Za "chudého" se v členských zemích Evropské unie považuje ten, jehož měsíční příjem nedosahuje 60 % mediánu (v některých studiích průměrné mzdy) v daném státě. V Česku v současné době činí čistá průměrná mzda přibližně 13700 korun, medián však činí přibližně 11 000 Kč. Chudý v Česku tedy je každý, jehož čisté měsíční příjem (včetně přídavků na děti a dalších sociálních dávek) činí 6600 Kč. Ze všech členských zemí Evropské unie je právě u nás nejméně "chudých" lidí. Jedná se přitom o dlouhodobě nezaměstnané odkázané pouze na sociální dávky či osamělé důchodce…
Chudoba v Evropě a ve světě
Evropská unie má vysoké sociální cítění a je každému zaručen minimální životní standard. Chudoba v členských zemích Evropské unie je proto rozdílná od chudoby v rozvojových zemích světa, kde lidé umírají hlady či přežívají za složitých životních podmínek. "Chudí" Evropané přesto jsou v složité situaci a cítí se vyřazeni ze společnosti. Mnoho lidí se však v této situaci nachází vlastní vinou a někteří si životní styl na pokraji společnosti sami vybrali. Protože se za chudého považuje každý, jehož čistý měsíční příjem je nižší než 60 % mediánu mzdy, je jasné, že Estonec mající příjem ve výši 50 % mediánu je na tom v absolutním porovnání nesrovnatelně hůře než Němec mající příjem ve výši 50 % mediánu.
Sociální dávky snižují počet "chudých"
Počet nezaměstnaných lidí či důchodců odkázaných na sociální dávky je vyšší než celkový počet "chudých" občanů. Kvůli poměrně štědrým sociálním dávkám v jednotlivých členských zemích Evropské unie je počet "chudých" značně redukován. Největší síť sociálních dávek je v Evropské unii poskytována ve Švédsku. Díky nim klesá chudoba ve Švédsku z 28 % na 9 %. Souvisí to s budováním švédského státu blahobytu. Snaha o zabezpečení plné zaměstnanosti přivedla Švédsko k nejpropracovanější aktivní politice na trhu práce na celém světě. Úspěšnost této politiky je snadno měřitelná mírou nezaměstnanosti, která patří v Evropě mezi nejnižší. Vybudování systému sociálního zabezpečení je realizováno rozsáhlou sítí sociálních služeb, které jsou občanům poskytovány buď zcela zdarma nebo jen za nepatrnou, někdy jen symbolickou cenu. V posledních letech je však nákladný sociální stát považován spíše za brzdu ekonomické aktivity a důvod, proč tyto státy zavedly vysoké zdanění firem. Kvůli vysokým nákladům na zaměstnance řada společností uvažuje o přesunu výrobních závodů ze zemí s vysokým zdaněním.
Dlouhodobá nezaměstnanost
Dlouhodobě nezaměstnaní občané, tedy ti, kteří jsou nezaměstnaní déle než jeden rok, tvoří v celé Evropské unii téměř 50 %. Například v Japonsku je dlouhodobě nezaměstnaných pouze 15 % a v USA 7 %. Nejvyšší dlouhodobou nezaměstnanost mají naproti tomu v Lotyšsku, Litvě a Itálii (přes 60 %). Čím déle je nezaměstnaný bez práce, tím menší má naději získat práci zpět. I když se daří v jednotlivých členských zemích snižovat v určitém období nezaměstnanost, nedotkne se to dlouhodobé nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost nejčastěji postihuje mladistvé, občany s nízkou kvalifikací, imigranty či obyvatele venkova.
Nejvíce „chudých“ je na Slovensku
Počet „chudých“ se v Evropské unie pohybuje od 8 % do 21 %. Nejméně je "chudých" v Česku (8 %), Švédsku (9 %), Dánsku (10 %) a Maďarsku (10 %). Naopak nejvíce "chudých" podle výše uvedené definice je na Slovensku a v Irsku (21 %).
Počet chudých v členských zemích Evropské unie
Pramen: Eurostat: Die soziale Lage in der Europaeischen Union 2004, Katalognummer: KE-AG-04-001-EN-C