Pro stanovení předmětu daně dědické je důležité státní občanství a trvalý pobyt zůstavitele v den jeho smrti. Byl-li zůstavitel občanem ČR s trvalým pobytem na našem území, vztahuje se daň na veškerý jeho movitý majetek (v ČR i cizině) a na nemovitosti na území ČR. V případě, že zůstavitel nebyl občanem ČR nebo neměl na jejím území trvalý pobyt, vztahuje se daň pouze na movitý majetek v tuzemsku.
Za den nabytí dědictví se považuje den smrti zůstavitele. Poplatníkem daně je dědic, který nabyl dědictví na základě rozhodnutí příslušného orgánu v řízení o dědictví. V případě, že dědictví připadne dvěma nebo více dědicům do spoluvlastnictví, má každý z dědiců povinnost uhradit část daně odpovídající jeho dědickému podílu. Poplatníci daně jsou rozděleni do tří skupin podle příbuzenského vztahu mezi zůstavitelem a dědicem:
I. příbuzenská skupina: manželé; příbuzní v přímé řadě - děti, vnoučata, rodiče, prarodiče
II. příbuzenská skupina: příbuzní v řadě pobočné - sourozenci, tety, strýcové, neteře, synovci; manželé dětí a rodičů; osoby žijící déle než 1 rok ve společné domácnosti
III. příbuzenská skupina: fyzické osoby bez příbuzenského vztahu; právnické osoby
Poplatník je povinen podat daňové přiznání k dani dědické do 30 dnů od skončení dědického řízení.
Právnické osoby osvobozené od daně (např. obecně prospěšné společnosti, církve, nadace) mají povinnost podat daňové přiznání o bezúplatně nabytém majetku po uplynutí pololetí.
Základem daně je cena majetku nabytého dědictvím v den smrti zůstavitele. Tato cena se při stanovení základu daně snižuje o dluhy zůstavitele pokud přešly na dědice, přiměřené náklady na pohřeb, výdaje na notáře.