Pravdou je, že na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď a v podstatě jde jenom o to, jak k tomuto fenoménu přistupujeme. Dnes neexistuje žádná zákonná norma, která by nám korupci precizně osvětlila. Ministerstvo vnitra ČR přesto vyhlásilo proti korupci boj.
Co je vlastně korupce?
I když si MVČR teoreticky pojem nadefinovalo, musí, pokud alespoň chce vykázat nějaké hmatatelné výsledky, odhalit také praktickou stránku věci. Musí určit, která jednání porušující zákon jsou korupční a která ne, což je práce úředníků a ministra. V rozhodování o tom či onom trestném činu v souvislosti s korupcí pak mohou vznikat neshody, neboť zde existuje prostor pro volnější interpretace. Zda je volnější interpretace dobrá nebo špatná je jiná otázka, problém ale vzniká v momentu, kdy se snažíme potlačit něco, o čem nevíme, co to vlastně je.
Filosofie ministerstva vnitra je taková, že pojmem korupce míní: „Chování, které se odchyluje od formálních povinností veřejné role pro soukromé (osobní, rodinné nebo skupinově orientované) zájmy, pro finanční nebo statusový zisk, a dále jakékoliv chování, které porušuje pravidla za účelem zvýšení soukromého vlivu.”
Když se tedy zamyslíme nad tím, co vlastně pan Doležel udělal, tak klidně můžeme dojít k závěru, že by se také mohlo jednat o korupci. Pan Doležel řekl podle nahrávky jednu proslulou větu. "Nikdo" neví, co ta věta měla znamenat... Kdyby ale opravdu žádal o úplatek, tak by se zřejmě o korupci jednalo, neboť by šlo o trestný čin podle §162 TZ o nepřímém úplatkářství, a to MVČR do korupce většinou počítá. Policie ČR ale Doležela obvinila z podvodu, což může podle §250 TZ ve zkratce být „vědomé poškozování cizího majetku, zapříčiněné uváděním někoho v omyl, za účelem vlastního obohacení“.
O korupci rozhodují úředníci, ne policie
Jakmile si uvědomíme, že pan Doležel jako bývalý tajemník premiéra „privatizoval“ Unipetrol, pak asi disponoval s majetkem státu. Pokud podváděl s majetkem všech občanů ČR (ač je nakládání všech s takovým majetkem prakticky nerealizovatelné), pak nás v podstatě také podváděl, a to snad není formální povinnost nebo součást veřejné role státního úředníka. Státní úředník slouží veřejnému zájmu a dostává za to plat. Jeho omezením jsou byrokratická pravidla a rozpočet. Veřejný zájem (ať je to cokoliv) je mu, alespoň podle v Evropě uznávaného sociologa Maxe Webera, modlou. Je snad podvádění na základě možnosti disponovat se společným vlastnictvím veřejným zájmem? Pokud ne, tak pan Doležel (jestliže mu bude podvod dokázán) musel podle filosofie MVČR jednat korupčně. Pokud nynější premiér respektuje práci vlastních ministerstev, tak to musí uznat. Smutný je bohužel fakt, že o tom, co v praxi znamená korupční jednání, rozhoduje úředník.