Napjatá atmosféra se na finančních trzích v minulém týdnu zklidnila a obchodování probíhalo v lehce optimisticky laděném tónu. Týdnu dominovalo středeční zasedání Evropské centrální banky (ECB). Kdo však očekával, že se centrální bankéři postaví čelem současným problémům v eurozóně, musel být notně zklamán. S úrokovými sazbami se nehýbalo, žádné mimořádné nástroje nebyly představeny a celkově lze zasedání označit za nepříliš zajímavé. Bankám bude ECB i nadále poskytovat neomezenou likviditu prostřednictvím tříměsíčních repo tendrů, a to nejméně do ledna příštího roku.
Záplava statistik přišla z domácí ekonomiky a zveřejněná čísla jasně potvrdila hlavní neduhy českého hospodářství. Na slabou domácí poptávku poukázaly dubnové výsledky maloobchodních tržeb – meziroční pokles o 4,1 %, statistika průměrných mezd – pokles reálné mzdy o 0,1 %, a mizerná data ze stavebnictví – meziroční pokles stavební produkce o 2,7 %. Závislost ČR na vývoji v zahraničí jasně prokázaly nové průmyslové objednávky. Zatímco ty domácí poklesly o více jak 10 %, ty ze zahraničí vzrostly o 7,5 %. S trochou nadsázky lze říci, že kdyby byly české podniky odkázány jen domácí prostředí, skoro nic by se nevyrábělo.
Nepřekvapil ani přebytek obchodní bilance ve výši 22 mld. korun, přestože se čekal trochu lepší výsledek. Míra nezaměstnanosti v květnu sice poklesla na 8,2 %, avšak toto snížení lze připsat plně na vrub sezónním faktorům. Vše završily revidované údaje o HDP za 1. čtvrtletí letošního roku. Ekonomika poklesla meziročně o 0,7 % a mezikvartálně o 0,8 %. Sečteno podtrženo, žádná sláva. Stav českého hospodářství má do ideálu hodně daleko a v porovnání se svými sousedy výrazně zaostává. Hlavním problémem je přetrvávající obava z budoucího vývoje a to jak u domácností, tak i u podniků. Pokud se v tomto ohledu nic nezmění, tak se situace ještě zhorší, protože z eurozóny se blíží pořádné ochlazení.
Autor je analytikem společnosti Akcenta.