Dítě nemá životní zkušenosti a chce se učit, zkoušet, hledat … Proto je z hlediska útočníka snadno dosažitelným a zmanipulovatelným cílem.
Tisíc tváří rizika
Co vlastně všechno hrozí dětským cestovatelům světem internetu? Jako první nás asi napadne zneužití k pedofilním aktivitám. To je samozřejmě velký problém, ale rozhodně nepatří k těm největším: jen bývá široce medializovaný, pokud k němu už dojde. Na druhé straně ho ale podceňovat nemůžeme. Mnohem častěji se děti setkávají s obtěžováním, a to třeba i ze strany vrstevníků. „Klasická“ šikana se zkrátka přenesla do kybernetického prostoru. Stačí se jen podívat na různá videa zobrazující třeba fyzické útoky vůči spolužákům následně vystavená na serverech jako You-Tube. Utrpení oběti pak není jen dočasné a fyzické, ale dlouhodobé a psychické.
V souvislosti s kyberšikanou je to vytváření různých pomlouvačných kampaní a webových stránek, kde je oběť napadána v podstatě anonymně – což okruh spolupachatelů rozšiřuje. Podobné případy bohužel mohou končit i velmi tragicky: zdokumentovány jsou minimálně dvě sebevraždy z důvodu neúnosné kyberšikany ve Spojených státech a jedna v Polsku.
Do kasína? Na internet!
Další hrozbu pro dětské návštěvníky internetu představuje přístup k pornografickým stránkám, ke stránkám s černým humorem a podobně. To jsou místa a věci, na setkání s nimiž citlivá dětská duše ještě nemusí být připravena. Pozor také na extremismus (xenofobii, rasismus …), který může děti na internetu velmi snadno ovlivnit a přivést do značných problémů. V poslední době také narůstá i distribuce drog prostřednictvím internetu: dealer a zákazník se vůbec nemusí setkat, platby je možné provádět anonymně, dodávky putují k uživatelům v nenápadných dopisních obálkách. Mnoho rodičů přitom žije v představě, že je lepší, když jejich ratolest sedí doma u počítače, než když se pohybuje venku na nebezpečné ulici. Přitom trendy z poslední doby ukazují, že reálná situace je přesně opačná.
A co třeba hazardní a nebezpečné hry? Jaká je autorizace dospělosti uživatelů na internetu? „Ano, je mi více než osmnáct let“ – zpravidla jen toto jedno jediné tlačítko. A při registraci je bonus tisíc korun, první sázky jsou automaticky zdvojnásobené (na účet provozovatele) a další výhody. Jsou toto skutečně svody, kterým dokáže dítě odolat, když jim podlehne i kdekterý dospělý? Nesmíme zapomínat ani na vyzrazování osobních údajů. Dospělý člověk ví, že když je něco zadarmo, ale musí vyplnit dotazník s osobními údaji, tak to vlastně vůbec zadarmo není – jako platidlo jsou použity právě osobní údaje. Ale uvědomuje si dítě hodnotu svých osobních údajů? Či osobních údajů svých kamarádů nebo rodiny?
Co rodiče povolí
Jakákoliv informační bezpečnost má vždy dvě části. První je technická, druhá vzdělávací. Technická musí mít podobu bezpečnostních programů, jako jsou antivirová ochrana či osobní firewall. K nim je ale na počítačích používaných dětmi vhodné přidat program „rodičovské ochrany“ (parental control). Jedná se o aplikace, které regulují provoz na internetu nebo chování na počítači. V případě nejmenších dětí umožňují programy rodičovské kontroly spustit jen některé programy a navštívit jen vybrané stránky – vše ostatní je zapovězeno. U dětí starších a poučených umožňuje rodičovská kontrola přístup přesně opačný: stanovit zakázaný obsah. Rodičovská kontrola je třeba přímou součástí operačního systému Windows Vista, kde je možné nastavit transparentní a jasná pravidla používání internetu a programů jednotlivými uživateli.
Důvěra je základem
Nikdy přitom nespoléhejte stoprocentně na technické prostředky: seznamy všech nebezpečných stránek nebudou nikdy úplné, stále se objevuje nový obsah internetu. Stejně tak se může „zmýlit“ vyhodnocovací algoritmus programu. Navíc dítě není vždy u počítače vybaveného technickými prostředky: k internetu se dostane ve škole, u kamarádů, ve veřejné knihovně atd. Je proto zapotřebí dítě na podobná setkání s realitou průběžně připravovat. Zákazy nic nevyřeší. Dítě musíte naučit kriticky myslet, vyhodnocovat data a poučit jej o jeho právech či zákonitostech fungování světa.
Mnoho rodičů se snaží chování svých dětí na internetu monitorovat – ale bez vědomí dětí, s použitím různých sledovacích programů. Před podobným chováním důrazně varujeme, protože neřeší problém, a když se děti o tajném sledování dozví, přestanou rodičům důvěřovat. Dítě musí cítit v dospělém člověku oporu, aby se na něj obrátilo, když se ocitne opravdu v úzkých.
Tomáš Přibyl
Článek vyšel v časopise Osobní finance.