Jde skloubit péči o dítě a zaměstnání?

Jojo, dneska je moderní být pracovním otrokem. A pak se nadává na nevychované děti... Článek je navíc dost zmatený: "Určitě pro ně bude lepší, když maminku pár hodin denně neuvidí, ale vrátí se jim spokojená." - tak si tuto větu rozeberme vzhledem k obsahu článku. Článek se týká žen, které jsou na mateřské/rodičovské, tzn. jejich dítě má většinou do 3 let věku. Příklad denního režimu takového dítěte - v 7h vstane, po obědě si dá 2h spánku, ve 21h jde spát. "Pár hodin neuvidí" = 8 hodin práce (plus čas na oběd, plus cesta do/z práce). Méně hodin to dle článku být nemůže (málo peněz, problém sehnat poloviční úvazek atd.). Žena tedy bude v práci cca. 9h např. od 8-17h. Každé dítě ocení, že matku vidí pouze ráno u snídaně a večer při koupání a čtení pohádek před spaním. Ale třeba matka chodí do práce už na 6h.

No já trochu chápu co tím mají na mysli - než mít maminku nespokojenou doma tak lepší spokojenou po práci - já teda do práce nemůžu, bydlíme daleko od města, musela bych být pryč 12 hodin denně, ale právě se kvůli tomu stěhujeme do horších podmínek ale blíže práci - já doma nedokážu být spokojená, děti miluju, ale vysávají ze mne poslední zbytky energie a nemám jí čím doplnit, když jsem celý den bez pomoci jenom s nimi - nejsem schopná jim večer číst pohádky, vyčistit jim pravidelně zuby, pohrát si s nimi a zasmát se - když jsem celý den doma s detmi, jsem jak mátoha, stěží uvařím, někdy i křičím myslela jsem, že to půjde - ale nepůjde, prostě to nesnesu a pokud svoje děti miluju, tak je dám co nejdříve do školky a budu se jim věnovat po práci a bude nám spolu pár hodin krásně místo celého dne nanic - naopak v práci jsem samozřemě vždy byla supervýkonná, všichni mne jen obdivují, kolik toho zvládnu, ať už ve vědě nebo v manažerském typu práce - kdyby věděli, jak nezvládnu "obyčejné" svoje milované děti - přijde mi, že jsem spíš chlap - když odejdu na několik hodin práce a vrátím se spokojená a dobytá energií, dokážu dát dětem i za ty 3 hodiny víc, než bych dokázala za celý den, uvařit na celý den, zasmát se, hezky si hrát. Asi jsem politováníhodný případ, sama na to nejsem hrdá, ale je to tak. A na západě takhle funguje běžné nastavení skoro všude, máma doma je neobvyklá..

Jako bych četla sama sebe... Smutné je, že po nás chce společnost, abychom se za to styděly. Holt, každá jsme jiná a děláme pro dítě to nejlepší, co můžeme, což je taky u každé něco jiného.

A tady právě MŮŽE být řešením částečný úvazek. Máma se věnuje své profesi, promluví si s lidmi i o jiných věcech, než jsou děti (a takoví lidé teda u nás na pískovišti nejsou) a vrátí se odpočatá a spokojená. Při troše štěstí výdělek za částečný úvazek pokryje hlídání dětí (jinak do toho asi nikdo nepůjde). Takže finanční ztráta nula (ano, výdělek taky nula ) a k tomu spokojená máma, celkově jsme v plusu (já teda měla štěstí, hlídala babička, takže jsme byli v plusu i finančně).

Až maminka bude chtít..Spíš až bude ve školce místo a silně pochybuji, že peníze rodinám stačí. Poloviční úvazek je řešením..čeho prosím? Práce za poloviční mzdu, která je rovna sociálním dávkám je zbytečné sebemrskačství. Navíc polovina mzdy nerovná se polovině práce. Naloží vám to stejné, co těm druhým. Absolvovala jsem tuhle zbytečnou oběť polovičního úvazku před 3 roky. A musím říct, že nikdy víc. Co přijde potom, je ještě horší. mš 6-16,30. Pracovní doba 8-16,30. K tomu v práci nasazení jak za války, mš komunikuje pomocí nástěnek a zadává úkoly rodičům.Uzavírá se na 6 týdnů o prázdninách, zatímco rodič má 4 týdny dovolené. Takže si rodiče musí brát zvlášť. Dítě je ne do tří let, ale do 15 let, z toho do 10 let určitě bude vyžadovat doprovod. Takže nedá se skloubit nic.