3 tipy, jak si vyjednat vyšší plat

To jsou naprostý kecy. Realita je úplně jiná, radíte opravdu nesmysly a úplně absurdní jsou rady od samotných personalistů. Já osobně jsem se setkal v praxi s tím, že když jsem začal při vyjednávání platu s částkou nad vlastním optimem, které podle průměrných platů v Praze bylo hluboko pod průměrem, tak se pán personalista s tenkrát potencionálně budoucím nadřízeným se mnou velice rychle rozloučily a to i přesto, že v prvním kole pohovoru jsem v cca hodinovém testu exceloval a měl ze čtyř „konkurentů” nejlepší výsledky. Ono dneska hledat práci není vůbec žádná sranda, zaměstnavatelé by nejradši samé profíky a aby u nich pracovali zadarmo. Taky jsem se sám přesvědčil o tom, že není vůbec pravda, že by v Praze byly vyšší platy oproti třeba Středočeskému kraji. Těch pohovorů mám za sebou dost, momentálně jsem rád, že mám alespoň něco a tenhle článek mi teda pořádně hnul žlučí.

Pavel - středoškolák s maturitou, obor IT

problém je že dnes se vůbec nehledají ti nejlepší, dnes se pozice obsazují lidmi kteří jsou na ni DOSTAČUJÍCÍ (tedy mohou ji nějak vykonávat, nemusí být nejlepší) a zároveň jsou levní. Vidím to v mnoha firmách kde mám možnost spolupracovat - místo místních čechů zde postupně v mnoha firmách roste počet rumunů a bulharů, podají stejný výkon a levněji, na většinu technických pozic kde nemusejí znát výborně češtinu jsou ideálními kandidáty. A tak je to všude. Doba kdy se hledali ti nejlepší je dávno pryč - dnes jde jen o cenua je jedno že výsledky nebude mít dotyčný uchazeč nejlepší, hlavně když je schopen práci zvládnout a tedy dodat zamýšlený výsledek.

Tak, ne všude se hledají dostačující. Představte si třeba takový IT odbor poslanecké sněmovny. Jakým způsobem se tam asi vybírají administrátoři? Jasně. Stačí, když umí myší přetahovat stažený warez ze složky do složky.

Je jasné, že situace na trhu s prac. silami je různorodá a pracovníci personálních útvarů jsou také pouze lidi a to někdy i bez dostatečné kvalifikace. Ale to ještě neznamená, že Vámi popisovaný chaos potrefuje všechny firmy. Možná byste se měl zamyslet nad tím, zda oslovujete správné firmy a nebo jestli nemůžete vylepšit něco na svém vystupování a kvalifikační nabídce. Jako vedoucí oddělení v jedné firmě z průmyslového sektoru, spolupracuji s personálním oddělením na hledání a výběru kandidátů a musím říci, že kvalitních pracovníků je opravdu velmi málo. A to i když pro ně máme připravený velmi nadstandardní plat. Zato přichází hodně prospektorů, kteří to prostě chtějí zkusit, i když mnohdy ví (a někdy dokonce neví), že jejich kvalifikační úroveň nebude dostačovat. Leckdy nejen že nadsazují, ale i lžou. Hlavně v oblasti znalostí jazyka. Někdy si uchazeči neuvědomují, že systematicky pracovat na vývoji své kariéry se vyplatí. To, že si kvalifikovaný frézař "odskočí" na pár let do obchodu se zeleninou a pod., sice může něco přinést v oblasti jeho rozvoje, ale prakticky nic v oblasti jeho odbornosti. Zastávám názor, který se mi vyplatil (sám jsem v zájmu svého rozvoje prošel několik firem a cíleně se vyvíjel v profesi, kterou již dělám cca 30let), že je dobré se důkladně na pohovor připravit, vybrat si firmu nejen dle inzerátu, ale i podle prvního telefonického kontaktu s personalistou, prostudovat si strukturu a požadavky firmy a v případě, že je to potřeba, začít se i doučovat to, co mi zřejmě bude chybět. Prostě je nutné vystupovat proaktivně, což zřejmě (a z malé části) článek doporučoval.

Ano, máte pravdu, v článku jsou nesmysly. Váš příběh můžu potvrdit, a to z druhé strany. Pokud mi někdo na pohovoru řekne nadsazenou představu, tak pohovor končí. Jednak proto, že vést pohovor stylem smlouvání na arabském bazaru mi připadá dost nekulturní (pokud je autor personalista a s uchazeči takto skutečně smlouvá, tak poteš koště) a jednak proto, že i kdybych se s takovým člověkem pak dohodl na nižší částce, kterou jsem ochoten zaplatit, tak co bych mohl čekat, když vím, že si vlastní práce cení na víc? Je jasné, že by vydržel pár měsíců a stejně celou dobu sháněl jinou práci, kde dostane lepší peníze. Nepotřebuju někoho na pár měsíců, abych ho složitě zaučil a pak mohl hledat znovu, to možná tak kdybych sháněl brigádníka k pásu nebo do Tesca. Proč bych se měl vůbec bavit s člověkem, který má nepřiměřené platové požadavky? Sice už nejsme v roce 2009, ale pořád je ještě na trhu práce přetlak uchazečů, takže snadno vyberu jiného vhodného, který si řekne to, co skutečně chce dostat.

Hledám práci už pět let. Nikoho nezajímá, že mám vyskokou školu ani že se domluvím německy i anglicky. Bazírují na tom, že neumím gramatiku a mezi řečí mi vytknou, že mám nadváhu, tři děti stylem "prosím vás, co to máte za manžela?" a "proboha, je vám už skoro čtyřicet!". Handycapem je prostě to, že jsem dlouho nepracovala a byla doma s dětmi. Na pohovorech, pokud mě vůbec pozvali, jsem se setkala většinou s HR - ženami, nejvýše jim bylo třicet a chovaly se vysoce nadřazeně. Byla jsem jednou HR upozorněna, že mám zásadní nedostatky v CV, neb mi tam chybí fotka a že "takové CV nikdo, ale vůbec nikdo nečte". Formulka odmítacích dopisů, že "váš pracovní profil nevyhovuje zaměření firmy", byla v poslední době nahrazena formulací "byla dána přednost lepšímu uchazeči". V některých případech jsem se hlásila na právě vypsané pracovní místo několikrát, vždy byla "dána přednost" někomu jinému, aby se za týden toto místo opět objevilo v nabídkách. Zřejmě je to DUMMY místo, za které připlácí úřad práce, aby ho firma nezrušila. I takhle se dají vydělat peníze. A zkušenost z druhé strany, pokoušela jsem se získat práci i neodpovídající vzdělání a kvalifikaci, třeba jako pokladní v nějakém hypermarketu. Někteří mě taktně v odmítnutí upozornili na "překvalifikovanost", ale většinou mi mezi čtyřma očima (když jsem byla na několik pohovorů po opakovaném zasílání CV konečně pozvána k pohovoru) sdělili, většinou to byl pro změnu HR -muž, že tyto pozice pro mne vhodné nejsou, raději je obsazují brigádníky, nízkokvalifikovanými pracovníky nebo i cizinci. A taky jeden ze slušnějších HR mi řekl, že většina VC stejně končí v koši nebo někdy jejich část u marketingového oddělení, protože profily uchazečů a hlavně jejich adresy jsou cenným business zbožím. A hlavně, musím mít dobré známé, neboť dnes je to podmínkou pro získání skoro jakéhokoliv zaměstnání (pokud zrovna nejsem vnadná blond dvacítka). Tak asi tak. A práci stejně nemám.

Já jsem se setkal s přístupem, že jsem projevil zájem o jisté zaměstnání, ti co jsem s nimi jednal a pak jsem se zajímal, jak se rozhodli, se vykrucovali, že to musí rozhodnout šéf a ten je dlouhodobě mimo firmu. Když jsem se zeptal přímo, jestli vůbec na tuhle pozici někoho potřebují, tak prý ne a požadavek zveřejnili, kdyby se náhodou hlásil někdo od konkurence a přinesl s sebou balík objednávek.

No, tak alespoň to řekli ve finále na rovinu jak to je. Je to ovšem trapná situace... člověk tam stráví svůj čas který by mohl zhodnotit lépe. Já se naštěstí vždy setkal s férovým jednáním a i pohovorem a představením se člověk občas získá zajímavé kontakty které se pak dají využít.

Radano, "proboha, je vám už skoro čtyřicet!" Vam docela jiste nikdo nerekl, to jste jen na 105 % vedela, ze si to mysli (a mela jste velmi pravdepodobne pravdu). Jenze s timhle pristupem si sama vytvarite handicap, ktery si Vas protejsek snadno precte z Vasi "reci tela", zminene v clanku. Zkuste se nad tim zamyslet. A s temi znamostmi je to taky pekne dvojsecne - mam hromadu dobrych znamych (a mam je rad) o kterych vim, ze bych je nechtel zamestnat prave proto, ze je dobre znam... snd

jojo, a bazírovat na gramatice... jako sorry, buďto jazyk znám a tedy včetně gramatiky, nebo ho prostě dobře neumím a pak logicky pokud je pro pozici takový jazyk nutný dostane přednost někdo kdo ho prostě umí i s gramatikou.

Vidím, že diskuze se strhla spíše na téma "Jak uspět u přijímacího pohovoru". Přidál tedy něco na toto téma: Kdysi jsem šel na pohovor, který mi domluvila rekrutantka z pracovní agentury. Při hovoru s rekrutantkou jsem udělal drobnou chybu, když jsem ji mezi řečí řekl, že pro Prahu si žádám vyšší plat než u nás, neboť v Praze jsou jednak vyšší platy ale taky musím počítat s vyššími náklady a proto mi stačí "jen tolik". Přičemž jsem ji sdělil svou minimální hranici. Mazaná rekrutantka však tuto informaci předala oné firmě (Pozor na ně!). Šéf mi chtěl nabídnout míň, a tak jsem mu musel narovinu vysvětlit, že daná částka je skutečně mým minimem a nakonec jsme došli k vzájemné dohodě ke spokojenosti všech (myslím, že jsme oba ocenili jednání na rovinu, nabídnuté benefity vs. moje zkušenosti atd...) a klaplo to.