Novela občanského soudního řádu výrazně zvyšuje částku, která dlužníkovi musí zůstat na bankovním účtu k dispozici, i když mu je účet soudním exekutorem obstaven. Původní záměr novely byl, aby dlužník nezůstal zcela bez finančních prostředků. Dlužníci totiž mají nově nárok na to, aby jim banka z jejich účtu vyplatila dvojnásobek životního minima. Částka jim přitom měla sloužit na nákup základních životních potřeb. Kolikrát si však dlužníci smí o vyplacení zažádat, se ale už v zákoně nepíše.
Záměr byl vyplácet částku pouze jednou a současně na všechny exekuce. Žádnou roli neměl hrát počet exekucí, které jsou na dlužníka nařízeny, nebo kolika účty dlužník disponuje. Prvotní myšlenka ombudsmana Otakara Motejla, který novelu inicioval, tedy nebyla špatná. Není však dotažena do konce, a proto se míjí účinkem. Nyní je totiž situace taková, že dlužníci vybírají peníze opakovaně, a pokud mají účty ve více bankách, neváhají finanční prostředky získat od všech. Měsíčně tak získají několikanásobně více, než na kolik mají teoreticky nárok.
Výklady se různí
Z pohledu soudních exekutorů se jeví jako jediné řešení změna novely, zvláště pak
bude-li v praxi aplikována tak, jak má. Dlužník dostane možnost výběru finanční hotovosti ze svého bankovního účtu i poté, co mu byl účet blokován. Částka bude představovat sumu 6 252 Kč, což je dvojnásobek životního minima, a obdržet ji bude moci pouze jednou. Proto musí být výklad novely jednoznačný, jen tak nebude docházet k jejímu zneužívání. Nyní je sporných situací spojených s výkladem příslušného paragrafu několik. Novela by měla ujasnit ne zcela jednotné situace, které mohou nastat tehdy, když si dlužník o vyplacení dvojnásobku životního minima zažádá opakovaně nebo když osloví, a požáda o vyplacení částky každou banku, ve které vlastní účet. Další neopomenutelný případ může nastat tehdy, když si dlužník zažádá o vyplacení na každou exekuci zvlášť – skutečnost, že je na dlužníka nařízeno hned několik exekucí, je běžnou praxí.
Věřitel je v nevýhodě
Do vzájemné komunikace a spolupráce mezi bankami samotnými exekutoři nezasahují. Očekáváme však v tomto směru jejich podporu, kterou považujeme za nezbytnou. Největší problém vidíme právě v tom, že si mnohé banky novelu vyložily po svém. Pokud si tedy dlužník zažádá o vyplacení dvojnásobku životního minima ze svého účtu, pak tuto částku obdrží a vše bude v pořádku. Nesmíme však nečinně přihlížet obcházení zákona. Pokud by k nápravě nedošlo, pak by pozice dlužníka zůstala ve značné výhodě oproti věřiteli. Ten by si na své peníze musel počkat opět o něco déle a ani by se jich nemusel dočkat.
Náprava je nezbytná
Především z výše zmíněných důvodů stojíme jednoznačně za tím, aby byla sjednána náprava. Paragrafy občanského soudního řádu jsou formulované dosti vágně a lze si je vysvětlit vícero způsoby. Podle paragrafu 322, odstavec 2, písm. d) zákona č. 99/1963 jsou z výkonu rozhodnutí pro prodej movitých či nemovitých věcí vyloučeny: „hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu 80c“. Tímto zvláštním předpisem se míní zákon o životním a existenčním minimu č. 100/2006 Sb.
Ku prospěchu věci bude příslušný právní předpis zjednoznačnit a zkonkretizovat, a to dříve, než se obcházení zákona stane pravidelným rituálem. I když se v současné chvíli nejedná o procenta příliš vysoká a k uskutečnění těchto činů dochází zatím jen sporadicky, neznamená to, že by v budoucnu nemohl vzniknout závažný problém. Vymožení pohledávek s využíváním tohoto nešvaru by se mohlo značně prodražit a zkomplikovat.
Autor je soudním exekutorem působícím v Exekutorském úřadě Přerov