých“ zisků i přesto, že by je výkonnost v koruně neměla zajímat. Dá se tedy doporučit, aby investoři za současné situace volili referenční měnu euro výjimečně, a to výhradně u dlouhodobých investic, u kterých si jsou jistí, že budou spotřebovány v euru.

Diverzifikace – nediverzifikace

Rčení jako: „Nedávat všechny vajíčka do jednoho košíku“ nebo „Nevsázet všechno na jednu kartu“ znají všichni. Co to ale ve skutečnosti znamená? Jedná se o rozložení neboli diverzifikaci investic, což výraznou měrou snižuje rizikovost (volatilitu) portfolia. Jak by ale měla taková diverzifikace správě vypadat? Pokud má investor v portfoliu velké množství produktů, v žádném případě to neznamená, že diverzifikuje správně. Portfolio o 100 investičních nástrojích může být mnohem hůře diverzifikováno, než portfolio, ve kterém se nachází pouze dvě investice. Důležité totiž je, do jaké míry jsou jednotlivé investice mezi sebou korelované, tzn. jakou mají srovnatelnou výkonnost v čase. Cílem diverzifikace je zařadit do portfolia právě takové investice, které mají korelaci nízkou (co nejbližší 0), což znamená, že se vyvíjejí nezávisle. Typickým příkladem je kombinace akcií a dluhopisů, což jsou třídy aktiv, které na vývoj trhu reagují rozdílně, většinou protichůdně. Nejde ale jen o kombinaci akcií a dluhopisů. Diverzifikaci zvyšují i nemovitostní investice nebo investice do komodit. Pokud tedy nakupujete do portfolia pouze akcie společností z české burzy, diverzifikujete, ale pouze v rámci jednoho trhu. Problém je v tom, že akcie jednoho úzkého trhu jsou spolu velmi korelované. Takové rozložení rizik vás sice uchrání v případě bankrotu jedné společnosti, ale pokud bude klesat celý trh, tak se s ním pěkně svezete.

S tvorbou portfolia souvisí i rozložení aktiv v rámci investičních tříd. Příkladem je sektorová nebo regionální alokace. Často se stává, že je portfolio zaměřeno na jeden sektor, což opět zvyšuje rizika. V případě, že chce investor portfolio převážit například do technologií a má již v portfoliu globální akciový fond, musí počítat s tím, že v rámci tohoto portfolia je již v technologiích zainvestovaný. Každé dokoupení technologického prvku je tedy jen přídavkem ke stávajícímu podílu. Stejný problém vzniká i u regionů. Pokud by investor navíc odděleně rozhodoval o několika portfoliích např. podle typu investic (akcie, fondy, certifikáty), jak bylo uvedeno výše, chybné natavení alokace v rámci celku by se mohlo znásobit.

Likvidita

Investičním omylem je i chybný odhad požadavku likvidity (dostupnosti prostředků z investice), který investor na investici má. Likvidita úzce souvisí i s investičním horizontem. U krátkých investic (tzn. investic s krátkým investičním horizontem) by měla být likvidita, tedy možnost prodeje, co nejvyšší. U dlouhodobějších investic si již investor může dovolit investovat i do méně likvidních produktů. Takovým příkladem jsou například zajištěné fondy, investiční životní pojištění, důchodové připojištění atd. V případě, že investor odhadne svůj požadavek na likviditu špatně a chtěl by dostat z výše zmíněných produktů peníze před jejich splatností, čeká jej penále za předčasný odkup, což mu zbytečně zvyšuje náklady a snižuje výkonnost investice.

Iracionální chování

Největším nepřítelem investorů je bezesporu iracionální chování při investování. Disciplína je zárukou úspěchu. Pokud dokážeme dlouhodobě udržovat na začátku stanovenou strategii, je kladný výsledek zaručen. Největší „paseku“ v portfoliu způsobuje emoční jednání a odklon od strategie. Nejhorší přístup je snažit se rychle zbohatnout. Efekt lačnosti existuje na burzách od jejich vzniku. Investor musí správně ohodnotit rizika. Jen v takovém případě může být investiční strategie úspěšná. Nejhorší chybou je nachytat se na slíbený vysoký výnos. Rovnice je pořád stejná, vysoký výnos přesně odráží riziko. Nelze úspěšně investovat na základě „zaručených“ tipů. Nikdo neví, jak se bude trh vyvíjet v budoucnu. Kdyby to věděl, nikomu by to neřekl. Tituly, které jsou všeobecně doporučovány k nákupu, mají již ti, co je doporučili, dávno v portfoliích. Investoři v takovém případě nakupují již v pozdních fázích růstového trendu. Nekupujte to, co kupují všichni, aniž byste si byli svým rozhodnutím jisti. Jít s davem bez vlastního uvážení se nevyplácí. Nesnažte se napodobovat ani kopírovat investiční strategie, protože investiční strategie je zcela individuální věcí. Co sedí někomu jinému, nemusí sedět vám. Vystříhejte se sklonu k investičnímu nacionalismu a nevymezujte se jen domácím trhem.

Kupujeme to, co v minulosti vydělávalo. Takový přístup uplatňuje velká většina investorů, což je potvrzeno a dá se to velmi dobře doložit srovnáním grafů výkonnosti a přítoků. Největší přítoky jsou vždy do segmentů, které měly v minulosti excelentní výkonnost. Je to špatně, všichni to víme a přesto to stále děláme. Protahovat ziskovost do budoucnosti nelze. Není nic horšího, než přehodnocovat portfolio tím způsobem, že vyprodáváme tituly, které nám v minulosti vydělávaly minimálně, a dokupujeme ty, které naopak zářily. Příkladem je v současnosti přístup investorů k dluhopisovému trhu. Všichni z něj vystupují, protože se jim nelíbí jeho výkonnost. Samozřejmě dělají chybu. Na druhou stranu každý investor musí být schopen realizovat ztrátu. Kdo to nedokáže, je ztracen. Pokud zůstanete v rizikové padající investici dlouhodobě bez výprodeje se ztrátou, můžete přijít o všechno.

Rebalancování je důležitým prvkem. Pokud se výrazným způsobem změní rozložení na počátku nastavené investice mezi dynamickou a konzervativní složkou na základě vývoje trhu, je nutné ji rebalancovat zpět do původního poměru. Jen tak dochází k dodržování investiční strategie.

Výběr produktu

Doposud jsme se soustředili na vznik investiční strategie, její uplatňování, dodržování a využívání. Konečné naplnění portfolia vzniká až samotným výběrem produktů, které odrážejí stanovenou investiční strategii. Platí pravidlo, že výběr produktu je stejně důležitý jako tvorba strategie. Pří špatném výběru investičního nástroje, byť při dobré investiční strategii, se může investor zbytečně připravit o značnou část zisků. Hlavní zásada je, že do portfolia nakupujeme jen produkty, o kterých víme, jak fungují. Zásadně se nedoporučují netransparentní produktové balíčky, které jsou sice dobře reklamně podpořeny, ale jinak z nich nelze nic vyčíst. Nezkušený investor by se neměl pouštět do rizikových (derivátových) nástrojů bez znalosti možných důsledků. V případě strukturovaných produktů, certifikátů, indexových akcií (ETF) a obdobných nástrojů, které kopírují nějaké podkladové aktivum, musíme přesně vědět, o jaké aktivum se jedná i znát přesnou investiční strategii kopírování. Ne vždy, respektive nikdy se nejedná o přenos výkonnosti 1:1. Typické je to pro strukturované produkty a různé zajištěné konstrukce. Pokud nám není jasná strategie nástroje (participace na výkonnosti) například z důvodu složitosti výpočtu výkonnosti nástroje, je lepší se takovému nástroji obloukem vyhnout. Jedním z důležitých prvků je i fakt, zda podkladové aktivum v podobě akciového indexu zahrnuje i dividendy vyplácené společnostmi, které se v indexu nacházejí (tzn. index celkové návratnosti včetně dividend). Pokud tomu tak není a produkt je postaven na cenovém indexu (bez dividend), není investice efektivní.

Ostře sledovaným parametrem jsou poplatky a nákladovost jednotlivých investic. Platí úměra čím rizikovější investice tím vyšší poplatek. Sledovat nákladovost se sice vyplácí, ale investovat čistě na jejím základě je horší, než ji nesledovat vůbec. Špatný levný produkt se v celkové výkonnosti portfolia projeví daleko hůře než drahý produkt, který má perfektní výsledky. Nákladovost proto sledujte jen u produktů, které jsou srovnatelné i na základě ostatních parametrů, tzn. v širším kontextu.

Pokud je portfolio postaveno již na konkrétních produktech, není zdaleka investice u konce. Přichází totiž otázka, jak často portfolio přeskupovat. Rebalancování jsme již zmiňovali, přeskupováním se ovšem myslí záměna jednotlivých produktů, případně posouvání strategie (zvyšování podílu rizikové složky, případně opak). Obecně platí, že každý tah v portfoliu bez většího odůvodnění jen přináší vyšší transakční náklady a snižuje výkonnost portfolia.

Závěrem lze dodat, že investičním omylům se zcela vyhnout nedá nikdy. Chybují i zkušení investoři. Chyby jsou pro budoucí chování investorů důležité, protože i v investování platí, že chybami se člověk učí. Jedině z vlastních chyb získávají investoři vyšší odbornost.

Článek vyšel v časopisu FOND SHOP 8/2007.

Klepněte pro větší obrázek

Další zajímavé články z časopisu FOND SHOP 8/2007:

Další článek


 

celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

"důchodové připojištění"
jaromir
1. 10. 2007, 10:55
Re: Brainwashig
skala
30. 7. 2007, 15:56
Clanek jsem necetl ale me nejhorsi investicni omyl
indif
23. 4. 2007, 21:27
Re:Brainwashig
RomanL
23. 4. 2007, 10:58
Brainwashig
-mk
23. 4. 2007, 07:00

Další články

Spouštíme nový FinExpert!

Spouštíme nový FinExpert!

Několik posledních měsíců jsme intenzivně pracovali na nové verzi webu FinExpert.cz.

5.  4.  2017  |  Ondráčková Kamila

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Zálohy živnostníků na sociální pojištění v roce 2017 porostou. Výše zálohy se vypočítává dle zisku v předchozím období. (aktualizováno)

4.  4.  2017  |  Gola Petr  |  9

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

4.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš
Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1
V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1

Mzdová kalkulačka

Student
Držitel průkazu ZTP/P
Invalidita 1. nebo 2. stupně
Invalidita 3. stupně
Penze / rodičovská dovolená