Přivýdělek na živnostenský list
Při práci na hlavní pracovní poměr si lze přivydělat i podnikáním na živnostenský list.
Z daňového hlediska je třeba říct, že při práci na živnostenský list se na poplatníka vztahuje minimální základ daně (kromě případů uvedených v Zákoně o dani z příjmů, mj. i příjmy v prvních dvou letech podnikání). Tento minimální základ daně se ale porovnává se součtem příjmů z podnikání, ze závislé činnosti a ostatních příjmů. Příjmy z podnikání můžete odčítat o prokazatelně vynaložené výdaje nebo výdaje procentem z příjmu. Obecně lze říci, že pokud poplatník, na kterého se stahuje institut minimálního základu daně, dosáhne v roce 2005 ostatními příjmy (kromě příjmů z podnikání) hranici minimálního základu daně 107 300 Kč, nemusí teoreticky své příjmy z podnikání zdanit, pokud bude mít i adekvátní výdaje. Např. pro podnikání si pořídí kancelářské potřeby, vynaloží jiné daňově uznatelné výdaje, ale bude mít nízké příjmy, nemusí se bát, že by platil daň z příjmů, kterých nedosáhl.
Investování na kapitálových trzích
Příjmy z investování na kapitálových trzích se řídí §10 Ostatní příjmy v Zákoně o dani z příjmů. Od daně jsou osvobozeny příjmy nepřevyšující 20 000 Kč. Od příjmů je možnost uplatnit výdaje na dosažení ostatních příjmů ve skutečné výši.
Pronájem nemovitostí, bytů, movitých věcí
Pronájem nemovitostí, bytů a pronájmu movitých věcí, kromě příležitostného pronájmu dle §10 Zákona o dani z příjmů se zdaňují podle § 9 Zákona o dani z příjmů a neplatí u nich hranice osvobozeného příjmu 20 000 Kč.
Od příjmů se můžou snížit výdaje vynaložené na dosažení těchto příjmů ve skutečné výši nebo se mohou uplatnit v procentní výši, a to ve výši 20 % příjmů.
Příležitostný pronájem movitých věcí se řídí § 10 Zákona o dani z příjmů a z tohoto důvodu spadá do podmínky osvobození do 20 000 Kč. Výdaje na příjmy z příležitostného pronájmu movitých věcí se ale mohou uplatnit jen ve skutečné výši.
Přivýdělek formou zaměstnání
Přivýdělek formou zaměstnání může mít podobu práce na vedlejší pracovní poměr (VPP), dohody o pracovní činnosti (DPČ) a dohody o provedení práce (DPP). Všechny tyto uvedené podoby upravuje Zákoník práce. Liší se od sebe nejen možným rozsahem pracovního nasazení, ale také povinností placení či neplacení sociálního či zdravotního pojištění.
Vedlejší pracovní poměr
Vedlejší pracovní poměr je obdobný jako pracovní poměr hlavní. Rozdíl je především v kratší pracovní době. Zákoník práce omezuje rozsah pracovní doby, ta nesmí dosáhnout pracovní doby hlavního pracovního poměru. Vedlejší pracovní poměr není ani žádným způsobem daňově či pojištěním zvýhodněn.
Z hlediska daňového je zaměstnanec povinen podat si daňové přiznání sám, pokud probíhá vedlejší pracovní poměr zároveň s hlavním. Dalším daňovým aspektem je to, že ho vedlejší příjem přesune do pásma vyšší sazby daně a bude muset doplatit daňovou povinnost, jelikož mu zaplacené zálohy daně nemusí stačit na pokrytí celé daňové povinnosti.
Dohoda o pracovní činnosti
Dohodu o pracovní činnosti § 237 Zákoníku práce omezuje dobou provádění činnosti, ta nesmí činit více než polovinu pracovní doby, tedy nejčastěji 20 hodin týdně. Pracovní doba se posuzuje za celou dobu trvání smlouvy (maximálně za jeden rok).
Dohoda o provedení práce
Dohodu o provedení práce lze podle § 236 Zákoníku práce může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce (pracovního úkolu), na který se dohoda uzavírá, není vyšší než 100 hodin. Do předpokládaného rozsahu práce se započítává také doba práce konané zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce.
Z daňového hlediska je dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti i vedlejší pracovní poměr stejná. Spadá pod §6 Příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků a daní se společně s příjmy z hlavního pracovního poměru.