FinExpert.e15.cz

Jaroslav Vostatek, Wüstenrot

S Jaroslavem Vostatkem, předsedou představenstva životní pojišťovny Wüstenrot, o smyslu životního pojištění.

Kdy rizikové životní pojištění nemá smysl?
Rizikové životní pojištění v prvé řadě zabezpečuje rodinu pro případ ztráty živitele. Nepotřebuje ho superboháč. Ten rodinu zabezpečil i bez pojištění. Typický mladý člověk rizikové životní pojištění také nepotřebuje, dokud se neožení nebo nevdá a nemá děti. Pak je situace rázem jiná. Osobně říkám, že rizikové životní pojištění je nejdůležitější pojištění pro rodiny. Pokrytí rizika smrti jiným způsobem není možné.

Chovají se podle toho české rodiny?
Ne. V nejtypičtějším případě by měla pojistná částka dělat alespoň pět set tisíc korun pro případ smrti. V praxi však převažuje pojištění na jednu částku, která bude vyplacena jak v případě smrti, tak v případě dožití, většinou ve výši sto až dvě stě tisíc korun. To je špatně. Klient nezabezpečil rodinu pro případ své smrti a místo toho se snaží spořit prostřednictvím pojištění. To je chyba.

Proč tomu tak je?
Představa klienta je dnes taková, že nejlepší pojištění je to, ze kterého dostane nejvíc peněz on, dokud žije. Řídí se principem návratnosti. Nepřipouští si, že by umřel. Zabezpečení rodiny pro případ své smrti bere jako vedlejší argument. Dalším důvodem je zájem pojišťovacích agentů. Za sjednání kapitálového životního pojištění se platí vyšší provize. 

Tvrdíte, že české rodiny jsou z hlediska rizika ztráty živitele podpojištěny?
Ano. Jsem o tom přesvědčen.

Máme srovnání se zahraničím?
Ve střední Evropě to není nikde o mnoho lepší než u nás. Ve Velké Británii se klade větší váha na pojištění pro případ smrti než na kontinentě. Nejmarkantnější je to v USA. Tam, když se řekne životní pojistka, má se na mysli výhradně pojištění pro případ smrti. V USA se začalo na začátku osmdesátých let razit heslo: kupte rizikové životní pojištění a zbytek investujte. Z pohledu rodiny je to jediná správná politika. Živitel rodiny by měl být v prvé řadě dobře zabezpečen pro případ smrti, a když má peníze navíc, ať je investuje.

Do kapitálového životního pojištění?
Třeba. Nebo do termínovaných vkladů nebo do otevřených podílových fondů. To záleží na zcela konkrétních podmínkách v dané zemi a na období. Objektivní finanční poradci v USA v osmdesátých letech doporučovali koupit rizikové životní pojištění a zbytek volných prostředků umístit do podílových fondů. Ty vynášely nejvíc. Pojišťovny reagovaly tak, že vymyslely investiční životní pojištění, což je vlastně směs rizikové životní pojistky a podílů v otevřených podílových fondech. V naší republice zatím většina klientů na investičním životním pojištění prodělává.

Z jakého důvodu?
Pokud spořicí složka investičního životního pojištění jde například do zahraničních akcií, není výjimkou, že klient za poslední rok prodělal více než pět procent na klesajícím kurzu akcií a dalších patnáct procent na klesajícím kurzu dolaru vůči koruně. Klient nemá garantován výnos. Dává úspory v šanc pohybům akciových kurzů a devizového kurzu. 

Tomu by se přece člověk nevyhnul ani kdyby investoval do zahraničních akciových fondů individuálně, ne skrze pojišťovnu.
To je pravda. Chtěl jsem tím dokumentovat, že dobré podmínky pro investiční životní pojištění v ČR zatím nenastaly. Dokud tu nebudeme mít euro, bude u nás vkládání prostředků do investičního životního pojištění problematické. Naproti tomu klasické kapitálové životní pojištění pro případ smrti nebo dožití má garantován výnos. Technická úroková míra je dnes čtyři procenta. Prostředky klientů jsou vkládány především do bezpečných vládních dluhopisů, hypotečních zástavních listů a komunálních obligací.   

Čím je způsobeno, že v USA a Velké Británii se prosadilo heslo kupte rizikové životní pojištění a zbytek investujte a u nás ne?
Vedle toho, co jsem již uvedl, je to také objektivnějším finančním poradenstvím. Působí tam hodně nezávislých poradců. Neberou provizi od pojišťovny, ale od klienta za to, že mu poradí jak naložit s jeho penězi. 

Výše rizikového životního  pojistného se počítá podle současných úmrtnostních tabulek. Nikdo ale neví jak budou umírat lidé v budoucnosti. Jak to pojišťovna řeší?
Většina pojišťoven na českém trhu používá úmrtnostní tabulky z konce osmdesátých let. Modelová úmrtnost je vyšší než skutečná. Tím vznikají pojišťovně zisky z podúmrtnosti. My je rozdělujeme formou podílů na zisku.

Takže by mohl vzniknout nedostatek prostředků vlivem nadúmrtností?
Teoreticky ano. Mohou se objevit nová rizika, nové nemoci. Dnes například pojišťovny prodělávají na mužích ve věku dvacet až třicet let. V této skupině se objevila nadúmrtnost oproti používaným úmrtnostním tabulkám. V devadesátých letech se sem začala dovážet levná ojetá auta a mladí muži se víc než kdy jindy zabíjejí v autech. Je to hlavní příčina úmrtí mužů ve věku dvacet až třicet let. Několikanásobně vyšší než u žen stejného věku. V rámci celé pojišťovny však zisky z podúmrtnosti většiny věkových kategorií převáží finanční ztráty způsobené nadúmrtností mladých mužů.

Jaké jsou nejčastější spory klientů s pojišťovnami?
Nejvíc diskusí bývá kolem obsahu úrazového pojištění. A taky kolem okolností pojistné události. Například při řízení vozidla pod vlivem alkoholu je pojistné plnění vyloučeno. A vznikají spory jak to vlastně bylo. Z klasických pojistných podvodů znám případ, kdy manželé, shodou okolností oba lékaři, uzavřeli životní pojištění na vysokou částku a dodatečně se zjistilo, že žena byla už v době sjednání pojistky nevyléčitelně nemocná.

Funguje úrazové pojištění tak, že existuje dlouhý seznam všech případů, na které se pojištění vztahuje, propracovaný do lékařských detailů?
Ano. Většina pojišťoven používá dlouhý seznam následků úrazů. Je to v podstatě medicínská záležitost. Klient se v tom nevyzná. Nevyzná se v tom ani agent. Navíc pojišťovny takové seznamy nedávají z ruky. Čas od času si je upraví a klient se to ani nedozví. České, dříve československé, úrazové pojištění bylo děláno tak, aby klient dostal v co nejvíce případech nějaké peníze. Těžiště je v drobných úrazech, které z finančního hlediska nemají pro klienta valný význam. Bohužel agenti pojišťoven se je naučili doporučovat a klienti na to slyší. Prý je to strašně výhodné, když člověk dostane za drobný úraz dvě stovky. To je špatná tradice českého pojišťovnictví.  


Jaroslav Vostatek (*1945)

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V osmdesátých letech pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV. Po revoluci byl náměstkem ministra hospodářství. Přednáší na VŠE a Technické universitě v Liberci. V roce 1992 se stal profesorem v oboru financí. Nyní zastává funkci předsedy představenstva pojišťovny Wüstenrot, životní pojišťovna.

Další článek


 

 


Další články

Spouštíme nový FinExpert!

Spouštíme nový FinExpert!

Několik posledních měsíců jsme intenzivně pracovali na nové verzi webu FinExpert.cz.

5.  4.  2017  |  Ondráčková Kamila

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Zálohy živnostníků na sociální pojištění v roce 2017 porostou. Výše zálohy se vypočítává dle zisku v předchozím období. (aktualizováno)

4.  4.  2017  |  Gola Petr  |  9

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

Velká mapa malého podnikání: kde je konkurence, kde jsou příležitosti?

4.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš
Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

Aplikace Záchranka pomáhá už rok. Nic nestojí, ale může být k nezaplacení

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1
V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

V Praze je blaze. Z evropských regionů je v HDP na hlavu na 6. místě

3.  4.  2017  |  Pospíšil Aleš  |  1

Mzdová kalkulačka

Student
Držitel průkazu ZTP/P
Invalidita 1. nebo 2. stupně
Invalidita 3. stupně
Penze / rodičovská dovolená