Zjednodušeně řečeno se za chudého považuje každý, jehož čistý měsíční příjem (mzda, plat, státní dávky, důchod…) nedosahuje 60 % čistého příjmu mediánu mzdy. Výpočet hranice chudoby je poměrně složitý a liší se dle počtu členů v domácnosti a věku členů v domácnosti. Hranice chudoby se s vyšším počtem členů zvyšuje postupně méně, protože se snižují společné náklady na bydlení.
- V Česku je tak hranice chudoby u jednotlivce 9 420 Kč, u dvou dospělých občanů potom 14 130 Kč, u dvou dospělých a dvou dětí 23 550 Kč.
- Hranice „chudoby“ je v každé zemi rozdílná. Maďar dosahující 60 % mediánu mzdy je na tom absolutně hůře než Němec dosahující taky 60 % mediánu mzdy.
Absolutní chudoba
Hranice absolutní chudoby je 1,25 dolarů na den. V členských zemích EU nebo OECD žijí občané v relativní chudobě, kdy jejich příjem nepřevyšuje 60 % mediánu mzdy. Chudoba v evropském měřítku je samozřejmě jiná než v rozvojových státech. Chudí Evropané neumírají hlady či žízní, nenacházejí se v hrozném zdravotním stavu a nepřišli o střechu nad hlavou.
- V mnoha afrických zemích žije v absolutní chudobě polovina občanů, mezi tyto země patří např. Angola, Benin, Burkina Faso, Burundi, Středoafrická republika, Čad, Kongo, Etiopie, Lesotho, Malawi, Rwanda, Sierra Leone, Tanzanie, Togo, Zambie).
- V Číně, nejlidnatější zemi světa, je absolutní chudobu postiženo 13 % občanů, za 1,25 dolaru denně tak žije v Číně 174 miliónů lidí. V Indii je absolutní chudobu postiženo 33 % občanů, za méně než 1,25 dolaru denně tak žije v Indii 399 miliónů občanů.
Evropská chudoba
Přestože je chudoba v Česku relativní, považují se statisíce občanů za vyřazené z běžného života. Chudoba v EU je díky propracované sociální politice nižší než v mimoevropských zemích. Přesto najdeme značné rozdíly.
V Česku, Slovensku, Nizozemí, Dánsku či Švédsku je chudý přibližně každý desátý, naproti tomu v Lotyšsku nebo Rumunsku každý čtvrtý. Hranice chudoby je však v každé zemi jiná. Lucemburčan pracující za minimální mzdu (1 801 €) je sice považován za chudého, v mezinárodním srovnání je to však boháč.
Kdo je nejvíce postižen chudobou?
Ve všech členských zemích EU jsou chudobou nejvíce postiženi dlouhodobě nezaměstnaní občané. V evropských zemích se však díky propracované sociální politice daří míru chudoby snižovat. Největší síť sociálních dávek je v Evropské unii poskytována v zemích Skandinávie.
Mít práci je velice důležitý aspekt sociální integrace, a to nejenom kvůli peněžním prostředkům, ale také pro osobní pocit důležitosti a prospěšnosti pro společnost. Dlouhodobě nezaměstnaní ztrácí chuť do hledání práce a jejich situace na trhu práce je velmi těžká.
Chudoba v Německu
Míra chudoby v Německu stoupla z 14,5 % v roce 2010 na 15,1 % v roce 2011. V mnoha spolkových zemích je každý pátý „chudý“.
- Největší riziko chudoby je v Bremách (22,3 %), Meklenbursku-Pomořansku (22,2 %), Berlíně (21,1 %), Sasku-Anhaltsku (20,5 %), Sasku (19,6 %) a Braniborsku (16,9 %).
- Nejnižší riziko chudoby je v Bádensku-Württembersku (11,2 %), Bavorsku (11,3 %) a Hesensku (12,7 %), Šlesvicku-Holštýnsku (13,8 %).
Protože se zvýšil medián mzdy v Německu, tak stoupla i hranice chudoby. V roce 2010 byla hranice chudoby u jednotlivce 826 euro, za uplynulý rok již 848 euro.
Prameny: Český statistický úřad, Statistisches Bundesamt