No já trochu chápu co tím mají na mysli - než mít maminku nespokojenou doma tak lepší spokojenou po práci - já teda do práce nemůžu, bydlíme daleko od města, musela bych být pryč 12 hodin denně, ale právě se kvůli tomu stěhujeme do horších podmínek ale blíže práci - já doma nedokážu být spokojená, děti miluju, ale vysávají ze mne poslední zbytky energie a nemám jí čím doplnit, když jsem celý den bez pomoci jenom s nimi - nejsem schopná jim večer číst pohádky, vyčistit jim pravidelně zuby, pohrát si s nimi a zasmát se - když jsem celý den doma s detmi, jsem jak mátoha, stěží uvařím, někdy i křičím myslela jsem, že to půjde - ale nepůjde, prostě to nesnesu a pokud svoje děti miluju, tak je dám co nejdříve do školky a budu se jim věnovat po práci a bude nám spolu pár hodin krásně místo celého dne nanic - naopak v práci jsem samozřemě vždy byla supervýkonná, všichni mne jen obdivují, kolik toho zvládnu, ať už ve vědě nebo v manažerském typu práce - kdyby věděli, jak nezvládnu "obyčejné" svoje milované děti - přijde mi, že jsem spíš chlap - když odejdu na několik hodin práce a vrátím se spokojená a dobytá energií, dokážu dát dětem i za ty 3 hodiny víc, než bych dokázala za celý den, uvařit na celý den, zasmát se, hezky si hrát. Asi jsem politováníhodný případ, sama na to nejsem hrdá, ale je to tak. A na západě takhle funguje běžné nastavení skoro všude, máma doma je neobvyklá..