FinExpert.e15.cz

Máme se Číny bát?

Stále častěji se v médiích objevují hlasy, které upozorňují na čínskou hrozbu nejenom pro americkou ekonomiku, ale i pro její národní bezpečnost. Na půdě evropského kontinentu je možné vypozorovat tendence k stále větší otevřenosti vůči čím dál robustnějšímu čínskému trhu, máme se tedy podobné hrozby bát i u nás. Tento článek je pokusem o ochlazení agresivních nálad vůči cizincům a o analýzu toho, co je nazýváno „nebezpečným“
Máme se Číny bát?

Mnoho intelektuálů dnes věří, že minimálně polovina populace planety by měla podléhat mírnému strachu z amerických bombových útoků. Kromě Severní Korey a celého Středního východu je také Čína momentálně v centru pozornosti nepřátelské politiky americké vlády.

Nebezpečný obchodní deficit

Nebezpečí čínské hospodářské politiky pro národní bezpečnost plyne údajně z deficitu obchodní bilance. Někteří lidé jsou schopní vynést na světlo tvrzení, že obrovské deficity vůči Číně mohou podkopat národní bezpečnost, neboť financují expanzi a modernizaci čínské armády. Jiní se například domnívají, že deficity  mezi Čínou a jinými státy podněcují narůstání pravděpodobnosti dlouhého a hlubokého světového hospodářského propadu.

Začnu vysvětlením toho druhého mýtu. Není nic výrazně znepokojujícího na „deficitu“ nebo „nerovnováze“ mezi dvěma zeměmi. Stejně jako není nic nerozumného na tom, že nakupuji více produktů od firmy McDonalds než jsem schopen tomuto řetězci prodat.

Amerika a z větší části i Evropa nakupuje obrovské množství na pracovní sílu náročné produkce vyrobené v Číně, zatímco (s trochou nadsázky řečeno) Čína nakupuje méně kapitálově náročné produkce vyrobené v USA nebo v Evropě. Co je na tom divného? Kupříkladu USA má momentálně obchodní přebytek se zeměmi jakými jsou Austrálie, Nizozemí nebo Hong Kong. Není to další důkaz nestability globální ekonomiky? Mám pocit, že by kritici deficitů tleskali těmto „prozíravým“ politikám, pokud by přišlo na zmiňované obchodní partnery, nebo se mýlím?

Možná by někteří mohli namítnout, že lze připustit možnost přebytků účtu obchodu s některými zeměmi a deficitů s jinými. Pokud ale celkový deficit převyšuje přebytky, v čistém vyjádření to pak znamená, že nakupujeme více od zahraničních subjektů než oni od nás. No a? Oficiální statistika nazývaná „obchodní bilance“ zaznamenává jenom čistý tok zboží. Nezahrnuje služby, (a co je možná významnější) ani prodej aktiv.

Ptáte se jakou to má spojitost? Jednoduchou. Totiž veškeré toky musí být v rovnováze. Jestliže Číňané prodávají více produktů (měřeno tržními cenami) Evropanům než Evropané jim, znamená to, že Evropští spotřebitelé nabízí více vlastní měny (za yuan) než chtějí Čínští poptávající koupit. Pak je pravděpodobné, že existuje třetí strana, která se snaží zvyšovat nabídku yuanu, aby mohla splatit přebytečné pohledávky v zahraniční měně.

Obchodní deficit není podporou zbrojení

Existuje někdo jiný, kdo by mohl toužit po zahraniční měně kromě lidí, kteří jsou odhodlaní dovážet zboží ze zahraničí? Ano, někteří (stejně jako národní vlády) mohou chtít doslova hromadit stohy vesměs dolarových pohledávek. Vzdálenějším společným účelem této praxe je nákup akcií, dluhopisů nebo jiných třeba amerických aktiv. Například v roce 2000 americké hospodářství vykázalo obchodní deficit ve výši 375,7 miliard dolarů, zatímco dosáhlo čistého přílivu kapitálu mírně přesahujícího částku 407 miliard.
Vrcholem nekonzistence v postoji k zahraničnímu obchodu je postoj mnoha lidí, kteří mají dojem, že přebytek v obchodu se službami a zbožím je dobrý stejně jako příliv kapitálových investic. Obojí je přece vzájemně neslučitelné; jakmile chtějí zahraniční subjekty nakoupit více domácích aktiv než jsou ochotni domácí investoři koupit jejich, pak tyto transakce musí být kompenzovány  přesunem zboží a služeb.

Než tedy budeme prohlašovat odvážná tvrzení typu: „Náš obchodní deficit financuje čínské výdaje na zbrojení.“ Musíme si uvědomit, že není pravda, že by čínská vláda jednoho dne prohlásila: “Tento rok budou naše výdaje na zbrojení rovny jakémukoliv přebytku obchodní bilance s USA.“ Můžeme tedy opravdu očekávat od situace, kdy si třeba obyčejný americký spotřebitel koupí méně hraček nebo televizních přístrojů z Číny, ránu do zátylku všem ambicím politických vůdců, anebo snaha učinit čínské obyvatele jednoduše chudšími pouze zvýší napětí v mezinárodních vztazích?

Nezávislost domácí ekonomiky

Sofistikovanější kritikové by mohli namítat, že deficity běžného účtu jdou ruku v ruce s přebytkem na finančním účtu. Ale přece asijští investoři nepodporují domácí výzkum nových nevyzkoušených technologií. Raději skupují domácí dluhy, takže podporují rezidenty v marnotratném utrácení, což znamená že si domácnosti žijí nadpoměry. Taková situace musí být dlouhodobě neudržitelná a představa o podobném typu blahobytu je doslova iluzorní. Toto tvrzení se dá považovat za pravdivé; jakmile zahraniční subjekty půjčí peníze domácím subjektům nebo korporacím (například nákupem dluhopisů), jedná se o příliv kapitálu ať jde o financování nové investice nebo obyčejné spotřeby.

Jak do tohoto scénáře zapadají bídní „Číňani“? Vezměme si nějakou českou rodinu, která touží po slušném bydlení a nemá na ni. V momentu, kdy si její členové vezmou hypotéku třeba na novostavbu, spotřebují více, než by jim momentální příjmy dovolily a kvůli měsíčním splátkám budou v budoucnu spotřebovávat každý měsíc méně, než by jim naopak dovolil jejich budoucí měsíční příjem. Je banka, která poskytuje rodině hypotéku, zákeřná? Anebo nám umožňuje vybrat si jiný způsob spotřeby, než by nám dovolil vlastní příjmový tok?

Stejnou logiku můžeme aplikovat na příklad českých spotřebitelů, kteří chtějí dovážet zahraniční zboží výměnou za jejich budoucí příjem, proč bychom měli cizince z něčeho podezírat, když nám umožňují zajistit uspokojení podle našich preferencí? Jestliže je tento druh kritiky myšlen jako pokárání marnotratných spotřebitelů a nabádá k větší zodpovědnosti ve spotřebě, pak je to věc jiná. Já osobně si také myslím, že by lidé měli být nabádáni, aby kleli méně, nekouřili, trávili více času s dětmi atd. Ale pokud si kritici myslí, že by vláda (nebo orgány EU) měla použít své násilné donucovací prostředky, aby donutila nezodpovědné občany měnit své způsoby, pak musím důrazně oponovat a poukázat na fakt, že jde o osobní věc každého z nás.

Spravedlivý obchod

Mnoho lidí haní svobodný obchod a mají plnou pusu něčeho, co nazývají „spravedlivý obchod“.  Pro objasnění, jedná se o dobrovolné přání spotřebitele, když se vyhýbá nákupu zboží, které bylo vyrobeno zotročenými lidmi a s tímto počínáním nelze než souhlasit. Častěji však zastánci „spravedlivého obchodu“ chtějí využít vlády k penalizování dováženého zboží vyrobeného v cizině za malou mzdu nebo k subvencování domácích společností. Oba případy jsou namířeny proti čínským importům, které jsou považovány domácí protistranou za „nespravedlivé“.

Je pravdou, že průměrný Číňan dosahuje menší hodinové mzdy než průměrný Evropan. Naši pracovníci mohou využívat lepší přípravu na budoucí povolání, stejně jako mohou využít větší kapitálovou vybavenost nebo kvalitnější právní prostředí. Evropané jsou navíc produktivnější, což je důvod, proč jsou také lépe placeni. Je jistě pravda, že existují určitá odvětví, ve kterých naši výrobci nemohou konkurovat čínským importům, pokud by museli platit domácím pracovníkům mzdu, která by je mohla uspokojit. Navíc by měl existovat kanál, v rámci něhož by měli proudit pracovníci mezi vzájemně obchodujícími zeměmi.  Relativní ceny a mzdy by měly klestit cestu pracovníkům do těch odvětví, v rámci nichž mají komparativní výhodu. Jakmile levné čínské importy nevytlačí některé domácí výroby z odvětví, pak zůstává otázkou, co bude tím pravým předmětem vzájemného obchodu? Pokud existuje možnost obchodu s jinými subjekty, znamená to, že nemusíme vyrábět vše sami.

Pokud bychom tuto logiku vztáhly na vládní subvence směřovaným k zahraničním producentům, nesmíme zapomenout, že příjímáním darů neučiníme nikoho chudším. Pokud bychom vzali v úvahu „nejhorší“ možný případ, kdy by Čínská vláda kompletně podporovala třeba vývozce televizních přijímačů, aby zajistila našim spotřebitelům plasmové televizory zdarma, domácí ekonomika by zažila boom. Jistě, domácí výrobce podobných televizorů by tato politika doslova smetla, ale uvažujme, měli bychom televizory zdarma. Jakmile by domácí pracovníci dosáhli  přeskupení do výhodnějších výrob, což by byla reakce na bezplatné zboží, domácí důchod přepočítaný na obyvatele by v konečném důsledku zaznamenal nárůst. Namísto spotřeby vzácných zdrojů k výrobě televizních přijímačů bychom mohli hledat jejich využití v produkci dodatečného zboží a služeb. I kdybychom neuvažovali dovozy „zdarma“, můžeme klidně aplikovat podobnou logiku na zlevňované dovozy. Princip je stejný: Cizí vláda bere peníze svým vlastním lidem, aby je následně věnovala našim domácnostem, což nás rozhodně neučiní chudšími.

Podhodnocený Juan

Dalším často zmiňovaným čínským zločinem je jejich záměrné podhodnocování vlastní měny a naopak nadhodnocování cizí. Mnoho lidí proto podněcuje politiky k přitvrzení ve vztazích s Čínou (typickým příkladem George W. Bush).

Logiku, s jejíž pomocí jsme popsali dopady subvencí směřovaných k zahraničním exportérům, můžeme aplikovat i zde. Čínská vláda zde zase okrádá vlastní obyvatele, aby umožnila profit privilegovaným čínským firmám (a obyvatelům importujících zemí). Samozřejmě, že nejde o případ, kdyby čínská vláda nechala nějaké konkrétní podniky prodávat své výrobky pod cenou. Jedná se případ, kdy čínská vláda vstupuje na devizové trhy a nakupuje zahraniční měnu za účelem umělého navýšení její ceny. Jinými slovy, pokud by třeba čínská vláda přestala nakupovat stávající množství amerického dolaru za yuan, pak by poptávka po dolaru klesla a cena dolaru v yuanech taktéž – dolar by ztratil vůči yuanu svoji tržní hodnotu. Důvodem pro takové machinace je stimulace čínského exportu. Držením dolaru uměle vysoko proti Juanu je čínské zboží (oceněné v yuanech) uměle zlevňováno, takže držitelé dolaru si pravděpodobně koupí levnější zboží od čínských producentů než od domácích. Stejně je to i se subvencemi, podobná čínská politika jednoduše representuje dar vůči všem držitelům měny, na kterou čínská vláda intervenuje. Jistě, to může uštědřit ránu určitému odvětví v cílové ekonomice, ale ne ekonomice jako celku. Spotřebitelské benefity převažují ztráty výrobců.

Někteří lidé znepokojení Čínou výše zmíněné chápou, ale mají strach z případného čínského rozhodnutí zastavit masivní nákup zahraničních pohledávek. V tomto případě by měnové kurzy začaly reflektovat základní fundamenty a domácí spotřebitelé by si už nemohli užívat levného zboží z Číny. V čem tedy vězí problém? Nejedná se náhodou o situaci, po které zmiňovaní kritici tak prahnou? Jinými slovy řečeno, je něco divného na faktu, že předpokládané zákeřné nebezpečí  může být jednoho dne vymazáno? Lidé se však více obávají náhlých posuv. Máme možnost spolehnout se buď na vlastní měnu a třeba jiní spekulanti zase na předpověď změny v politice, víc v lidských silách není. Vždyť to je také jediný způsob, jakým spekulanti vydělávají peníze.

Závěr

V článku jsem se snažil demonstrovat fakt, že typické stížnosti na čínskou hospodářskou politiku jsou nepodložené. Není však pochyb o tom, že může existovat tucet jiných intrik zplozených čínskými komunisty za účelem infiltrace do cizích ekonomických záležitostí, které nebyly zmíněny. Pokusím se ukončit tento text jednoduchou otázkou směřovanou na znepokojeného čtenáře. Myslíte si, že systém svobodného podnikáni funguje nebo ne? Jestliže opravdu věříte, že slepou víru v tržní síly přetrumfnou lstiví zahraniční politici, kteří intervenují ve vlastních zemích, pak by jste se měl obrátit na opačnou stranu, když o sobě prohlašujete, že jste komunista.

Další článek


 

celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: Skutečně nám nic nehrozí?
Tomáš Otáhal
5. 1. 2006, 13:25
Skutečně nám nic nehrozí?
Kukulína
4. 1. 2006, 10:42

Další články

Spouštíme nový FinExpert!

Spouštíme nový FinExpert!

Několik posledních měsíců jsme intenzivně pracovali na nové verzi webu FinExpert.cz.

5.  4.  2017  |  Ondráčková Kamila

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Zálohy živnostníků na sociální pojištění v roce 2017 porostou. Výše zálohy se vypočítává dle zisku v předchozím období. (aktualizováno)

4.  4.  2017  |  Gola Petr  |  7

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

4.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš
Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1
V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  3

Mzdová kalkulačka

Student
Držitel průkazu ZTP/P
Invalidita 1. nebo 2. stupně
Invalidita 3. stupně
Penze / rodičovská dovolená

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Zálohy živnostníků na sociální pojištění v roce 2017 porostou. Výše zálohy se vypočítává dle zisku v předchozím období. (aktualizováno) více