FinExpert.e15.cz

Stravné versus stravenka při služební cestě

Ve kterých případech zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci stravné a současně poskytuje i stravenku?

Mnoho zaměstnavatelů často řeší otázku, zda má zaměstnanec v průběhu jednoho pracovního dne, kdy byl část pracovní směny v místě výkonu své práce (dle pracovní smlouvy) a druhou část pracovní směny byl vyslán na pracovní cestu, nárok jak na stravenku, tak na stravné.  

Jak to vidí zákon

V zákoníku práce je uvedeno, že zaměstnavatel je povinen umožnit svým zaměstnancům ve všech směnách stravování, ale současně je zde uvedeno, že tuto povinnost nemá vůči těm zaměstnancům, kteří byli vysláni na služební (pracovní) cestu. Ovšem samotný příspěvek zaměstnavatele na stravování svých zaměstnanců je dobrovolným plněním ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnancům – tedy na tento příspěvek (tzn. i na stravenku) není právní nárok.
 
Pokud zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenku, poskytuje ji obvykle v tom případě, že ji může daňově uplatnit jako svůj náklad (výdaj).
 
Zaměstnavatelé, kteří se rozhodnou poskytovat svým zaměstnancům stravenku (či obecně příspěvek na stravování), mají dle zákona o daních z příjmů možnost tento příspěvek uplatnit jako daňově uznatelný náklad (výdaj) až do výše 55 % ceny jednoho jídla s omezením uvedeným v tomto zákoně (maximálně 70 % stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin).
 
Podmínkou je ovšem současné splnění následujících podmínek uvedených v zákoně:
  • zaměstnanec byl přítomen v práci během stanovené pracovní směny alespoň 3 hodiny
  • zaměstnanci nevznikl v průběhu směny nárok na stravné dle § 176 zákoníku práce.
Na stravné při služební (pracovní) cestě má zaměstnanec nárok, a to za splnění podmínek uvedených v zákoníku práce – tedy na stravné je právní nárok. Tento zákonný nárok na stravné nelze ze strany zaměstnavatele nahradit poskytnutím příspěvku na závodní stravování nebo poskytnutím stravenky.
 

A teď na příkladě

Zaměstnavatel, který svým zaměstnancům poskytuje stravenku vždy, pokud tato je daňově uznatelným nákladem (výdajem), určil rozvrhem pracovních směn zaměstnanci pracovní dobu od 6.00 hodin do 14.30 hodin. Zaměstnanec v průběhu jedné pracovní směny pracoval na svém pracovišti a byl také vyslán na pracovní cestu.
 
Ve všech následujících variantách budeme uvažovat, že zaměstnanec v průběhu této pracovní směny odpracoval na svém pracovišti alespoň 3 hodiny – tedy dojde ke splnění první podmínky pro daňovou uznatelnost příspěvku na stravování zaměstnancům (stravenky). Otázkou ovšem zůstává, zda je splněna i druhá podmínka, která v konečném důsledku rozhodne o daňové uznatelnosti stravenky a tedy tom, zdali ji zaměstnavatel  svému zaměstnanci poskytne či nikoliv.
 
Varianta 1
Zaměstnanci bude poskytnuto stravné i stravenka
Zaměstnanec pracoval na svém pracovišti od počátku pracovní doby 4 hodiny (tedy do 10.00) a poté odjel na tuzemskou služební cestu (tedy v 10.01). Služební cesta zaměstnance trvala do 17 hodin (téhož pracovního dne).
 
Zákonný nárok zaměstnance na stravné dle zákoníku práce vzniká po 5 hodinách trvání pracovní cesty, v našem případě v 15:01 hodin, tedy po stanovené pracovní době (od 6.00 do 14.30). V důsledku této skutečnosti zaměstnanci vzniká zákonný nárok na stravné při trvání pracovní cesty déle jak 5 hodin a současně mu také vzniká nárok (nikoliv zákonný – zaměstnavatel má pouze možnost) na poskytnutí stravenky.
 
Na základě vstupních údajů víme, že zaměstnanec byl na svém pracovišti déle jak 3 hodiny během stanovené pracovní směny a současně zaměstnanci nevznikl nárok na stravné v průběhu pracovní doby (bylo tomu až v 15:01 hod.). Obě výše uvedené podmínky tedy byly splněny.
 
Zaměstnavatel tedy musí zaměstnanci vyplatit stravné a současně mu poskytne i stravenku a daňově ji uplatní ve svých nákladech (výdajích).
 
Varianta 2
Zaměstnanci bude poskytnuto stravné, stravenka nikoliv
Budeme uvažovat stejné vstupní parametry jako v předchozím příkladě, pouze změníme:
  • dobu strávenou zaměstnancem na pracovišti na 3 hodiny
  • zaměstnanec tedy odjede na služební cestu již ve 9:01 hodin.
Zaměstnanci v tomto případě vzniká zákonný nárok na stravné ve 14.01 hodin tedy před uplynutím stanovené pracovní doby. V tomto případě není splněna druhá podmínka daňové uznatelnosti stravenky a zaměstnavatel mu ji tedy neposkytne.
 
Další možností, která by u tohoto zaměstnance mohla nastat, je situace, kdy pracovní cesta zaměstnance bude v rámci jedné pracovní směny trvat např. od 6.15 do 11.30. Za této situace zaměstnanec odpracuje na pracovišti v součtu alespoň 3 hodiny, ale nárok na stravné mu vznikl v průběhu jedné pracovní směny, a proto stravenka nebude daňově uznatelným nákladem (výdajem) a nebude mu tedy v tomto případě poskytnuta.
Další článek


 

Související články


 


Další články

Změna insolvenčního zákona?

Změna insolvenčního zákona?

Včera  |  Rybová Romana
Fórum: Důchodové pojištění vs. investiční životní pojištění

Fórum: Důchodové pojištění vs. investiční životní pojištění

Včera  |  Fórum FinExpert.cz
Air Bank už má 50 bezkontaktních bankomatů, během podzimu jich bude přes 120

Air Bank už má 50 bezkontaktních bankomatů, během podzimu jich bude přes 120

Včera  |  Ondráčková Kamila
Povinné ručení: málo jezdíte, méně zaplatíte?

Povinné ručení: málo jezdíte, méně zaplatíte?

Včera  |  Rybová Romana  |  3
Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Zálohy živnostníků na sociální pojištění v roce 2017 porostou. Výše zálohy se vypočítává dle dosaženého hrubého zisku v předchozím období.

Včera  |  Gola Petr

Mzdová kalkulačka

Student
Držitel průkazu ZTP/P
Invalidita 1. nebo 2. stupně
Invalidita 3. stupně
Penze / rodičovská dovolená

Živnostníci | Daně | Podnikání | Sociální pojištění | OSVČ | Vyděláváme

Sociální pojištění pro OSVČ v roce 2017

Zálohy živnostníků na sociální pojištění v roce 2017 porostou. Výše zálohy se vypočítává dle dosaženého hrubého zisku v předchozím období. více