Nutnost stát se účastníkem soudního sporu nebo obžalovaným v trestním řízení pro většinu populace není nic příjemného. Mimo pochopitelné problémy to znamená i výdaje na právní zastoupení, neboť ve sporech, kde jde o hodně, si jen málokdo troufne předstoupit před justici bez právní pomoci.
Principielně lze rozlišit dva typy soudních jednání: civilní a trestní. Zatímco v trestním řízení je možné právní zastoupení pouze advokátem nebo jeho koncipientem, v civilním řízení (spory občanskoprávní, obchodněprávní či pracovněprávní) je možné se nechat zastoupit kýmkoliv, kdo má způsobilost k právním úkonům, nemusí se jednat nutně o osobu, která má právní vzdělání. Máte-li v rodině právníka (neadvokáta) či studenta práv, pak právě tato osoba bude vhodnou volbou pro právní zastoupení, neboť se dá očekávat, že nebude nutné platit vysoké výdaje na právní zastoupení a zároveň máte mnohem větší možnost bez úhony projít celým soudním martyriem. Z tohoto pravidla existuje jedna výjimka, a to jednání před Ústavním soudem či v rámci dovolání před Nejvyšším soudem, kdy je obecně nezbytné se nechat zastoupit advokátem (i když i zde existují malé výjimky).
Civilní řízení
Pro představu lze uvést, že se jedná např. o žalobu na zaplacení dlužné částky. V tomto případě se každá ze stran může hájit sama. Soudce má povinnost účastníky řízení v průběhu jednání poučovat o jejich právech a povinnostech. Toto poučení však nikdy není úplné, jedná se zejména o poučení o procesních pravidlech, a tak běžnému člověku může uniknout např. možnost namítnout promlčení dluhu (pokud je promlčení dluhu namítnuto, soud nemůže rozhodnout o povinnosti dlužníka zaplatit dluh). Rovněž neprávník nemusí postřehnout procesní pochybení soudce a zbaví se tak možnosti odvolat se právě z tohoto důvodu.
Další možností je právo účastníka řízení se nechat zastoupit jakoukoliv jinou osobou s plnou způsobilostí k právním úkonům, tedy i osobou bez právního vzdělání. Děje se tak na základě plné moci, která může být udělena pro celé řízení nebo pouze pro některé úkony (např. žalobce se nechá zastoupit až při druhém jednání). Odměna za právní zastoupení je plně v rukou účastníka sporu a jeho zástupce.
Poslední variantou je zastoupení advokátem na základě plné moci. Ta může být pouze generální, tzn. udělená pro celé řízení. Účastník řízení s advokátem sepíše smlouvu o právním zastoupení, přičemž jednou z hlavních částí této smlouvy bývá dohoda o odměně za zastoupení (tzv. smluvní odměna, v drtivé většině případů bývá vyšší než mimosmluvní odměna podle advokátního tarifu). Není-li učiněna, pak advokátovi náleží odměna podle advokátního tarifu (vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.). Tuto odměnu může advokát z vlastní vůle snížit až o ½.