Výživné na dítě by mělo být v souladu se zájmy dítěte a zachovat mu standard, na který bylo zvyklé. Vyživovací povinnost však není směrována pouze k dětem, ale sňatkem vzniká i mezi manželi a trvá až do smrti či uzavření nového sňatku manžela. V některých případech totiž ani rozvodem vyživovací povinnost manželů nekončí, jelikož není-li rozvedený manžel schopen se živit sám, může po bývalém manželovi vyžadovat příspěvek na přiměřenou výživu.
Vyživovací povinnost rodičů
Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem trvá od narození až do doby, kdy jsou schopny se samy živit a to i v případě pokud dítě nebydlí s rodiči ve společné domácnosti. Určitá forma výživného je plněna například poskytnutím bydlení, stravy atd. Vyživovací povinnost vůči dětem vychází ze zákona. Pokud se rodiče nedohodnou na výši výživného, potom konkrétní rozsah výživného stanovuje soud. Toto výživné se určí na základě schopností, možností a majetkových poměrů rodičů a potřebách dítěte. Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů. Pro určení rozsahu vyživovací povinnosti konkrétního rodiče se přihlíží k tomu, v jakém rozsahu který z rodičů o dítě osobně pečuje. Pokud rodiče žijí spolu v jedné domácnosti, tak se bere na zřetel i míra péče o společnou domácnost. Změní-li se dosavadní poměry v rodině, tak se může změnit i soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Jestliže se zruší či sníží výživné za předcházející období, tak se spotřebované výživné nevrací. Týká–li se zrušení nebo změny výživného dětí zletilých, u kterých bylo výživné stanoveno soudem, lze v tomto případě opět postupovat pouze na základě soudu. Povinnost vyživovat dítě mají oba rodiče nejen k dětem svěřeným do vlastní péče, ale vůči všem svým dětem a to se týká i rodičů zbavených rodičovské péče.
Výživné a rozvod
Kromě vyživovací povinnosti na děti, mají vyživovací povinnost vůči sobě také manželé a to v takovém rozsahu, aby byla zachována jejich srovnatelná životní a kulturní úroveň. Pokud jeden z manželů neposkytuje tuto povinnost dobrovolně, tak může být stanovena soudem. Zákon stanovuje, že manželé by se měli společně podílet na finančním chodu domácnosti podle svých možností a majetkových poměrů. Pokud se takto jeden z manželů nechová, lze tuto povinnost určit soudem. Výživné lze dokonce požadovat i po rozvodu manželství v závislosti na důvodech, které vedly k rozpadu manželského svazku. Pokud se exmanželé nedomluví na výživném na rozvedeného manžela dobrovolně, tak o této skutečnosti rozhodne soud. A právě na základě specifických okolností kolem rozvodu manželství, lze získat výživné na rozvedeného manžela ve stejném rozsahu jako při vzájemné vyživovací povinnosti manželů. Rozvedený manžel, který se v převážné míře na rozvratu manželství nepodílel a kterému rozvod způsobil závažnou újmu, může získat výživné až po dobu tří let, které srovná životní a kulturní úrovně manželů tím způsobem, aby byla v podstatě rovnocenná. Další možností, kdy lze žádat o výživné je situace, když se jeden z manželů v době rozvodu není schopen sám uživit. V tomto případě vzniká nárok na výživné a to až do doby, než je schopen se sám zabezpečit, ovšem o výživné musí být zažádáno opravdu v období rozpadu manželství. Samozřejmě rozhodnutí o přiznání výživného nelze činit v rozporu s dobrými mravy, tudíž pokud například manžel nemá dostatečnou snahu se vlastním přičiněním uživit a využívá tak svého bývalého manžela.
Druhou část seriálu o výživném najdete zítra na FinExpertu. Jaké situace ještě probereme?
- Výživné dohodou rodičů
- S dětmi bez manžela
- Změna výživného v případě střídavé péče
- Případ svobodné matky
- Výživné podle tabulek
- Ukončení povinnosti platit
- Když rodič neplatí