Jisté není nikdy nic. U zlata se vždy může najít jiný, efektivnější, způsob těžby a hledání ložisek (i mimo naši planetu), vyloučena není ani výroba z jiných prvků (když to umí příroda, je jen otázkou času, kdy se to naučíme i my).
Všechny fondy, firmy, banky můžou zkrachovat (nebo být znárodněny, zabrány, ...).
Člověk jen vybírá mezi menší a větší nejistotou.
Souhlasím s tím utracením. Nechat si nějakou rozumnou rezervu na nepředpokládané výdaje a čas od času si něco dopřát. Já je vrážím do cestování. Mám rád teplo a moře. Začal jsem v Tunisku a postupně se propracovávám dál, přes Dominikánskou republiku, Srí-Lanku, Maledivy, letos uvažuji nad Keňou. Někdo si zase koupí pěkné auto, jiný třeba drahé hodinky (taková profesionální deformace, dělám v obchodě s hodinkami).
Špatný nápad není koupit dům nebo větší byt. Člověk si tím zvýší kvalitu bydlení a v případě potřeby se dá prodat, nebo zatížit hypotékou. Kdo má "nápad" tak investovat do vlastní firmy. Třeba to vyjde, a když ne, tak zůstane aspoň pocit, "že jsem to zkusil". A pořád mi to přijde lepší, než investovat do cizí (ať už prostřednictvím fondů, nebo přímo akcií).
Ale nemyslím, že problém "kam s nimi" řeší u nás nějaké zásadní procento lidí. Víc má problémy "kde je vzít".