Zhruba 66 % obyvatel Česka lze podle studie Ernst & Young již považovat za takzvané digitální spotřebitele. Tedy za uživatele internetu, kteří digitální technologie používají především jako zdroj informací o zboží, využívají možnost porovnání cen, hledají doporučení na sociálních sítích, sdílejí své názory a někdy on-line i nakupují. Ve srovnání se sousedními zeměmi jsou Češi ve využívání digitálních technologií progresivní. V Německu je podíl digitálních spotřebitelů 59 %, v Rakousku dokonce jen 47 %, u Poláků je to 62 %. Nejvíce digitálních spotřebitelů je v Indii (75 %), Číně (70 %) a Nizozemsku (70 %).
Přes internet nakupujeme čím dál více, což nahrává i podvodníkům.
Nákupní zvyklosti Čechů se mění
Roste například počet Čechů, kteří nakupují přes internet potraviny. Je jich 16 %, o 5 procentních bodů víc než před dvěma lety. Prodej potravin po internetu je ale v České republice stále pozadu proti světovému průměru, kde na internetu nakupuje každý pátý člověk.
Češi na internetu nejčastěji nakupují spotřební elektroniku (49 %), i když zde podíl za dva roky mírně klesl o 3 procentní body. Jak ale ukazují pravidelně publikovaná data e-shopů, ti, co u nakupování elektroniky na internetu zůstali, ji tam nakupují stále ve vyšším a vyšším objemu. Populární je také online nákup oblečení a mobilních telefonů (37 % a 35 %). A právě mobilní telefony a tarify Češi nakupují častěji přes internet než v kamenných obchodech (35 % oproti 27 %). Digitální prodeje oblečení pak mají zásadní dopad na kamenné obchody, za poslední dva roky se snížil počet lidí, kteří v nich nakupují o 15 procentních bodů na 75 %. Internet ale stále nepronikl do všech součástí našeho života. Nejmenší podíl spotřebitelů totiž nakupuje na internetu auta (11 %) a uzavírá spotřební půjčky (12 %).
Češi jsou rezervovanější k sociálním sítím
I když jsou Češi často považovaní za digitální populaci, výsledky průzkumu EY poukazují na to, že jsme jako národ k aktuálnímu boomu sociálních sítí více rezervovaní, než je světový průměr. Ukazuje se, že český uživatel sociální sítě nevnímá tak silně jako náhradu osobního kontaktu a více vnímá rizika, která jsou s jejich užívání spojená. Naopak z pohledu spotřebitele ale nejsme schopni využít jejich potenciál. Jednak si zde méně stěžujeme, když nejsme spokojeni s produktem nebo službou a také sítě nepovažujeme v takové míře za dobrý zdroj získávání informací pro nákup.