Než se rozhodnete pro produkt zdarma, vezměte si smlouvu domů a ověřte si, že vám do ní zaměstnanec banky nezahrnul žádné doplňkové nebo nadstandardní placené služby.
Studentské konto je u Komerční banky zdarma. Jenže bankovní poradce vám do smlouvy na produkt, který nic nestojí, může zahrnout placené služby – aniž vás na to výslovně upozorní. Ozvete-li se, že platíte za produkt, který jste nechtěli, neuspějete. Ceny všech služeb si přece můžete zjistit sami. V bance zřejmě usoudili, že studenti dnes dostávají málo domácích úloh.
Studentské konto G2 (letos v dubnu se změnilo na G2.2) jsem si loni založila spíše pro případ, že by se někdy mohlo hodit. Vzhledem k tomu, že tento produkt znám a vím, že pro něj platí zřízení i vedení zdarma, považovala jsem svoji otázku „Ale nebudou tam žádné poplatky?“ spíš za formální. Bankovní poradkyně podle očekávání odpověděla záporně.
Kam zmizely peníze?
Účet jsem nakonec vůbec nepoužila, celý rok jsem žila v zahraničí a používala jiné druhé konto. Telefonické upozornění, že moje konto G2 je v minusu a že s tím musím okamžitě něco dělat, mě tedy zaskočilo. Jak je to možné, když jsem neprovedla žádnou transakci?
Stav účtu jsem si chtěla ověřit v internetovém bankovnictví, tam mě ovšem systém nepustil. O pár dní později jsem zjistila proč. Komerční banka mě v doporučeném dopise informovala, že účet zrušila a že „nedojde-li k úhradě nepovoleného debetu, přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou“. O tom, že to myslí vážně, svědčily i telefonáty, které byly takřka na denním pořádku.
Dlužných 61 korun, na které jsem se z počátečního vkladu dvě stě korun dostala, jsem se vypravila uhradit na pobočku. Zároveň jsem tam chtěla zjistit, kam se v rámci studentského konta mohou peníze ztrácet. „Jenže vy jste neměla studentské konto G2, ale G2 Nadstandard. A za to se platí,“ řekla mi poradkyně, jako by to bylo naprosto samozřejmé. Jak je možné, že klient dostane jiný produkt, než si přeje? A jak to má šanci zjistit, když ve smlouvě stojí „Název produktu: G2“ a o nadstandardu ani slovo?
Pozor na služby navíc
„Ale my jsme vám k tomu přidali embosovanou kartu.“ A na tu se vztahuje měsíční poplatek. Ano, jediným vodítkem k tomu, že nemám klasické konto G2, které jsem si přála, byla informace o vydání embosované karty. Jak však lépe zabránit tomu, že dostanete požadovaný produkt, když ani požadavek „pouze účet, u kterého nebudu platit žádné poplatky“ nestačí?
Pokud na to poradkyně kývne a v hlavičce smlouvy následně stojí název bezplatného konta, nezbývá nic jiného než hledat v sazebnících banky každé slovo ze smlouvy, aby se zákazník přesvědčil, zda mu tam poradce náhodou nenamíchal něco, na co se vztahují jiné sazby.
K čemu jsou pak ovšem bankovní poradci, když jim klient nemůže věřit a když od nich nezíská jasné informace nebo upozornění „vaše konto je sice zdarma, ale máte tam produkt, za který vám měsíčně odečteme tolik a tolik“?
„Každý bankovní poradce klientovi vysvětluje rozdíly mezi balíčky a informuje ho o nich. Co obsahuje základní balíček a co obsahuje nadstandardní balíček. Vždy záleží na klientovi, co si přeje,“ odpovídá mi poradkyně Lenka Benešová, která se mnou účet tehdy zřídila. A jsme u jádra problému. Že jsem si o placený nadstandard neřekla, vím zcela jistě. Studentské konto nabízí na českém trhu zdarma minimálně šest bank. Kdybych věděla, že služby Komerční banky musím platit, půjdu si vybrat jinam.
Umění informačního šumění
Následně mi ovšem poradkyně sděluje, že mé studentské konto bylo nadstandardní ze své podstaty. U Komerčky jsem totiž už měla eurový účet. Že k tomuto kontu nelze zřídit účet zdarma, mi rovněž řečené nebylo. Takovou informaci jsem však nenašla ani na internetových stránkách banky. Na zákaznické lince, kde jsem 8. září tuto informaci ověřovala, jsem se naopak dozvěděla, že si loni bylo možné k eurovému účtu vybírat mezi standardním a nadstandardním studentským kontem.
V letošním roce podle operátorky dokonce platí, že studentský účet, který si zřídíte k eurovému kontu, nestojí nic automaticky. V jedné větě se dozvídám, že dostanu embosovanou kartu, ve druhé pak, že měsíčně nebudu platit vůbec nic.
Nepálí mě dvě stovky, které banka za nulový objem využitých služeb, získala. Jde o princip. Postupují týmž způsobem poradci Komerční banky při zřizování všech studentských kont? Nabízejí produkt zdarma, ale zároveň nastaví takové podmínky, aby se za něj stejně nakonec platilo? „O veškerých službách a nastavení balíčku jste byla řádně informována. Informace ke studentským účtům na stránkách Komerční banky jsou,“ reaguje na otázku poradkyně Benešová.
Zbývá jenom dodat, že když jsem vytáhla peněženku, abych se vyhnula soudu, kterým mi banka hrozila, dozvěděla jsem se, že vlastně nic nedlužím. Zpětné zřízení konta mi už tak nějak pochopitelně ovšem nikdo nenabídl.
Předpokládáme, že podobné případy se nestávají jen u Komerční banky (a naopak, že u Komerční banky snad nejsou úplně pravidlem). Podělte se s námi o své zkušenosti s produkty zadarmo a „zadarmo“.
Zdroj: www.penize.cz