Den daňové svobody, tedy první den, kdy začínáme vydělávat pro vlastní spotřebu, připadá letos na úterý 10. června. Průměrný daňový poplatník tak musí na výdaje z veřejných rozpočtů pracovat 160 dní, což je o jeden méně než v roce 2013. Za posledních patnáct let, kdy Liberální institut počítá Den daňové svobody, se jedná o průměrný výsledek.
„Zlepšení o den oproti loňskému roku je „hozenou rukavicí“ pro novou vládu a výzvou pro ministra financí Andreje Babiše, aby řekl ANO žádoucímu posunu Dne daňové svobody směrem k počátku roku,“ říká ředitel Liberálního institutu Petr Koblovský.
Co je vlastně Den daňové svobody?
Je to den, který pomyslně rozděluje kalendářní rok na dvě části. V první části roku obrazně pracujeme jen na pokrytí veřejných výdajů, pokud sečteme veškeré výdaje a jejich výše odpovídá vytvořenému HDP od 1. ledna letošního roku do 10. června. V druhé části roku obrazně pracujeme jen pro vlastní spotřebu, na níž utratíme zbylou, naštěstí stále ještě větší část HDP.
Jak jsou na tom obyvatelé ostatních zemí?
Polští daňoví poplatníci budou slavit již 5. června. V sousedním Německu si daňoví poplatníci počkají o tři dny déle než u nás (do 13. června), v Maďarsku uvítají příchod daňové svobody až 28. června. Globálně nejlepšího výsledku a nejkratšího čekání opětovně dosáhli v Jižní Koreji, kde si letos připomenou Den daňové svobody již 22. dubna.
Německá ekonomika je největší v EU, po Číně je Německo druhým největším exportérem světa. Jak vysoké jsou mzdy v Německu?
Z evropského kontinentu je daňově nejsvobodnější Švýcarsko (4. května). Ani letos nás nepřekvapí pořadí na opačném konci žebříčku – nejdéle si počkají daňoví poplatníci ve Finsku (3. srpna) a jen o 4 dny dříve přivítají daňovou svobodu v Dánsku (30. července). Občané těchto zemí jsou podstatně bohatší (měřeno výší HDP na obyvatele) než občané České republiky, a proto si mohou dovolit luxus vyšších veřejných výdajů. Oproti nám se v těchto zemích podstatně méně veřejnými financemi plýtvá.