Daň z příjmu fyzických osob v sobě rovněž zahrnuje požadavky na poskytování sociálních úlev. To u daní, které jsou pro všechny poplatníky stejné (např. DPH, spotřební daně) není možné. Státy Evropské unie zajišťují svým občanům širokou sociální ochranu, a proto je zdanění v Evropě vyšší než v ostatních ekonomicky vyspělých státech světa (USA, Japonsko, Austrálie).
Podíl daně z příjmu fyzických osob na HDP v členských zemích EU a celkových daňových výnosech v roce 2002
|
Stát |
Podíl na HDP |
Podíl na celkových daňových výnosech |
|
Belgie |
14,4 % |
30,9 % |
|
Dánsko |
26,2 % |
53,1 % |
|
Finsko |
14,1 % |
31,1 % |
|
Francie |
8,0 % |
18,1 % |
|
Irsko |
9,4 % |
30,7 % |
|
Itálie |
10,6 % |
25,5 % |
|
Lucembursko |
7,6 % |
18,2 % |
|
Německo |
9,6 % |
25,2 % |
|
Nizozemí |
6,4 % |
15,0 % |
|
Portugalsko |
6,0 % |
17,4 % |
|
Rakousko |
9,5 % |
22,7 % |
|
Řecko |
5,2 % |
13,9 % |
|
Španělsko |
6,4 % |
18,7 % |
|
Švédsko |
19,0 % |
36,4 % |
|
Velká Británie |
10,7 % |
29,1 % |
Zdroj: OECD Revenue Statistics
U méně ekonomicky vyspělých zemích Evropské unie (Portugalsko, Řecko) není výše daně tak významná, neboť příjmy obyvatel jsou zde nejnižší ze všech členských zemí Evropské unie a tudíž i vybraná daň je nižší.
Základnou daně z příjmu je celkový zdanitelný příjem snížený o odčitatelné položky. Tyto položky jsou vedle slevy na dani a nulové sazby pro nejnižší daňové pásmo hlavními způsoby poskytnutí daňové úlevy. U této daně je ve všech zemích Evropské unie zahrnuto několik takových úlev zohledňujících sociální poměry občana a jeho rodiny. Některé výhody nezávisí na skutečných výdajích občanů a vztahují se na všechny poplatníky (každý stát uplatňuje jiné úlevy):
- základní úleva na poplatníka;
- úlevy u pracovních důchodů;
- úlevy na manželku/manžela nebo na rodinný stav;
- úlevy na invaliditu;
- úlevy na vyživované děti;
- úlevy na závislé osoby;
- úlevy pro staré lidi.
Ostatní úlevy bývají již limitovány a závisí na skutečných příjmech a výdajích. Slouží státním orgánům k podpoře spoření, účasti v důchodových fondech, investování do ekologických programů atd. Patří sem:
- příspěvky na penze;
- lékařské výdaje;
- investice do ekologických programů;
- úroky placené z určitých úvěrů (koupě či stavba domu, některé typy spotřebních úvěrů).
U daně z příjmu fyzických osob jsou sazby většinou progresivní. Lidé s vyššími příjmy tedy odvedou do státní pokladny na daních více než lidé s nízkými příjmy. U každého členského státu Evropské unie uvádíme nejnižší a nejvyšší možnou daňovou sazbu:
Sazby daně z příjmu fyzických osob v EU v roce 2003
|
Stát |
Minimální sazba |
Maximální sazba |
|
Belgie |
25 % |
55 % |
|
Dánsko |
28 % |
59 % |
|
Finsko |
5 % |
58 % |
|
Francie |
10,5 % |
54 % |
|
Irsko |
22 % |
44 % |
|
Itálie |
18 % |
51 % |
|
Lucembursko |
6 % |
46 % |
|
Německo |
20 % |
48,5 % |
|
Nizozemí |
4,5 % |
60 % |
|
Portugalsko |
15 % |
40 % |
|
Rakousko |
10 % |
50 % |
|
Řecko |
5 % |
40 % |
|
Španělsko |
17 % |
56 % |
|
Švédsko |
25 % |
60 % |
|
Velká Británie |
20 % |
40 % |
Zdroj: Eurostat
V některých státech je při velmi nízkém příjmu uplatňována nulová sazba (Francie, Rakousko, Řecko). Příjmy občanů jsou zatíženy nejen vlastní daní z příjmu fyzických osob, ale také povinným sociálním pojištěním. Tyto příspěvky jsou potom v některých členských státech Evropské unie vyšší než daň z příjmu (Francie, Německo, Nizozemí, Španělsko, Rakousko).