Hlavním argumentem pro volbu podlahového topení je skutečnost že pro dosažení správné tepelné pohody v obytných místnostech je v tomto případě běžně zapotřebí o 2 až 4 °C nižších teplot, než je tomu u klasických radiátorových soustav, a tedy i menších nákladů na topení . Princip využití sálavého tepla z podlahy není nový, velkému rozšíření podlahového topení v současnosti ale přispěl vývoj stále funkčnějších izolačních materiálů, které zajistí, že teplo se bude šířit jen tam, kam má.
Držet teplo při zemi
Teplotního efektu se dosahuje díky místu, odkud teplo vychází. V případě klasického topení založeného na proudění teplého vzduchu je nejtepleji pod stropem, podlahové topení soustřeďuje teplo při zemi – tedy tam, kde je obyvatelé nejvíce potřebují. Znamená to také, že podlahové topení může pracovat s nižšími teplotami – na vytopení místnosti musí radiátory dosáhnout teploty kolem šedesáti stupňů, podlahovému topení stačí o deset až dvacet stupňů méně.
Výhoda nízkoteplotního systému
To je také důvodem pro to, aby se teplovodní podlahové topení s výhodou využívalo současně s nízkoteplotním zdrojem, jako jsou tepelná čerpadla. K úsporám energie tak dochází již při výrobě tepla, zdroj tepla ohřívá topnou vodu na nižší teplotu. Současně má tento topný zdroj nižší ztráty (až o 15 %), které jsou způsobeny vyzařováním tepelné energie do okolí, než zdroj pracující s vysokou teplotou. Hlavními dvěma možnostmi technického řešení je teplovodní a elektrické podlahové topení. V minulosti se podlahové topení užívalo jako doplňkový zdroj topení hlavně kvůli lepšímu tepelnému komfortu, současné stále lépe izolované stavby ale umožňují jeho využití i jako hlavního zdroje vytápění.
Teplovodní systém chce své
Pokud budeme využívat k topení v podlaze teplé vody, využívá se trubek zalitých do betonu a samozřejmě důkladně odspodu izolovaných. Zalití betonem klade nároky na kvalitu trubek, protože případná oprava netěsností a poškození by znamenala zásah do celé podlahy. Užívá se proto odolných plastů beze spojů, které by nesly riziko porušení. Pro eliminaci rizika složitých oprav se dá také využít systému, v jehož rámci se na trubky pokládá speciální dřevěná krytina bez betonu – to přináší snadnou montáž a možnost přístupu k trubkám.
Plastové trubky mají řadu výhod jak mechanických, tak tepelných. Jejich materiály jsou vysoce chemicky odolné – nepodléhají korozi a zabraňují průniku kyslíku do topné vody. Jsou také odolné vůči mechanickému poškození a přitom si zachovávají pružnost i pevnost, takže se dají ohýbat bez nežádoucího pnutí. Vedle plastu se někdy používá i měď, ta však má menší chemickou i mechanickou odolnost.
Elektrické řešení
Využití elektrického systému v podlaze se hodí spíše jako doplňkový zdroj vytápění. K jeho výhodám patří možnost „inteligentní“ regulace – systém rychle reaguje na momentální podmínky a jeho fungování je možné přesně programovat, to pak minimalizuje tepelné ztráty. Elektrické podlahové topení se vyrábí v podobě přímotopných elektrických kabelů nebo rohoží. Regulaci teploty je v takových systémech vhodné svěřit elektronice, manuální ovládání povede jen ke ztrátám.
Topení se reguluje pomocí termostatů, které udržují teplotu podlahy a při vytápění i teplotu vzduchu v místnosti na konstantní, předem navolené teplotě a nedochází tak ke zbytečnému přetápění. Tomu nejlépe zabrání termostat s programovatelnými spínacími hodinami, pracujícími v různých časových režimech nastavení. V tomto případě lze předností temperované podlahy využít skutečně na maximum a mít příjemně temperovanou dlažbu.
Pro i proti
Podlahové topení disponuje řadou kladů, má ale i nedostatky, se kterými je zapotřebí počítat předtím, než padne definitivní volba pro jeho instalaci. Především je třeba si uvědomit, že se jedná o řešení vhodné spíše pro novostavby než pro rekonstrukce, kde může být příprava kvalitního provozu značně náročná a snížit tak případný ekonomický efekt.
Již zmíněnou nevýhodou jsou komplikované možnosti odstraňování závad ze systému zalitého betonem. Klasické radiátory sice oproti podlahovému systému více protápějí, naopak je ale možné je snáze a rychleji regulovat, tepelná setrvačnost podlahového topení je z tohoto pohledu nevýhodou. Za minus můžeme považovat také vyšší náročnost na instalaci a s tím spojené náklady.