V České republice je stanovena základní týdenní pracovní doba na 40 hodin. Každý pracovní den odpracuje většina zaměstnanců osm hodin. S kratší týdenní pracovní dobou v rozsahu 37,5 hodiny se setkají zaměstnanci pracující v podzemí (těžba uhlí, rud a nerudných surovin), v důlní výstavbě, na báňských pracovištích geologického průzkumu a pracovníci s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem. Maximální délka týdenní pracovní doby nesmí u zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem překročit 38,75 hodiny, u mladších 18 let 30 hodin. Půlhodinová pauza na oběd a případné další přestávky v práci se do času výkonu práce nezapočítávají.
Mezi zaměstnanci se vždy najdou lidé, kteří pracují více než 40 hodin týdně. Rozhodnutí o „prodloužení“ pracovní doby může být jak dobrovolné, tak i nedobrovolné. Nařídí-li delší setrvání v práci zaměstnatel, musí se držet zákoníku práce, který upravuje problematiku práce přesčas.
Dobrovolná práce přesčas
S prosazením práce přesčas nebudou mít problém zaměstnavatelé, u kterých zaměstnanci pracují nad rámec sjednané týdenní pracovní doby ze své vlastní vůle. Dohodnou-li se obě strany, může zaměstnanec pracovat přesčas (maximálně však 8 hodin týdně a 416 hodin ročně). Petra Malá, majitelka psychologické poradny, uvádí, „že na základě vlastního rozhodnutí zůstávají déle v práci především lidé, pro které je práce koníčkem a ti, kteří chtějí přesvědčit sebe, spolupracovníky či zaměstnavatele o zájmu o vykonávanou práci“. Do skupiny dobrovolně pracujících přesčas se zařazují často i lidé, kteří jsou přesvědčeni o své nenahraditelnosti. „Z dlouhodobého pohledu je trvalá práce přesčas na škodu. Se zvyšujícím se počtem hodin práce roste fyzická i psychická únava, čímž klesá soustředěnost na danou činnost a následně i celková pracovní výkonnost. Navíc lidé dlouhodobým „vysedáváním“ v práci postupně ztrácejí sociální vazby se svým okolím (ztráta kontaktu s rodinou, partnerem, přáteli apod.)“, dodává Malá.
Přesčasy nařízené zaměstnavatelem
Ve výjimečných případech se může stát, že zaměstnavatel nařídí práci přesčas. Za práci přesčas je považována práce vykonaná nad 40 hodin týdně. Zákoník práce sice umožňuje zaměstnavatelům nařídit práci přesčas, ale pouze z vážných provozních důvodů. Přesná definice vážných provozních důvodů ovšem není v žádné právní normě upravena. Práci přesčas lze nařídit výjimečně ze závažných provozních důvodů i na dny pracovního klidu a na dobu nepřetržitého odpočinku mezi směnami. Zaměstnavatel musí uvést důvody pro práci přesčas.
Nařízená práce přesčas však nesmí překročit osm hodin v jednotlivých týdnech. Za rok může zaměstnavatel nařídit nejvýše 150 přesčasových hodin. Do ročního limitu se nezapočítává čas, za který si zaměstnanec vybral náhradní volno. Nad rámec 150 hodin ročně musí zaměstnavatel získat souhlas zaměstnance. I v případě získání souhlasu může zaměstnanec odpracovat maximálně 416 hodin ročně.
Zákoník práce vymezuje skupinu zaměstnanců, kterým nemůže zaměstnavatel nařídit práci přesčas. Jedná se o těhotné zaměstnankyně, pracující, kteří pečující o dítě mladší než jeden rok a mladistvé. Práce přesčas nemůže být vykonávána ani zaměstnanci, kterým byla zkrácena pracovní doba ze zdravotních důvodů. Práci přesčas nelze nařídit ani zaměstnancům pracujícím na zkrácený pracovní úvazek (pozn.: za práci přesčas je i v tomto případě považována práce vykonaná nad čtyřicetihodinový týdenní limit).
Odměna za práci přesčas
Zaměstnanci ve státním sektoru a rozpočtových organizacích získají za každou odpracovanou hodinu nad rámec základní pracovní doby nejen příslušnou část platového tarifu, osobního a zvláštního příplatku, ale i příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku. Je-li práce přesčas vykonávána ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, zvyšuje se příplatek na 50 %. Zaměstnanci v soukromém sektoru získají za práci přesčas nad rámec mzdy příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku. Dohodne-li se však zaměstnanec se zaměstnavatelem na poskytnutí náhradního volna za práci přesčas, nárok na příplatek zaniká. Neposkytne-li zaměstnavatel náhradní volno v době tří kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas (nebo v jinak dohodnuté době), přísluší zaměstnanci k dosaženému platu či mzdě příplatek.