FinExpert.e15.cz

Komentář: Schizofrenie evropských politiků


František  |  19. 08. 2012 23:31

Názory , pohled člověka, který onemocněl schizofrenií na nemoc samou, její průběh, příznaky, léčbu, lidská práva a na názory na schizofreniky. Definice schizofrenie doplněná o mé poznatky, pocity,názory Schizofrenie (1) je závažné duševní onemocnění projevující se hluboce zkresleným vnímáním reality, progresivním (postupujícím) rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují halucinace, bludné představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení pohybové koordinace ( katatonie). Prvotní příznaky se ze statistického hlediska rozvíjejí nejčastěji v pozdníadolescenci a rané dospělosti, přičemž diagnostikovaný výskyt v populaci je asi 1 %Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemii mozkové tkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý, často doprovázený zastřeným vědomím, bouřlivými poruchami chování a halucinacemi. Existuje mnoho druhů schizofrenie, z nichž asi nejznámější je paranoidní schizofrenie. Schizofrenie patří díky své výraznosti mezi jednu z prvních popsaných duševních poruch vůbec a její popisy se nacházejí už v hebrejské bibli, odkud pochází také zlidovělý výraz pro tuto nemoc mešuge. Halucinace jsou vjemy, které velice sotisfikovaně, důvěryhodně, často bez přestání ,od probuzení do usnutí, vytváří mozek jedince postiženého chorobou.. Mohou být různé, zvukové ,muzikální, sluchové,včetně zrakových, intrapsychických (někdo nemocnému dává nebo naopak bere z mozku myšlenky), tělových….. Jsou to vjemy bez existujícího podkladu – jsou vytvořeny v mozku. Jeho část , která tvůrčím způsobem samostatně pracuje, umí používat informace uložené v paměťových centrech , pracovat s veškerými smysly, umí načíst z vjemových center reakce na signály , které vyvolávají to,co člověk slyší, vidí, cítí a do těchto center signály zasílat. Tímto způsobem vytvořené zvuky, dialogy, představy, obrazy, vůně vnímá pouze nemocný člověk . Ten to však neví. Připadá si normální. Stále hledá a pátrá odkud to je, kdo mu to dělá, proč. Často měsíce, roky. Jednotlivé formy halucinací mají mnoho podob. Člověk slyší ve svém okolí, za dveřmi bytu, kdekoli ve vnějším prostředí dialogy lidí, kteří se baví o něm, o jeho rodině, „nevěrné“ manželce. Nebo slyší mluvení v hlavě. Jakoby mu je tam někdo nějakou technologií zasílal.Tyto vjemy komentují situaci, děj, který právě probíhá. Reagují na něj. Popisují to, co člověk vidí. Jsou slyšet vlastní myšlenky, které v ten okamžik vyplouvají na povrch. Je slyšet text, který člověk vidí a čte. Může vidět postavy, cítit zápach.Člověk, který má halucinace si nepřipadá nemocný. Jsou to pro něj vjemy z jeho okolí nebo někým vytvořené a zaslané. Ovlivňují jeho život. Vyvolávají permanentní stres, strach, pocit žárlivost, sledování, snímání myšlenek,zasílání informací do mozku. Mozek je bez přestání zahlcován informacemi. Z člověka se postupně stává štvanec. Je ochuzen o citovou,pocitovou, emoční stránku života. Nemůže se radovat, zamilovat se, těšit se. Postupně ho to rozkládá. Dochází k postupnému sociálnímu a společenskému vyčleňování. Jsou narušovány jeho sociální návyky. Nevnímá budoucnost. I přesto, že halucinace vytváří část mozku daného jedince, vnímá je mozek jako informace přicházející z vnějšího prostředí. Jeho 2. signální soustava mu tak, jak informace přichází, vytváří představy. Představy má každý člověk. Mozek použije všechny druhy uložených informací, k tomu přináležejících pocitů, emocí, reakcí týkajících se daného vjemu, vytvoří představu. Těch, kdo o něm mluví. Nevěrné ženy. Strach, když slyší dialog, kde mu chce někdo ublížit. Komunikačních,lokalizačních technologií, které jsou použity na komunikaci s jeho mozkem. Spiknutí tajných služeb. Výzkumných organizací. Pocity strachu. Sledování. Stres. Trvá to měsíce, roky, permanentně. Z představ se vytvoří schémata různých systémů, vzniknou konspiračních teorie, o kterých je daný jedinec přesvědčen. Jsou vytvořeny bludné představy. Člověk je začne prezentovat. Je o nich přesvědčen. Má své argumenty. Podložené prožitky, zážitky. Nepřijímá žádné argumenty. Vždyť to slyší.Vždyť to přece existuje. Vždyť se to děje. Vznikají bludy. Na okolí jedince působí jeho představy kosmických, technologických, konspiračních teorií fantasmagoristicky. Bludy jsou přesvědčení daného jedince o něčem, co neexistuje, je nereálné, neděje se , které nelze vyvrátit žádnými logickými, sdělenými argumenty. Na podněty, kterými je člověk kontinuálně zásobován vytváří 2.signální soustava paralerně s tím představy. Technologií, komunikačních prostředků, lokalizačních přístrojů, konspirací tajných služeb a výzkumných center. Vyvolá to zájem, nutkání na to přijít, bojovat proti tomu, informovat instituce. Člověk není schopen tomto případě sám přijít na to, že je nemocen. Pro jeho mozek jsou to informace z vnějšího prostředí. Přijímá je dlouho. Bez přestání. Věří tomu, co presentuje. Bludy trvají do doby než člověk prohlásí – jsem nemocen . Tímto okamžikem bludy končí. Tímto okamžikem končí dezorganizace osobnosti. Tímto okamžikem přestává člověk tzv.chorobně interpretovat nové zážitky. Tímto okamžikem chce léčbu, která ho zbaví těch odporných věcí . Tento okamžik musí nastat co nejdříve od doby, kdy člověk začne o svých teoriích hovořit. V případě hospitalizace nejlépe v prvním týdnu. (1) - http://cs.wikipedia.org/wiki/Schizofrenie...

 | 
František  |  19. 08. 2012 23:32

Co jsem zažil já: Od roku 2008 jsem začal slyšet dialogy a prožil něco, co nepřeji nikomu.Stavy, kdy člověk volá o pomoc, prosí, útočí. Proti něčemu, co není, co nikdo jiný neslyší,nevnímá, nepochopí. Člověk si nepřipadá nemocný. Nemá to vliv na jeho inteligenci. Vzhledem k tomu, že mozek neumožní člověku přijít na to, že je to zdravotní problém , nemocný usilovně hledá příčinu. Hledá viníka,tyrana, technologii, prostě něco, co to způsobuje. Slyšel jsem jasné, zřetelné, srozumitelné dialogy, kdy se o mě bavili třeba v autobuse mhd ženské hlasy. Poznal jsem se z toho,myslel jsem, že to slyší ostatní. Koukal jsem po osazenstvu autobusu, nemohl jsem najít, kdo se to baví. Vystoupil jsem. Večer, když jsem šel spát, tak jsem asi půl roku velmi zřetelně slyšel, někdy z prázdného bytu o patro níže, ,jindy za dveřmi dialog na téma, že mě v noci až budu spát vyrazí dveře a zlomí mi ruce. Měl jsem strach usnout, k ruce jsem si dal telefon, na kterém jsem si předvolil 158 , abych si mohl zavolat pomoc. Pak myslel jsem si, že si majitel domu objednal stěhování regulovaných nájemníků. Pravidelně, když jsem usínal a neslyšel dialogy, měl jsem v hlavě pískání, jako když se fouká na foukací harmonice vysoký tón. Nemohl jsem spát. Trpělivě jsem čekal 2 až 3 hodiny, až ta hrůza přestane a usnu. To byly hlasy z prostoru. Poté jsem je začal vnímat uvnitř hlavy. Mluvilo to, komentovalo to , co dělám.Reagovalo to na situaci, která byla. Bylo to on line. Také to uráželo, celý den, až do doby, než jsem usnul. Takto mě to terorizovalo asi 4 roky. Nejdříve jsem se bál, začal jsem tomu nadávat. Pak jsem začal hledat na internetu informace o různých výzkumech v oblasti software pro lokalizaci, o fyzikálních jevech zvaných signál a jeho formách přenosu a interakce, o snímání neurální činnosti, zkouškách účinků různých druhů záření na lidský organismus. I přes znalosti v oblasti exaktních věd / jsem Ing. / jsem byl dlouhodobým utrpením úplně zaslepen, nebyl jsem schopen přijmout žádné argumenty. Podával jsem na instituce podněty k prošetření , hledal na internetu všechna možná i nemožná slovní spojení popisující to,co se mi děje, podal trestní oznámení , že mi je to činěno. Zasílal množství e-mailů na instituce, kam jsem podal podněty. Nic se nedělo. Začal jsem používat sprosté výrazy . Slovně urážet či napadat někoho, kdo koná svou práci a nic mi neudělal. Tímto jsem si přivodil i trestní stíhání za nebezpečné vyhrožování a byl jsem z tohoto činu policií obviněn. Stíhání bylo z důvodu nepříčetnosti a neschopnosti rozpoznat trestnost mého jednání zastaveno. Z mé strany to bylo volání o pomoc, popis hrůz,které takto nemocný člověk zažívá, a nakonec i napadání a urážky, když se stále nic nedělo. Znovu opakuji, mozek člověka, který takto onemocní nerozpozná a ani nehledá příčinu sám v sobě. Pak jsem byl policií převezen do psychiatrické léčebny Bohnice. byl jsem zde přijat tzv.nedobrovolným příjmem . Proběhlo to tak, že jsem byl telefonicky pozván na policii, zde mi řekli, ať to, co jsem říkal minule řeknu paní doktorce. Trvalo to asi 5 minut. Mé konstrukce-bludy byly dokonalé, pro ostatní fantasmagoristické. Pak mě policisté odvezli do psychiatrické léčebny. Měl jsem strach. Zavolal jsem matce, že mě někam veze policie, asi do Bohnic. V Bohnicích na příjmu se mnou mluvili v kanceláři asi 3 minuty, odfajfkováno, hospitalizace. Byl jsem převezen na pavilon. Zde jsem vše odevzdal, dostal jsem pyžamo. Byl jsem z toho tak vyjukaný, že jsme si ho oblékl zády dopředu,jako svěrací kazajku. Začali mě léčit,dostal jsem první léky. Bez jakéhokoli představení lékaře, bez souhlasu s medikací, bez rozhovoru o tom, kde jsem, bez snahy vyvolat nějaký zájem, otázku na téma mé nemoci. Připadal jsem si „odchycený“ a uzamčený. Před odchycením a převezením do nemocnice jsem 2 roky učil. Měl jsem mít zrovna volno. Ani jsem nezavolal , že pak nepřijdu. Druhý den jsem byl přeložen na jiný pavilon. Opět žádný rozhovor na téma kde jsem, žádné srozumitelné materiály na téma mozek, co umí, jak se to léčí, čím budu léčen, jaké to má vedlejší účinky, jak dlouho… Bylo mi řečeno, že je to tzv.nedobrovolný vstup, že přijde nějaké paní od soudu a pak rozhodnutí o hospitalizaci. A že dostanu advokáta. Já jsem si pozval advokáta svého, který přijel spolu s bratrem. Lékaři jsem podepsal souhlas o informování obou o mém zdravotním stavu a nechal na nich, jak se rozhodnou. Zda mě budou chtít dostat z nemocnice či ne. Po sdělení lékaře, že je nutná nějaká doba k medikaci atd . se rozhodli, že mám zůstat. Ale byl jsem klidnější. Měl jsem v ně důvěru. Léčba mě utlumila. Byl to strašný stav. V prvních dnech jsem měl tzv.pobyt na oddělení. Celé dny jsem se pročekával od rána do večera. Bylo to ubíjející. Rodiče mi přivezli do léčebny pořádné pálky a míčky na stolní tenis. Uspořádal jsem turnaj pavilonu ve stolním tenise. Zapojil se skoro celý pavilon. Pak následovali dny se společnou vycházkou. Hodinová procházka po areálu. A dopoledne hodina hraní si s pedagožkou. Už jsem hovořil s lékařem. Ptal se mě, co slyším, vnímám. Co bych mu to říkal… Ráno na společném sezení s lékařem jsem odpovídal na otázku jak se daří –dobře. Více nás odpovídalo,dobře. Byl jsem utlumen. Pozval jsem si kamaráda. Válečného veterána, předsedu krajského sdružení válečných veteránů. Také jím jsem. Opět jsem dal lékaři souhlas o jeho informování o mém zdravotním stavu. Pak jsme spolu asi 2 hodiny mluvili. Byl jsem klidnější. O víkendu jsem pozval na návštěvu předsedu představenstva a druhého člena představenstva akciové společnosti, jehož jsem také členem. Vzali to s humorem, začal jsem chápat, že se mnou asi něco není v pořádku. Zároveň jsem od nich dostal ceny na turnaj ve stolním tenise. Začal jsem chodit na pracovní terapie. V rámci pracovní terapie jsem sestavoval ptačí budku. 14 dní jsem to nebyl schopen udělat, léky byly hrozné. Všichni nám pomáhali. Já jsem to nepoznal. Měl jsem obrovské štěstí. Bratr mi dovezl do léčebny přenosný počítač, kam mi nahrál filmy a písničky. Já jsem měl flash disk, kde jsem měl nahrané různé informace a výsledky vyhledávání ,která popisovala to, co jsem myslel , že je mi činěno. Připravil jsem složku a snažil se přesvědčit ošetřujícího lékaře, že si to musí nahrát. Zareagoval naštěstí tak, že mi do mého compu nahrál film čistá duše. Je to pravdivý příběh o kandidátovi nobelovy ceny, který onemocněl touto nemocí. Měl zrakové vjemy. Jednou viděl někoho doma, dotyčný chtěl ublížit jeho dítěti a ženě. Skočil k nim, porazil je na zem, jak je bránil. Žena vzala dítě, utekla před ním do auta. On se rozeběhl za nimi. Opřel se o kapotu, zamyslel se a řekl. Vždyť oni jsou stále všichni stejně staří. Myslel tím ty, které viděl jen on. Od té doby bylo po tvz. bludech. Já jsem si v ten okamžik řekl, jsem nemocen. Od tohoto okamžiku , v první třetině léčby, jsem se stal spolupracujícím pacientem. Přestali se mi vytvářet představy o systému, kterým jsem terorizován. Začal jsem mít zájem o informace o nemoci. Na otázku jak se daří jsem neřekl dobře, ale popsal jsem své pocity, potíže, stav mysli,.. Avšak mnoho lidí odpovídá dobře . Ale opět se mnou nikdo nebavil o průběhu léčby,medikaci, době, plánu… Po dvou měsících a pár dnech lékaři konstatovali, že již nejsem nebezpečný sobě ani svému okolí. Podepsal tzv.dobrovolný vstup a zůstal ještě 6 dní. Pak jsem byl propuštěn, jsem léčen ambulantně, s lékařem komunikuji i telefonicky, e-mailem. Ještě mě čeká jedna záležitost. Lidé, kteří v době, kdy jsou trýzněni verbálními hlasovými halucinacemi často na někoho útočí, nebo někoho urazí. Já jsem byl obviněn na základě e-mailů , které jsem zasílal z mé e-mailové adresy na adresy policie, intitucí,úřadů,lidí z nebezpečného vyhrožování, bylo to pro nepříčetnost zastaveno. Uplynuly tři měsíce od doby propuštění. Dostal jsem předvolání k soudu, kde jsem se dočetl, že jsem nebezpečný sobě a společnosti, že mám poruchy vnímání v podobě sluchových,intrapsychických a tělových halucinací. Došlo k dezorganizaci osobnosti a neschopnosti správně testovat realitu. Chorobně interpretuji nové zážitky. Na základě těchto skutečností bude rozhodovat nyní soud, zda mám být léčen dle trestního zákoníku soudem nařízenou ústavní ochrannou léčbou. Bude druhé stání. Na tom prvním měli, aspoň si to myslím, znalecký posudek o mém zdravotním stavu před tím, než jsem prohlásil, jsem nemocen. Po propuštění z nemocnice jsem se začal věnovat opět normálním věcem, vrátil jsem se po letech k tenisu, začal pracovat jako správce v tenisovém klubu, trénuji děti. Přihlásil jsem se na vysokou školu a v rámci celoživotního vzdělávání si chci doplnit znalosti v oboru pedagogika. Chtěl bych se v budoucnu věnovat práci v sociální oblasti a tvorby chráněných pracovních míst.

 | 
František  |  19. 08. 2012 23:33

hospitalizace, postřehy, má představa o informovanosti Jak jsem naznačil v úvodu a v části „co jsem zažil já“ , chyběly mi informace, komunikace, seznámení s tím, kdo je to psychiatr, co umí, dělá, jak funguje mozek, jak umí vytvořit vjem, proč je léčen, jaká je průměrná doba hospitalizace, co je plánováno, jaké léky budou podány, jaké mají vedlejší účinky, jak okamžité, tak z dlouhodobého hlediska. Jsou to věci, které souvisí s dodržováním základních lidských práv pacienta. Jelikož je pacientova schopnost, možnost tato práva vyžadovat snížena, musí systém nastolený v léčebném zařízení zabezpečit, aby byla dodržována. Důsledné dodržování práv nemocného na informace o postupech, medikaci, léčebném plánu je základním předpokladem pro úspěšnou léčbu. Je to předpoklad k nastolení dialogu, důvěry, spolupráce pacienta, nevznikají traumatizující zážitky pacienta z vedlejších účinků léčiv, které v budoucnu způsobují neužívání předepsaných medikamentů. Schizofrenik je dlouhodobě zásobován informacemi, týrám, ponižován, okrádán o radosti života, citovou stránku života, sociálně vylučován, ovlivňován představami, dedukcemi, schématy , nucen žít ve strachu, cítit se jako štvané zvíře, roky, od probuzení do usnutí. Jeho přesvědčení, teorie, bludy má uloženy hluboko, pevně ve své mysli. Kromě toho, že se blud tvořil dlouho, má tento člověk strach. A pod tlakem reaguje jako štvané zvíře. Zatlačené do kouta. Jediná cesta, jak mu pomoci začít věci chápat tak, jak jsou, uvědomit si, že nikdo nikoho netýrá, nesleduje, neprovádí na něm pokusy , neboť by to byl velmi závažný trestný čin je najít cestu, jak mu podat srozumitelně informace. A to takovou formou, která vyvolá zvědavost. Chuť,potřebu se ptát. Najít si informace. Pochopit základní pojmy, jako signál, vjem, halucinace, ale také kdo je psychiatr, co dělá, co je plánováno. Musí zde být partneři v diskuzi, kde ten zkušenější musí mít za cíl dosáhnout vyřčení věty, jsem nemocen, jak budeme postupovat. Po přijetí k hospitalizaci by měl dle mého názoru nemocný člověk absolvovat „vstupní kolo“ pohovorů, kde by jednotliví pracovníci zaznamenali informace dle své odbornosti / lékař na příjmu, ošetřující lékař, psycholog, sociální pracovník/. Ihned po příjmu by měl proběhnout první rozhovor mezi nově přijatým pacientem a lékařem. Pacient by měl být informován kde je. Kdo je to psychiatr. Proč byl hospitalizován. Co bude následovat. Měl by proběhnout formou rozhovoru, dialogu , kde se otázkami zjistí jeho znalosti, vědomosti , mentální schopnosti. Měl být seznámen s tím, že v mozku mohou vzniknout nerovnováhy, které vyvolávají to, co se mu děje. Jak tyto nerovnováhy korigovat. Formou dialogu by se měl dozvědět , že mu budou podány léky, které by mu měli pomoci . Musí být vyvolána potřeba se ptát. Musí dostat nějaké srozumitelné informace v písemné podobě, které si poté bude pročítat. Člověk by neměl být léčen bez vstupního pohovoru. Měl by mu být v písemné podobě předložen k podpisu souhlas s léčbou, název medikamentu,popis jeho léčebných a vedlejších účinků. Měl by mít možnost písemně se vyjádřit, vznést dotaz. V prvním týdnu by se měl v rámci „kolečka“ setkat se všemi odborníky na daném pavilonu. Formou dialogu by měl pacient získávat informace o nemoci. O možnostech léčby. Musí být zapojen do diskuze. Mít k dispozici písemné informace. Musí být vyvolán zájem se ptát. Nastolena důvěra. Do dialogu s pacientem by měli vstoupit všichni členové personálu psychiatrického pavilonu. Každý umí na problematiku probíranou v dialogu zareagovat jinak. Určitě je dobré, když se využije potenciálu všech, včetně středního zdravotnického personálu, ošetřovatelů, sanitářů, lidí, kteří mohou kdykoli během dne prohodit s nemocným pár slov, vtáhnout ho do problému, lidí, se kterými se spousta pacientů oslovuje křestními jmény.

 | 



Mzdová kalkulačka

Student
Držitel průkazu ZTP/P
Invalidita 1. nebo 2. stupně
Invalidita 3. stupně
Penze / rodičovská dovolená