Na co se zaměřit, pokud chceme minimalizovat ztráty při topení v rodinném domě? Prvním krokem je volba nejvhodnějšího topného systému. To je ale samostatná kapitola uvažování o šetření energií. Předpokládejme tedy, že dům již disponuje jedním z nejčastěji využívaných systémů – teplovodním ústředním topením.
Pozor na odpovědnost
Spuštění topného systému by měla předcházet jeho základní kontrola a údržba. V případě plynových kotlů je nutné tento krok svěřit odborníkům. Mělo by jít zejména o vyčištění trysek a kontrola by měla zahrnovat zkoušku plynotěsnosti, odzkoušení funkčnosti bezpečnostních prvků a bezpečného odvodu spalin.
Pro majitele rodinných domů sice neplatí zákonná povinnost v daných intervalech provádět revizi plynových zařízení, tak jako je tomu v případě institucí, stejně se ale majitel domu v případě špatné údržby topného zařízení může dostat do konfliktu se zákonem. Ten mu totiž ukládá, aby jako chráněný zákazník dodavatele plynu udržoval plynové zařízení v takovém stavu, aby „se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob“. Kromě optimálního způsobu topení beze ztrát tedy návštěva technika zabrání i komplikacím spojeným s případnou havárií a řešením jejích následků.
Oběhový systém vyžaduje péči
Kromě odborného seřízení plynového zařízení k úsporám při topení přispěje správně ošetřené teplovodní vedení. V trubkách se totiž usazují nečistoty a vodní kámen, které snižují účinnost topení a přispívají tak k energetickým ztrátám. Základním způsobem, jak tomu zabránit, je výplach topného systému. Provádí se s pomocí roztoků rozpouštějících kysličník železa, vápenné usazeniny a ostatní nečistoty. Tuto údržbu lze provádět za chodu topného zařízení a ošetření trvá asi jeden měsíc. Než se pak systém opět spustí, je nutné jej několikrát propláchnout vodou. Tím lze zvýšit účinnost topení až o 10 %.
Izolace vedení podmínkou
Pokud již máme plynové zařízení i oběhový systém v optimálním stavu, můžeme se pustit do úvah, jaké další kroky lze pro úsporné topení učinit.
V prvé řadě je nutné dopravit teplo od zdroje energie – kotle – na místo určení s minimálními ztrátami. Kotel bývá zpravidla umístěn v provozních částech domu, ve sklepě nebo jiných nevytápěných částech, a tak je nutné kompletně izolovat teplovodní potrubí. Ztráty, které vzniknou v případě neizolovaných trubek v nevytápěných prostorách, nás totiž mohou stát hodně peněz. Pokud má toto „neošetřené“ potrubí například délku přes dvacet metrů, může v běžné sezóně ztráta způsobená nedostatečnou izolací v případě topení plynem činit něco kolem 1 500 Kč. Investovat do kvalitnější a silnější izolace se tedy vyplatí a vzhledem k rostoucím cenám energií se doba návratnosti investice bude zkracovat.
Kolik tepla potřebujeme?
Dalším důležitým momentem při racionálním vytápění domu je správná regulace teploty v jednotlivých místnostech. Dnes již běžným a cenově dostupným zařízením, které to umožňuje, jsou termoregulační hlavice. V domě s dobře seřízenými regulačními ventily s termostatickými hlavicemi je možné ušetřit 5 až 15 % energie na topení. Další možností je využití regulace, která pracuje s venkovním teplotním čidlem. Díky tomu, že velmi pružně reaguje na průběh venkovních teplot, se dá dosáhnout dalších úspor.
Pro jednotlivé místnosti přitom platí určité nepsané „normy“ optimálních teplot jak z hlediska tepelné pohody, tak z pohledu racionální spotřeby energie. Tepelná pohoda je sice do značné míry pojem individuální, přesto bychom se měli vejít do následujících doporučení: teplota v obývacím pokoji by se měla pohybovat mezi 20 a 22 °C, v ložnici stačí 18 až 20 °C, dětský pokoj vytápíme na 20–21 °C, koupelnu na 22 až 24 °C (je ale třeba zajistit odsávání vlhkého vzduchu), v chodbách nám postačí 17 až 19 °C. Místnosti, jako je komora, spíž nebo dílna, pouze temperujeme.
Článek vyšel v časopisu Osobní finance.